Tanec s vlkem?

30~ Rodokmen ~

Neznáme Číslo: Že nejsi člověk..

Už jsem dále neodepisovala a šla za holkama. Chvilku jsme ještě trsali a blbli.

,,Už musím. Uvidíme se večer." Rozloučila jsem se a šla domů.

Táta na mě doma už čekal a tak jsem se při cestě rozhodovala jak mu to říct.
Všechno vím.
Ty jsi byl lovec vlkodlaků?
Proč mi to máma neřekla?
Našla jsem její deník.
Co jsem zač?
Bylo tu dost možností a já si stále nevěděla rady. Zkrátka jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Rozhodla jsem se pro variantu číslo čtyři.

,,Ahoj. Jsem doma."

,,Příjdeš aspoň jednou včas?" Řekl pobaveně.

,,Promiň. Nejspíš si na to budeš muset zvyknout." Odpověděla jsem mu se stejným pobavením. Objal mě a zahlédl můj znepokojený výraz.

,,Co se děje?" Zeptal se starostlivě.

,,Já..nevím jak bych ti to řekla.." přesně jsem věděla co říct, ale bála jsem se, protože jsem pořád nemohla uvěřit tomu, že všechno to co se děje je pravda.

Místo toho, abych mu cokoliv řekla jsem vytáhla z tašky mámin deník. Peter se dlouze zahleděl na deník a poté s povzdechem na mne.

,,Věděl jsem, že tenhle den jednou přijde, ale nečekal jsem, že tak brzo." Říkal trochu zaraženě.

,,Našla jsem ho a četla první stránku, víc jsem nezvládla.." začala jsem čtvrtou variantou a pokračovala druhou. ,,Ty jsi byl lovec vlkodlaků?"

,,Ano, byl. Stál jsem tvé matce po boku spoustu let. A to, že jsem si ji vzal byla největší chyba mého života."

,,J-Jak to myslíš?" Vystrašila jsem se.

,,Samozřejmě, že jsem ji miloval a nejspíš vždycky budu. Vzít si Isabell bylo kouzelné a nádherné, jenže jsem si vůbec neuvědomil do jakého nebezpečí jsem ji zatáhl. V ten den kdy řekla své ANO už nikdy nic nebylo jako dřív." Pomalu jsme se přesouvali do obýváku a sedli si, zatím co Peter pokračoval.

,,Můj dědeček byl jediný člověk, který dokázal zabít alfu. Stala se z něj legenda a všichni ho obdivovali. Další člověk, který to dokázal byl můj otec. Od té doby všichni vlkodlaci věděli, že rodina Collins je pro ně hrozba. Měl sem být další z rodiny, pokusil jsem se, ale selhal jsem. Málem bych zemřel kdyby tam nepřišla tvá těhotná matka a smrtelně neublížila vůdci smečky."

,,Čekala mě?"

,,Ano. Byla silná a pokud šlo o její rodinu vždy byla připravená bojovat. Jenže ten alfa přežil a od té doby se snažil zabít mě i tvou matku. Jediná šance bylo vás opustit a nalákat je k sobě. Jenže tvá matka to udělala dřív."

,,Jak je možné, že přežil? Říkal si, že to bylo smrtelné zranění.."

,,To ano. Každý vlkodlak má regenerační schopnost a potom jednu výjimečnou, aby byl každý vlk potřebný. Alfa má taky takovou schopnost. Léčení by mu nepomohlo a jeho schopnost je, že spojí svůj život s živým tvorem. A...on se spojil s tebou."

,,Cože??!?" Vykřikla jsem.

,,Uklidni se..to, že Isabell umřela znamená, že jsi jediná kdo ho může zničit."

,,A proč to neudělaš ty??!?"

,,Jsem na to moc starý, Jess. Nedal jsem to tehdy, tak ani teď. Je to napsáno v proroctví."

,,To znamená, že musím umřít?" Chvěl se mi hlas.

,,Cože? Jak jsi na to přišla?"

,,Učili jsme se o tom..když se jedna duše spojí z druhou jsou jako jedna. Zrání se jeden, tak i druhý, umře jeden, umřou oba.."

,,Jess...to je jedna ze dvou variant. Jsi opravdu moc chytrá holka a věřím, že se zrovna téhle vyhneš."

,,Půjdu do svého pokoje." Zvedla jsem se a běžela nahoru po schodech.

Peter na mě zezdola ještě něco volal, ale nechtěla jsem to slyšet. Byla jsem předurčena k smrti! Vždycky jsem chtěla být jen obyčejná normální holka, ale ne. Možná kdybych to věděla všechno od začátku, tak bych s tím žít dokázala, ale tohle je na mě moc. Sedla jsem si na postel, přitiskla kolena k sobě a svírala v rukou její deník...ten deník, který mi zničil život na milion malých kousíčků...