Za oponou snů /POZASTAVENO/

22. Sfarling

Hledím do očí tvorovi, o jehož existenci jsem ještě před pár minutami neměla nejmenší tušení. Jeho inteligentní obrovské černé oči se vpíjí do každého coulu mého těla. Bedlivě si mě prohlíží, ne přímo povýšeně, ale z jeho postoje je zcela zřejmé, že by se v hierarchii samozřejmě řadil nade mě. Jako by mi dával najevo, že fakt, že mě sveze, byl projevem jeho vstřícnosti, nikoli poddajnosti.
Připomíná statné valachy, jež jsem vždy obdivovala zpoza dřevěných prken ohrad, když jsem čekala, až na mě přijde řada s projížďkou na podsaditém strakatém poníkovi. Tehdy jsem neznala žádná úskalí života a pro mě existovala jen všudypřítomná typicky dětská radost ze života. Měla jsem tou dobou tolik snů, a žádný z nich nikdy nespatří světlo světa. Mezi ně patřilo i přání jednoho dne sednout na hřbet takového majestátního hřebce, zapomenout na čas a jen se nechat unášet přes louky a lesy.
Tento se od mého vysněného koně příliš neliší. Aner, jak mu říká Jason, kluk, jenž se spolu s naším odvozem vynořil z lesa a jenž se mě rozhodl obeznámit s pravdou. Přislíbil mi, že mě jednou naučí zdvihnout štíty proti jakémukoliv nahlížení do myšlenek a ukáže mi taje magie. Musel vynaložit velké množství trpělivosti, aby mě přesvědčil o nesprávnosti úprku, ale snad se mu to i podařilo. Prý jim mám dát šanci, to je vše, co po mně žádá. Nejprve vybírají oni, teď přijde řada, abych si vybrala stranu já. Pokud se mi v jejich světě líbit nebude, dostane se mi práva jej opustit. Snad. Doufám. Je těžké věřit naprosto cizímu člověku, zvlášť po té, co jste zažili samotné dno, ale snažím se. Možná, že chci věřit.
Aner si odfrkne, jako by mi tak chtěl připomenout mou povinnost. Mírně se na jeho přání ukloním v posvátné bázni a aner mi uctivé gesto oplatí pokývnutím hlavy. Podle Jasonových instrukcí natáhnu dlaň směrem k němu. „Elisabeth Watson," pronesu tiše, aby mě slyšel jen on. Dle Jasonova tvrzení jsou aneři inteligentní tvorové velmi citliví na nezdvořilé a hrubé jednání. Milují klid, soulad a etiketu, jakýkoli narušitel jednoho či více z těchto prvků musí být vyhnán či přímo zabit. Nezbývá mi, než čekat na vyhodnocení, zda-li je má šlechetnost dostatečná. Kdyby mě nepřijali, považovali by mě za narušitele, a toto označení by mi zůstalo po zbytek života. Což znamená mnoho nevýhod. Nelze se ho sprostit, jakmile by mě kterýkoli aner nazval narušitelem, každý jiný už by to poznal, i kdybych se snažila sebevíc.
Zrak mi klesne k mým prázdnotou se chvějícím prstům a cosi uvnitř mě se zatřepotá podobně jako plamínek svíčky snažící se vzdorovat větru. Neprokázala jsem snad dostatek respektu? Co když mě nepřijmou? Zmocní se mě pochyby, lapí mě, aby mne mohly sevřít ve svých ohavných spárech. Pokusím se zhluboka nadechnout, ale můj nádech je trhaný a nepřiměřeně mělký, jako by mé plíce ani žádný vzduch nepojmuly. Co bych v takovém případě dělala? Možná, že by bylo nejvhodnější zvolit urychlený úprk. Jason takovou možnost vůbec nebral v úvahu, ani ho nenapadlo pochybovat, a jakékoli mé otázky ohledně narušitelství odmávnul rukou - dostalo se mi pouze stručných odpovědí a připomínek, ať neotravuju se zbytečnostmi. Jenže vteřiny se natahují a aner nejeví známky chutě se představit.
Odmítnutí se zdá být na dosah, když konečně svou tlamu zaboří do mé ruky. Do těla se mi náhle vlije příjemné teplo.
Sfarling, zazní hřejivě. Vyjeveně zamrkám. Jason mi neprozradil, jak se mnou bude aner komunikovat, ale očekávala jsem spíše nějaké zařičení, symbolizující jeho jméno, ale namísto toho promluvil lidským jazykem. I když tak docela nepromluvil, jeho ústa se ani nepohnula.
Jde o komunikaci našich myslí, objasní aner, Vlastně ti do mysli vtisknu jisté seskupení pocitů, jaké tvůj lidský mozek interpretuje svou řečí. Stejně tak i tvé myšlenky se stávají pouhými city, které si já přetvářím do svého jazyka.
Jeho hlas je jakoby vzdušný a lehký, postrádající cosi typicky lidského. Obsahuje však i jakýsi typ hrdosti a povznesenosti nad okolí, vlastnosti, které ani lidem nebývají tak docela cizí, jak by se na první pohled mohlo zdát.
A ostatní nás slyší? Zvolím podobný způsob hovoru - tak či onak zjevně do mých úvah vidí, přesně, jak pravil Aaron společně s poznámkou, že je musím krotit, pokud si nechci nad svou hlavou zhasnout ortel.
Ne, zatarasil jsem jim vstup do tvých myšlenek, což je jediná možná cesta, jak by náš rozhovor mohli odposlouchávat. Mou moc zvolit si, ke komu promluvím, nepřelstí ani ten nejlepší mág ani žádný jiný tvor. Mě nikdo nenáležitý odposlouchávat nemůže.
Jeho vypjatá hruď se naduje ještě o něco více, když vychvaluje své schopnosti. Možná, že přeci jenom bude mít s lidmi společného mnohem víc než jen podtón. Musím si s pobavením přiznat, že snobství mu není daleko.
Aner prudce odtrhne nozdry od mých prstů, v očích mu nahněvaně zajiskří. Asi bys měla svého přítele poslechnout a držet se na uzdě, zarezonuje mou lebkou posměšně.