Handsome Prince [VKOOK]

72.

,,Dnes si dáme společnou koupel, co říkáš?" ušklíbl se Namjoon a pohladil Jungkooka po černých vlasech.

,,Můj názor na vše, co je spojeno s vámi, znáte, Namjoone," odpověděl chladně Jungkook.

,,Zajisté..."

,,Pojďte."

Namjoon dovedl Jungkooka do skromných lázní, které byly součástí jednoho z luxusnějších hostinců.

Jungkook se nesnažil nijak odporovat.

Bez námitků se před Namjoonem svlékl, zatímco on jeho pomalu odhalující se tělo hltal pohledem. Poté s ním usedl do většího dřevěného sudu, který byl plný horké vody.
Opřel si hlavu o Namjoonovu hruď a nechal jeho ruce jezdit po svém nahém těle.

Cítil se neskutečně nepříjemně a znechuceně...ale co měl dělat...

,,Mimochodem, i Taehyungovi se dnes dostane nějaké té hygieny. Ovšem samozřejmě ne tak luxusní, jako je tato..." poznamenal Namjoon, Jungkook jen tiše vydechl a jemně přikývl.

,,Nikdy jsem tě neviděl se usmívat..."
,,Vlastně pouze jednou. Na předsvatebním plesu, když jsi tehdy tancoval s Taehyungem. Měl si oči plné malých jisker při pohledu na něj."

,,A kam tím míříte, Namjoone?"

,,Je mi jedno, jestli ti v těch chvílích nebude do smíchu. I tak se budeš usmívat! Na všech akcích, kdy tě budu mít jako svůj doprovod. I na naší svatbě na tobě nechci vidět žádné zmínky smutku v tvém obličeji."

,,Takže tohle bude jedno z pravidel našeho manželství?" zeptal se Jungkook lhostejným tónem, ale slzy už se mu tlačily do očí.

,,Vidíš, jak jsi chápavý!" odpověděl mu na to Namjoon, Jungkook pouze přikývl a sklopil hlavu.

Když se v pokoji oblékal do čistého oblečení, při zapínání knoflíků u košile vyhlédl ven z okna.
A myslel si, že se asi zblázní.

Taehyung byl za obě paže připoután k větvím jednoho většího stromu, byl úplně nahý a před ním stály dva muži, kteří na něj právě s velkým pobavením vylili vedro jistě studené vody. Taehyung se poté samozřejmě ihned rozkašlal a začal se třást neskutečnou zimou.

Jungkook na nic nečekal, okamžitě bez Namjoonova souhlasu opustil jeho pokoj, rychle pronikl mezi muži, kteří pokoj strážili a běžel ven.

Tam už muži na Taehyunga vylili další vědro ledové vody a jediné, co mohl Taehyung dělat, bylo jen kašlat a třást se.

,,OKAMŽITĚ PŘESTAŇTE A ROZVAŽTE HO! NA ROZKAZ PRINCE JUNGKOOKA!"

Oba muže náhle zamrazilo, dřevěné vědro rychle odhodili stranou a chvíli na rozzuřeného Jungkooka zírali.

Vůbec ho takového neznali a navíc...byla to stále královská krev, takže po chvilkovém vzpamatování Taehyunga na Jungkookův rozkaz ihned uvolnili ze železných okov, které svíraly jeho zápěstí.

Taehyung padl na zelenou trávu a třásl se neskutečnou zimou.

,,Taehyungie..." Jungkook sebral plášť, jež ležel na Taehyungově zbylém oblečení, okažitě si k němu klekl a přitáhl si ho do náruče.

Zabalil ho do pláště aby ho usušil a přikryl mu hlavu kápí.

,,Ššššš...už jsem tady. Vydrž, budeš v pořádku," políbil ho do mokrých vlasů a cítil, jak se k němu Taehyung tiskne.

Povzdechl si a poté se otočil směrem, kde už stál Namjoon s několika vojáky za sebou.

,,Tak tohle je ta hygiena, která se měla Taehyungovi dostat?! Uvědomujete si, že je podzim?! Může z toho vážně onemocnět!"

,,Pomalu, princi, pomalu. Nezvyšuj na mě hlas!"

,,Tak se přestaňte pokoušet Taehyunga zabít!"

,,J-Jungkookie...nech to být... Nemá to cenu," chraptil Taehyung.

,,Ach...typický ty... Vždy jsi se vzdal. Úplně všeho-..." kroutil Namjoon pobaveně hlavou.

,,Ne. Tak to není. Věřím, že mě by se nevzdal!" křikl hrdě Jungkook.

,,Ale ano, Jungkooku. A už brzy se tě vzdá! Nebude mít na výběr. Jakmile mu seberu poslední naději, kterou jsi ty, už se vzdá úplně všeho."

,,Ne..." Taehyung se posadil.

,,Pravda...pokud přijdu o Jungkooka, vzdám se všeho...ale ještě před tím než o něj přijdu."

,,Jsi zbabělec..."

,,Já vím..."

Jungkookovi se hrnuly slzy do očí.

,,Namjoone," vzhlédl Taehyung směrem ke svému bratrovi. ,,Dám ti vše! I svůj život! Když necháš Jungkooka být! Když si jej nevezmeš a neuděláš mu že života peklo! Můžeš mě mučit, týrat jak se ti zachce! Jen ho nech být!"

,,To jsou ale pořád ty stejné nabídky, Taehyungu."
,,A mou odpověď na ně stejně znáš..."

,,Ne, Namjoone...tehdy jsem škemral o svůj život...abych přežil. Ale teď jsem schopen ti jej odevzdat. Když ušetříš jiný..."

,,Nemůžeš mě tu nechat, Taehyungu," vzlykl Jungkook. ,,Chceš utéct...necháš mě tu, když tě Namjoon zabije... Víš, co se stane pak?"

Taehyungovi to okamžitě došlo a přitom, jak se díval Jungkookovi do uplakaných oči, jemně přikývl.

,,Jsem jedna z Namjoonových nejcenějších trofejí...mě se nevzdá. Sám si to řekl. Pokud zemřeš...bude to pro něj snadné si mě vzít. Neseber mi jedinou naději, kterou jsi ty. Já ti zůstanu, tak zůstaň i ty mě! Nezáleží na tom, pokud si zahraju divadlo v podobě svatby s tvým bratrem. Už jsem si přeci vzal tebe. Už jsem přísahal před Bohem, že s tebou zůstanu navždy. A mohu mít klidně prsten s diamantem. Moje ruka může být spojena stuhou s jiným mužem. Mohu říkat jakkoliv dlouhý manželský slib... I tak už budu navždy tvůj..."

,,Kookie..." Taehyung chtěl Jungkooka políbit, ale byla mu okamžitě uštědřena silná rána do obličeje.

,,Tae-..."

,,Oh, jak dojemné!" zasmál se hlasitě Namjoon, zatím co si Jungkook bral znovu, teď už poraněného, Taehyunga do náruče. Měl krvavý šrám přes celý obličej.

,,Řekni, Taehyungu...stojí ti to za to?"

,,Už jsem ti to přeci řekl, Namjoone... Muč mě, týrej mě...zab mě...ale nech Jungkooka být..."