Za oponou snů /POZASTAVENO/

15. Karty odhaleny

Následujících několik minut strávíme v naprosté tichosti. Nevím, zda být za návrat k mlčení vděčná či ne. Beze slov jde všechno lépe, ale bohužel se bez nich obejít nedá.
Jakmile Asha s Aaronem dožvýkají, večeři zapijí vodou z lahve, která se též vynoří z jejich batohů. Asha mi potom pití podá, abych mohla i já zalít své vyprahlé hrdlo. Několika velkými doušky do sebe vyklopím polovinu lahve, načež jí vrátím Ashe. Vděčně na ni pohlédnu ve snaze vyjádřit své díky bez mluvy. Těžko říci, jestli pochopila.
Čekám, kdy se někdo ozve, ale ani jeden z nich nevypadá, že by se k něčemu takovému měl. A tak jen sedíme a čerpáme síly. Minuty pomalu ubíhají. Jedna za druhou se vláčně sypou jako v přesýpacích hodinách.
Nakonec však noční krajinu přetne jemný hlas, jaký zjevně Asha používá, když chce někomu oznámit něco, co by mohlo dotyčnou osobu vyděsit.
„S těmi sny... Je to trošku složitější." Začíná zlehka. Dojde mi, že se mi nejspíš snaží poskytnout čas na rozmyšlenou, abych se pak lépe vyrovnala s jejími doposud nevyřčenými slovy. Hrdlo se mi stáhne při představě, co by mohlo následovat. Udělala jsem chybu?
„Tohle je sen."
Jako by mi vlepila facku.
Sny pro mě vždy znamenaly neštěstí, přinášely mi jenom děs a beznaděj. Problém spočívá v tom, že nejde jim uniknout. Ony si vás najdou samy. Neexistuje alternativa, jak se vyhnout spánku. Nebo vědci přinejmenším na žádnou ještě nepřišli. Dokonce ani miliarda šálků kávy vás nesprostí z tohoto břímě na více než pár hodin či dní.
„Jen sen," zopakuje potichu.
Chce se mi vřeštět, kvílet, křičet do světa, jako by mě mohl holý jekot zbavit všech starostí. Řev se mi vzdouvá v plicích, ale skrze mé stažené hrdlo se neprodere.
Má naivní část kdesi ve skrytu zadoufá, že by to mohl být jen nepovedený fórek, jenže když v Ashiném obličeji nevypátrám jediné stopy po potlačovaném smíchu, jakási vystavěná ochranná zeď se přímo přede mnou rozpadne na střepy a zhroutí se do prachu zoufalství. A tak mi nezbývá než čelit realitě.
Co když jenom lže? Jenže tato otázka mě jen odvrací od daleko horší otázky, jež mě mrazí v podbřišku.
Co když totiž říká pravdu?
A pokud tomu tak vážně bude a tohle je jen sen, co strašného se zase odehraje? Co ztratím? Tahle noční můra se však nepodobá žádné předešlé. Ačkoli se to může zdát absurdní vzhledem k tomu, že by mi opakování podobné situace mělo vyjevit pravdu už v průběhu spánku, nikdy jsem si uprostřed snu neuvědomila, že jde o sen.
„Co přesně to znamená?" Zním chraplavě a stroze. Odměřeně.
„Asi si uvědomuješ, že tenhle snový svět se vymyká normám ve světě, na nějž jsi zvyklá. Až budeš na to připravena, vysvětlím ti více, ale teď je příliš brzy." Odmlčí se. Možná přemýšlí co dodat nebo mi poskytuje prostor pro vstřebání nových informací nebo tím chce naznačit konec naší konverzace na toto téma. Každopádně já nemůžu něco nechat uzavřené, aniž bych to pořádně chápala. Mám otázky, kterým konečně můžu přijít na kloub. A konečně přišla příležitost, jaká by znovu nastat nemusela.
„Takže teď spím doma v posteli?"
„Usnula jsi na pohovce, ačkoliv si na to nejspíš nevzpomínáš. Vše od tvého nápadu podívat se na internet po novém psovi až do teď se odehrává, zatímco spíš."
Nezaujme mě však ani tolik odpověď, ale právě způsob, jakým vysloví „Nápad podívat se po novém psovi". Její neutrální tón je prost jakýchkoli emocí, když pronese právě toto spojení. Nedokážu posoudit, jestli mě lituje či mnou za to opovrhuje.
A nejsem si jistá, jestli to chci vědět.
„Takže teď se mi zdá tenhle střeštěný sen. Můžu se zase probudit?" Dříve, než se stane nějaká katastrofa?
Nepatrně pokýve hlavou a zatřepotá nataženými prsty ve vzduchu. „Víceméně. Teoreticky vzato ano, ale v reálu to chce čas a trénink, než si tuto schopnost osvojíš." Avšak dříve, než se nad tím stačím zamyslet, natož pak ji zahltit další kupou otázek, prohodí: „Odpočiň si, klidně se i prospi, jestli se ti to povede."
Zamračím se. „Spát ve spánku?" Změřím si ji skeptickým pohledem. Je blázen ona nebo já, neboť tohle je jen výplod mé fantazie?
Ona se však jen bezstarostně zasměje. „Jasně. Proč ne?"