Za oponou snů /POZASTAVENO/

23. Snaha porozumět

Strnu. Do mých žil se vlije šok, děs, vztek a náznak křivdy, a tyto emoce se v mé krvi víří, zmocňují se mě kousek po kousku. Teplo, jež jsem ještě před chvílí pociťovala, jako mávnutím proutku nahradí mráz útočící skrze slabou látku mého svetru. Na rukou mi naskočí husí kůže. Nemusím přemýšlet dlouho, abych si zimu spojila s anerem stojícím přede mnou.
Rozladěně po něm šlehnu pohledem, oplatím mu jeho popuzení.
Nedokážu ovládat své dojmy a city. Kdyby ses mi nehrabal v hlavě, nic hanlivého by ses nedozvěděl. Snažím se o důstojnou vizáž, pevný, vzdorovitý výraz, daleko od oné uťáplé ubožačky, za níž mě všichni považují.
Sfarling si mě významě změří, načež kopytem několikrát hrábne do duchny z listí. Čekám, kdy mi oznámí, že nedisponuji dostatečně dobrými mravy, ale nutím se tím netrápit. Veškerou úzkost, co se mi dravě zakusuje do šíje, pokud možno potlačím a přejdu na provokativnější myšlenky. Pokud budu muset před svojí smrtí utéct, tak ať. Možná, že to tak bude lepší, pokud tito tolik zdvořilí aneři ani neakceptují mé chápání světa. A krom toho není příliš milé proniknout do něčí mysli.
Jenže Sfarling k mému překvapení praví: Dobrá. Máš ale ještě hodně, co se učit.
Jako by mi ze srdce odvalil obrovský balvan.
Semknu rty, přemýšlejíc, co mu odpovědět. Nakonec se spokojím jen s krátkým: Děkuji.
„Tak už jste se seznámili, můžeme konečně jet?" protáhne protivně Aaron po boku jiného anera. Píchne mě v hrudi. Asi přeci jen aneři nebudou tak vybíraví, jak by se mohlo zdát, když vychází i s Aaronem.
Aner se v mé hlavě bublavě zasměje. To máš pravdu, ten kluk se chová hrozně, zareaguje takřka ihned, někdy by si zasloužil pořádnou lekci. Ve skutečnosti je však čistý.
Loupnu po něm panenkami již v lepší náladě, když si uvědomím, že i tentokrát jsem ho málem urazila. Ale on se mi zřejmě snaží přizpůsobit. Nevěděla jsem, že dělíte lidi na čisté a špinavé, pomyslím si zvesela, s vděkem za jeho snahu.
Nedělíme. Podivně pohne hlavou, skoro, jako by se ošil. Aaron se nedokáže vyrovnat se ztrátou, a tak se stal tím, čím je teď. Zanevřel na okolní svět, příliš se nechal pohltit neštěstím.
Zbystřím. Co mohlo být tolik hrozného, aby z obyčejného chlapce vznikla sama zahořklá jízlivost?
To ti nemohu prozradit. Navzdory tomu, že vy lidé sdělení podobných informací jiným nepovažujete za nesprávné, my se řídíme pravidlem, že minulost je věc každému svá a jen on rozhoduje, kdo se o ní dozví. Je mi líto, mé vychování mi brání prozradit ti více, než že má za sebou mnoho překážek, které nedokázal překonat zcela bezúhonně. Podepsaly se na jeho špatných vlastnostech, v jeho skrytu se ale neskrývají zlé záměry. Tím jsi asi myslela slovo čistý.
Zkrabatím čelo. Myslela? Já? Mám pocit, jako by mi cosi zásadního proklouzlo přímo před nosem.
„Jak to tak vypadá, zdá se mi to na první zádrhel aneří komunikace," ozve se Asha sebevědomě. Spěšně těknu k anerovi. Nesliboval mi snad, že mé myšlenky jsou uchráněny před ušima jiných?
Taky, že jsou, odvětí.
Asha se okázale zasměje. „Líbí se mi tvé zděšení. Sfarlingovým vlivem ti nevidím do myšlenek, ale emoce v tvé tváři odpovídají za vše. K tomu žádnou magii nepotřebuji." Zahledí se na Sfarlinga a snad i mezi nimi proběhne krátký, mně skrytý rozhovor. Ochotný úsměv jí však z tváře nezmizí. „Aneří komunikace se sice zdá dokonalou, ale i na ní se dají najít jisté zádrhele. Aneři se skrze ní dorozumí s jakýmkoliv tvorem, dokonce i s rostlinou, jenže styl jejich mluvy není tak docela bezchybný," pronese s jakýmsi druhem shovívavosti, „Vyměňujete si informace přes pocity a obrazce, tvůj mozek si je pak formuluje do slov. Potíž je v tom, že v tvojim jazyku mají některá slova více významů. Tvá mysl podvědomě překládá, zatímco ty si její překlad můžeš vyložit jinak. Chápeš?"
Ne.
„Asi jo," zamrmlám poslušně. Měla bych být ráda za její vlídné chování, kárám samu sebe.
„Aaron má pravdu," zkonstatuje Asha, „je čas vyrazit."