Tanec s vlkem?

47~ Přiznání nebo další lež ~

U modrého kabrioletu stál opřený Jeff a díval se přímo na mě....

Zatajila jsem na chvíli dech. Díval se na mě jako kdybych něco provedla. Podíval se doprava na někoho, kdo na něj volal a pak zas na mě. Naše oči se střetli a já neměla nejmenší tušení, co mu teď lítá hlavou. Měla jsem z toho všeho hrozně blbý pocit. Otočila jsem se a odcházela pryč. Nevšímala jsem si ho nebo jsem se aspoň snažila, ale pořád jsem na sobě cítila jeho pohled. Otočila jsem se tedy zpátky, ale Jeff už u svého auta nebyl.

,,Hledáš mě?" Ozvalo se za mnou.

,,Ahoj, jo. Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli je všechno v pořádku?"

,,Až na tohle jo." Vyndal z batohu mou mikinu, kterou jsem napůl vytřela krev.

,,To..to není moje."

,,Nelži mi a řekni mi pravdu. Co tajíš?" Na chvíli jsem se odmlčela.

,,Nemám ponětí o čem to mluvíš. Ta mikina není moje, Jeffe. Přísahám!" Bolelo mě mu lhát do očí, ale jinak to nešlo.

,,Já myslel, že si věříme...jsi jedna z nich? Proč tě...teda proč to děláš?"

,,Opravdu si myslíš, že jsem to udělala já?"

,,Takže o tom všem víš. To Nick?"

,,Na něco jsem se ptala..myslíš si, že bych byla něčeho takového schopná? Má matka zemřela kvůli nim a ty si myslíš, že bych byla na jejich straně?"

,,To jsem neřekl.."

,,Ale myslíš si to!"

,,Nemáš právo se zlobit. Zničehonic se tu ukážeš a těla jsou skoro všude. Dalo by se říct, že jsme s nima žili v míru a teď jsi tu ty a během 2 týdnů tu je pět těl."

,,Pět?"

,,Jo. Všechny jsem je našel ve škole. Na různých místech. Něco se tady děje, Jess. A já to zjistím. Mezi tím se ode mě drž dál."

,,Jeffe, nemůžeš mě v tom nechat."

,,Že ne? Tak sleduj."

,,Stůj." Přiběhla jsem k němu. ,,Ty o tom víš už delší dobu. Pro mě je tohle všechno nové. Jsi naprosto úžasný člověk. Známe se pár dní, ale i tak jsme se rychle spřátelili. Prosím, neopouštěj mě. Potřebuju tě..."

,,Odpověz mi na jednu otázku...jsi jedna z nich?"

,,Ano..."

Chvíli se na mě ještě díval, ale pak mě obešel, nasedl do svého auta a odjel pryč. Hrnuly se mi slzy do očí. Rychlým krokem jsem se vydala do lesa. Šla jsem domů co nejrychleji, ale tak, abych neběžela. Peter se na mě stále zlobil a já neměla člověka na kterého bych se mohla obrátit. Kromě Nicka, ale jeho taky nechci pořád zatěžovat a Betty ani Caitlin by to nepochopili. Věděla jsem co přesně teď mám dělat...