Tanec s vlkem?

45~ Červené skladiště ~

Z šaten jsem vyšli úplně stejně...

,,Mám pocit, že mě pronásleduješ." Řekla jsem pobaveně.

,,Já? To ty jsi na mě závislá."

Oplatil mi to a společně jsme opět vešli do třídy. V tichosti jsme se rychle posadili na svá místa a poslouchali výklad profesora.

Skládala jsem všechny učebnice do skříňky a připravovala se domů. Vzala jsem si tašku a chtěla odejít, když jsem si vzpomněla, že Jeff má moje klíče, mobil i peněženku. Myslím, že už šel domů a já nemám ponětí kde bydlí. Zahlédla jsem Nicka.

,,Ahoj. Nemáš číslo na Jeffa?" Zeptala jsem se mile.

,,Ne."

,,A nevíš náhodou kde bydlí?"

,,Ne." Odpovídal mi odtažitě.

,,Stalo se něco?"

,,Ne." Zavřel svou skříňku, obešel mě a šel pryč. Doběhla jsem ho a stoupla si před něj.

,,Teď vážně..co se stalo? Ráno si byl v pohodě. Něco s tátou?"

,,Ne, všechno je v pohodě. Dovolíš, musím domů." Povzdechl si.

,,Nehraj to na mě. Poznám když ti něco je.." chvilku stál a mlčel. ,,Tak řekni něco, Nicku."

,,Nemám nic, co bych ti měl říct.." trochu zvýšil hlas. ,,Promiň, není mi zrovna nejlíp. Proč hledáš Jeffa?"

,,Mám u něj klíče a mobil. Nevím kde bydlí a zavolat mu nemůžu."

,,Tak si zavolej ode mě. Na.."

,,Říkal si, že nemáš jeho číslo."

,,Lhal jsem. To se v tomhle městě stává, Collinsová."

Zakroutila jsem nad tím očima a vytočila jeho číslo. Volaný účastník právě hovoří. Opakujte volání, prosím později. Bla bla bla. Zkusila jsem to ještě jednou, ale zase nic.

,,Jess, cítíš to?"

,,Co bych měla cítit?"

Neodpověděl a někam šel. Pokrčila jsem rameny a šla jsem za ním. Vešli jsme do prázdné tělocvičny. Zastavil se ve dveřích do skladiště. Nic jsem neviděla, jen jeho záda.

,,Proměnila ses dneska?" Zeptal se mě vyděšeně.

,,Ne, proč? Co se stalo?"

,,Běž na hodinu, já za chvíli přijdu."

,,Nikam nejdu. Ukaž mi, co je vevnitř."

Pořád mě tam nechtěl pustit. Odstrčil mě kousek dál a já šlápla do louže. Nick se zadíval na zem a mlčel jako hrob. Podívala jsem se do čeho jsem šlápla a byla to krev. Šla z toho skladiště. Teď jsem přesně věděla proč mě nechce pustit dovnitř. Znamenalo to, že ve škole je vlkodlak.

,,Musíme to tělo uklidit. Lidi budou vyšilovat, Když ho najdou tady. Dneska se dělají zkoušky na stipendium. Musí to pryč." Odpověděla jsem místo zbytečného panikaření.

,,Nemůžeme ho jen tak odnést. Byli by na něm naše otisky a navíc je to jeden z oblíbených kluků na škole. Každý si všimne, že tu není."

,,A co teda máme podle tebe dělat? Čekat až ho najde někdo, kdo o tomhle všem nic neví? Uvědomuješ si, co to dokáže udělat normálnímu člověku, když najde mrtvolu?"

,,Před týdnem si i ty byla normální člověk.."

,,Jo, ale už nejsem. A musím s tím bojovat každý den, ale ostatní ne. Proč jim to zbytečně ztěžovat."

,,Čau, lidi." Do místnosti vešel Jeff. Ihned jsem zareagovala a mikinu, co jsem měla okolo pasu hodila na zem, aby nebylo nic vidět.

,,Ahoj, co tu děláš?" Zeptala jsem se.

,,Máš u mě mobil a klíče s peněženkou."

,,No vidíš, málem bych zapomněla."

,,Ještě, že mě máš. A co tu děláte..? "