My vampire

67.kapitola

{Time skip- o dva týdny později}

Každý den chodil Taehyung k Jungkookovu domu, aby slyšel všechny jeho písničky, po kterých se vždy dokázal rozbrečet. Poslední dobou Jungkooka už neslyšel hrát na kytaru, jen slyšel jeho zpěv. 

Jeho hlas se ale postupně taky jaksi zhoršoval. Začal chraptět a hodněkrát mu přeskočil hlas. Taehyung se o něj neskutečně bál, ale řekl si, že je třeba jenom nějak lehce nemocný.

Jenže dnes, kdy tam Taehyung znovu stál, už nezpíval. Ani hlasku slyšet nebylo.  A to Jungkook vždy zpíval v tu stejnou hodinu, jakoby snad věděl, že přesně tehdy tam Taehyung chodí ho poslouchat.

I když by neměl. Měl by na něj zapomenout, najít si někoho jiného a začít žít nový život, ale Taehyung nemohl. Stále k Jungkookovi něco cítil a nemohl si pomoci.

Taehyung nyní stál před jeho domem a čekal, zda se Jungkook neozve, zda se třeba nezpozdil a nezačne o chvíli později. Jenže nic. Taehyung se o něj skutečně bál. Co když se mu něco stalo? Co když si něco udělal? Ale nejsou upíři nesmrtelní?

Taehyung to nechtěl dále řešit a připraven na cokoli se vydal do onoho domu. Naštěstí bylo otevřeno a tak vstoupil. 

Ihned se však málem pozvracel, když ucítil pach mrtvoly, kterou následně uviděl na schodech. Byl to ten kluk, se kterým ho Jungkook podvedl.

Taehyung se začal trochu bát. Co když se Jungkook změnil na nemilosrdného vraha a zabije i jeho? Taehyung doufal, že ne, když se vydal po chodech nahoru, rovnou do Jungkookova pokoje.

Vstoupil a ihned se zhrozil nad tím, co uviděl...

Všude nepořádek, rozbitá váza, zrcadlo, které tam Jungkook měl vlastně kvůli němu, všude peří z roztržených polštářů a dek. To ale Taehyunga nezajímalo. Zajímalo ho tělo, ležící na zemi.

Ano, byl to Jungkook. Taehyung k němu se slzami v očích přiběhl. Přiklekl si k němu.

,,Kookie." vzlykl Taehyung.

,,Tae." zasípal Jungkook.

,,Běž pryč." dořekl. Taehyung začal kroutit hlavou a chytil ho za jeho ledovou ruku.

,,Nemůžu." řekl Taehyung.

,,Tae.. Jsem teď nebezpečný, dlouho jsem nejedl a mohl bych ti vysát krev, což.. Mi nedovolíš." řekl Jugkook. Taehyung se rozbrečel. Nemohl ho tam nechat umřít. Má tedy obětovat svůj život?

,,Kookie.. Prosím. Napij se mé krve." řekl Taehyung a zvedl Jungkooka.

,,Ale Tae.. Co když umřeš?" zeptal se ho Jungkook.

,,Je mi to jedno.. Hlavně.. Hlavně, že budeš žít ty." řekl Taehyung. Jungkookovi po tváři stekla slza. To bylo přesně to, co chtěl a potřeboval slyšet.

A tak se zakousl do Taehyungova krku...

___

Hmmm... Co byste řekli na to, že bych přešla z happy endů na sad endy? 

Ne, dělám si srandu xd. Možná ;))