Za oponou snů /POZASTAVENO/

28. Sourozenecké vendety

Ashiny ruce se neminou s cílem. S naprostou přesností dopadnou na ono stvoření, a jen co ho trochu zkrotí, zdvihnou je do vzduchu.
Dráček se zatvrzele zmítá, ale Asha se s ním dokáže vypořádat. Prsty pravačky ovine kolem jeho čelistí, aby se nemohl bránit, zatímco druhou svírá jeho zběsile se kroutící hadí tělo. Do okolí se nese jeho spílání, které sice není tolik hlasité, ale o to více ve mně budí emoce bezbrannosti a strachu. Ono štkání, jaké by se dalo přirovnat ke skřípavému skučení týraného štěněte, na mě působí jako nemilosrdné jehly. Jako by se mi jedna za druhou bolestivě zarývala do kůže. Možná dokonce dráček cosi vypouští do ovzduší, ale pachy se zdají být nepozměněnými.
Bedlivě pozoruji černovlásku a přemýšlím, jestli ji obdivovat za její schopnost se nenechat úpěním ovlivnit nebo ji za to nenávidět. Kolikrát už asi něco podobného prováděla?
„Pššš," zamumlá dívka a zesílí stisk kolem jeho tlamy, až její prsty zbělají. Dráče se snaží vzdorovat, ale pod Ashinou sílou je vidět, že se velmi rychle vzdává. Nakonec se jeho nemotorné záškuby zpomalí a já mám dokonalou příležitost si ho pořádně prohlédnout. Jeho velmi tmavě karmínové zbarvení prokládají černé nepravidelné skvrny na zádech, zatímco při jeho vrtění postřehnu, že na břichu odstín jeho šupin mírně světlá do syté jednolité červené. Chybí mu nohy, nebo přinejmenším žádné nespatřím. Jeho hlava však připomíná spíše draka, než-li hada. Lemují ji výčnělky, které v jediné linii sbíhají středem hřbetu až po koneček ocasu. Upře na mne prosebný pohled, z jeho brčálově zelených očí čiší touha po svobodě i vzpurnost, která jasně dává najevo klamnost jeho vyčerpání a kapitulace. Snaží se svého predátora - Ashu - obelstít? Jde snad o pouhé divadlo a on jen vyčkává na pravou chvíli? Ať už se toto dráče snaží o cokoli, energie má na rozdávání. Pravděpodobně čeká na vhodnou příležitost ji využít ve svůj prospěch.
„Nevím, co přesně za nareona to je, tipla bych ho na eleanareona," zamumlá Asha jakoby pro sebe. Váhám, jestli by bylo vhodné nějak zareagovat nebo tato věta skutečně nebyla určena pro mé uši. Nakonec se spokojím s mlčením, když si uvědomím, že vůbec nerozumím tomu, co tím chtěla říct. Mluvila o druhu, nebo dokonce jménu? Je možné, že tohoto draka už někdy viděla? Nebo existuje něco jako zápisy dračích jmen spolu s fotografiemi, jež si tato dívka nastudovala?
Připomene mi to, jak málo vím nejen o těchto lidech, ale i o celém tomto světě. Dokonce ani netuším, jak jsem se sem dostala, natožpak něco o jeho pravidlech. Třeba je toto všechno, zdající se být snad i živější než-li realita, pouhý výplod fantazie mého podvědomí. A stejně tak i Asha, Jason, Aaron, ani Sfarling nejsou skuteční, pouze se stali předmětem tvorby onoho pro mě zastřeného koutu mysli. Ale co tu vůbec dělám? A jak mi tito fiktivní lidé mohou pomoci s mými sny, když i oni se stali součástí jednoho takového?
Nedává mi to smysl. To však nedává vůbec nic.
Zavrtím hlavou nad oněmi kontroverzními otazníky, jejichž existence je stejně pomíjivá jako sen.
„Aarone," osloví chlapce Asha. Ani jsem nezaregistrovala, že mezitím přišel až k nám. Podá Ashe podobný vak tomu mému, jen v hnědé, svým způsobem přírodnější verzi. Dívka svíjejícího se draka vhodí dovnitř, hlavou napřed, aby nedostal příležitost jí ublížit, a rychle vak utáhne za šnůru. Látka se zběsile vlní, když dráče za ní bezmocně vyvádí spolu s hudrováním, avšak bez výsledku.
„Docela slušně se ti ho podařilo naštvat," podotkne Aaron svým obvyklým uštěpačným stylem.
„To Jasmine. Nechápu, co to do ní vjelo," skřiví tvář Asha. „Bože, už teď lituju Fey. Ale ona ho zkrotí. Jen jí ho asi nepřivezeme v takovém míru, jak jsme původně zamýšleli." Předá vak chlapci. „Opatrně, ať mu neublížíš. To by tě Fey rovnou zabila. Už takhle tě přizabije, až jí odvyprávím tvé chování k našemu hostovi."
K hostovi? Považují mě za hosta?
Aaron si obmotá provázky vaku okolo ruky a k nám dolehne tiché zabručení jeho chráněnce. „A tebe zase uškrtí za to, jak jsi ho rozzuřila."
„Byla to Jasminina chyba!" hájí se Asha a rozhodí ruce v širokém oblouku. „A myslím to vážně, Aarone. Opatruj ho, ať se mu nic nestane. S tvojí podlostí je to docela sázka na nejistotu, ale nic jiného mi nezbývá. Neubliž mu a dej pozor, ať ten vak po cestě nepropálí."
„Tak si ho vem sama, když seš tak chytrá," zabručí otráveně, nabízeje jí živý vak nazpátek.
„Já nemám dost magie a Elisabeth ho na starosti dát nemůžu, není zaučená a tenhle malej capart by jí taky mohl zajistit cestu tam nahoru," prská černovláska jako uštvaná kočka, svou řeč doprovází divokou rozohněnou gestikulací. Z jejích podmaňujících pohledů a jakési aury, která jako by vybízela k respektu, se zdá, že má docela vůdcovské sklony. A obzvláště jí vadí, když někdo odporuje. „Takže jinou alternativu nemám. Samozřejmě, kdyby jakékoli jiné řešení, ať už sebebláznivější existovalo, vybrala bych si ho. Bohužel ale žádné takové není a mně nezbývá, než hodit toto břímě na starosti zrovna tobě. A nezbývá než doufat, že z toho vyváznem živí."
„A co Jason?"
Asha zalapá po vzduchu, najednou je přesným protikladem Aaronova oblíbeného nevrušeného klidu. Když se trochu vzpamatuje z prvotního šoku, probodne Aarona nevraživým pohledem, z něhož takřka srší blesky. „Ty jsi snad dočista zešílel!" vyštěkne na něj. „Na tohle se prostě nic říct nedá. A vzhledem k tomu, že nechci být sprostá, tak bych ti jen doporučila, aby ses mi klidil z cesty."
Aaron se uchichtne, ale už nic naštěstí nenamítá. Jejich vendeta je u konce, při nejmenším prozatím.