Tanec s vlkem?

67~ Konečně šťastná ~

Za vše se omluvili a ihned v rádiu oznámili, že jsem neviná....

Odešla jsem z policejní stanice a byla ráda, že to mám prozatím za sebou. Stále nevědí kdo zabil Connora i když myslím, že já to vím úplně přesně. V tomhle momentě mě nenapadlo nic jiného, než vidět Nicka. Chyběl mi každý Betty, Jeff, Caitlin. A on mě prostě napadl jako první. Měla jsem už zpátky mobil a než jsem se nadála přišla mi zpráva.

Nick: Kde jsi?
Jess: Skoro u parku.
Nick: Už běžím.

Usmála jsem se a taky běžela do parku. Co nejrychleji až jsem málem pětkrát spadla. Pokaždé jsem se nad svou nemotorností zasmála. Doběhla jsem až k parku. Rozhlédla jsem se a nikde ho nezahlédla. Povzdechla jsem si a sklopila hlavu, ihned jsem ji ovšem zase zvedla, jelikož jsem slyšela hlasité rychlé kroky blížící se ke mě. Rozcuchaný, udychaný, zmatený, ale s úsměvem na tváři. Rozběhla jsem se mu naproti a skočila do náručí. Cítila jsem se opět v bezpečí. Nechtěla jsem se už nikdy pustit. Nakonec jsem se musela opět odtáhnout.

,,Kdes byla? Jakto, že si zpátky? Jsi v pořádku?" Začal mě bombardovat otázkami.

,,Proměnila jsem se a celou dobu jsem byla mimo někde hodinu cesty odsud. Myslím, že mi nic není. A co ty? Všechno v pořádku?"

,,Teď už jo..."

Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Byl to tak úžasný pocit. Vždycky jsem si svůj první polibek, představovala jinak, ale tohle bylo milionkrát lepší. Vždycky to bylo s holkama hlavní téma, dokud jsem nezjistili, jak moc je svět šílenej. Odtáhl se a pohlédl mi do očí svýma úžasnýma očima.

,,Chybělas mi..."

Nechtěla jsem nic slyšet. Políbila jsem ho znova a užívala si tenhle okamžik. Byl tak sladký a úžasný.

(....)

,,Dobrý ráno. Dáš si snídani?" Překvapila jsen ráno tátu.

,,Moc rád, díky. Jak ses vyspala?"

,,Dobře, díky. Těším se do školy až zase všechny uvidím. A taky jsem ráda, že se všechno vyřešilo ohledně profesora."

,,To já taky a hlavně jsem rád, že si zpátky." Přišel ke mě a objal mě. Cítila jsem se milovaná, našla jsem pravou rodinu za kterou hodlám bojovat.

,,Ohh, pozor spálí se to." Zasmála jsem se.

,,Já to zvládnu. Utíkej do školy."

,,Děkuju. Uvidíme se později."

Vyšla jsem z domu. Nikdy dřív jsem se netěšila do školy, jako právě teď. Lidé na chodbě mě neodsuzovali. Teda aspoň někteří.

,,Betty!!!" Zavolala jsem na ní.

Rozběhla jsem naproti ní úplně stejně jako k Nickovi. Objali jsme se, tak moc až jsme spadli na zem a vysmáté se tam chvíli válely.

,,Smím se k vám přidat?" Ozvala se Caitlin.

Podala mi ruku, aby mi pomohla vstát, ale já jí schodila za náma dolů. Nakonec jsme vstali a objali se všechny tři najednou. Už dlouho jsem nebyla takhle šťastná. Nebylo nic, co by mi dokázalo tuhle chvíli zkazit.

,,Ahoj, zlato." Přišel Jeff, políbil Caitlin, usmál se na mě a nabídl mi svoji náruč.

Nemohla jsem udělat nic jiného, než ji přijmout. Bylo to víc, než dokonalé. Bohužel jsem s nima neměla hodinu a tak jsem se musela rozloučit. Dějepis mi zrovna moc nechyběl. Do třídy vtrhla ředitelka.

,,Jessico, omlouvám se. Byla jsem na dně a mé obvinění ti mohlo navždy pošpinit pověst. Chci všem říct, že Jessica je skvělá holka a nikdy by nic takového neudělala. Nechci aby mezi námi bylo něco zlého. Vážně mě to moc mrzí." Omlouvala se.

,,To je v pořádku. Naprosto vás chápu. Děkuju vám, že jste přišla, vážím si toho a neberu vám to za zlé."

Kývla a odešla. Měla jsem jistotu, že budu před ostatníma zase normální holka. Ovšem v tom, že to nic nemůže zkazit jsem se mýlila...