Handsome Prince [VKOOK]

75.

Znovu ty doteky...

Tak něžné a opatrné...

Jungkook otevřel oči a když vedle postele uviděl Taehyunga, neubránil se úsměvu.

I Taehyungovi se rozzářily oči a chytil Jungkooka za ruku.

Když Jungkook lépe zaostřil svůj zrak, všiml si, že Taehyung má modřinu kolem oka, několik jizev na tváři a natržený ret.

Vyděšeně vydechl, vyjmul svou ruku z Taehyungova něžného sevření a natáhl ji k jeho poraněné tváři. Pohladil ho po ní palcem a opatrně přejel přes jednu ránu, která na sobě měla zaschlou krev.

,,Nepral jsem se...a toho můj bratr využil..."

,,Nechal tě zmlátit-.."

,,To ne. Zbil mě sám. Stejně jako když jsem byl jeho sluha," pousmál se Taehyung.

,,Ale i tak mi dovolil tě dnes vidět..."

Jungkook vydechl a smutně sklopil hlavu.

,,Dříve mě bil jen na těle. Vzhledem k tomu, že má tvář byla vidět. Ale teď už mu to je jedno..."

,,Taehyungie...co jen s tebou bude až se vrátíme do království..."

,,S tím si nelam hlavu, Kookie. Na tvém místě bych se spíš staral o sebe."

,,Ale to přece nejde! Nechci aby ti něco udělal!"

,,Uvězní mě a pak zabije! To je vše, Jungkooku!"

,,A to říkáš s takovou lhostejností?"

Taehyung se uklidnil a pohladil Jungkooka po tváři.

,,Nejde mi už o nic jiného...jen o to, abys byl v pořádku..."

,,Nechci abys umřel...aby ti ubližoval-.."

,,O tom nikdo z nás dvou nerozhoduje, Kookie." uzavřel tohle téma Taehyung, páč Jungkook mu na tohle už neměl co odpovědět.

,,A vůbec...jak se cítíš? Jedl si včera vůbec něco?"

,,Ne. Ale nemám hlad."

,,To se ti zdá," řekl Taehyung klidným hlasem. ,,Zeptám se Namjoona, jestli by ti nedal nějaké jídlo."

,,Nechci!" řekl Jungkook důrazně. ,,Nechci od něj vůbec nic! Jen svobodu! A tvou taky!"

Chvíli si upřeně zírali do očí, poté si Taehyung povzdechl a jemně se usmál.

,,Pojď sem," posadil se k Jungkookovi na postel a přitáhl si ho k sobě. Jungkook ho ihned objal a zabořil mu hlavu do hrudi. ,,Miluju tě..."

,,Tak princ Jungkook si myslí, že tě zabiju?" zasmál se pobavený Namjoon.

,,A nezabiješ snad?"

,,Ale to víš, že ano. Ovšem pomalu...a bolestivě..."

,,Už jsem ti to řekl. Udělej si se mnou, co jen budeš chtít! Ale nech Jungkooka na pokoji!"

,,Ach, Taehyungu...ty jsi tak nepodstatný! Stačilo by, kdybych teď vzal meč, který leží kousek ode mě a jedním pohybem ti podřezal hrdlo. Tvá smrt by kromě jednoho člověka nikoho nemrzela! Bylo by to, jako kdybych zabil obyčejného nepodstatného žebráka. Nemáš mi, co nabídnout. Jen ten tvůj nepodstatný život."

,,Nejsi ničím zajímavý. Nic neumíš. Nic jsi nedokázal-.."

,,To je lež!" vzepřel se Taehyung.

,,Oh, vlastně promiň! Ano, svou neschopností jsi docílil smrti naší matky. To by se dalo počítat za poněkud významný čin..."

,,Ne."

,,Tak copak? Co ještě tak významného jsi dokázal?"

,,Získal jsem srdce, přízeň a lásku toho nejkrásnějšího člověka pod sluncem..."

Namjoon na něj chvíli upřeně zíral a poté začal pomalu opět přecházet do hlasitého smíchu.

,,Ach, Taehyungu, myslíš si, že mě jako nejmocnějšího vládce bez kapky soucitu, tímhle oslníš?"

,,Já! Ten kterému patří největší území!"

,,A jak si je získal? Tyranií! Hrubostí! Vždyť tvůj lid je utrápený! Ve spoustě tvých krajů lidé nemají co jíst! Trpí na nemoci! Máš jen utrápenou a chudou zemi-..!" To už ho Namjoon chytil za límec košile a přiblížil se svým obličejem k tomu jeho.

,,Chudou zemi? Mám tu největší armádu těch nejlepších vojáků s tím nejlepším generálem. Mohl jsem si dovolit pořídit svému nastávajícímu diamantový prsten. Mám obleky z těch nejdražších látek. A z mého království a mne samotného mají ostatní panovníci jen respekt."

,,Spíše hrůzu," špitl Taehyung a dále vyděšeně kmital svýma očima mezi těma Namjoonovýma.

,,Jako ty máš teď, že?" zasmál se Namjoon a poté ho pustil.

,,Ř-řekl jsi, že tvé vojsko má nejlepšího generála-.."

,,Ano. K Seokjinovi, jako k jednomu z velmi mála lidí, vzhlížím. I když dokáže být i slabý... Byl to můj vzor, když mě otec učil. Působil tak silně...chtěl jsem být jako on. Otec mě s ním často srovnával, ačkoliv jsme měli od sebe jistý věkový rozdíl. Samozřejmě, že Seokjin byl vždy lepší. Ale to, že byl starší, je jen hloupá výmluva. Já byl ten slabý! A oproti němu ještě stále jsem."

Taehyung nemohl uvěřit tomu, co vycházelo z Namjoonových úst. Právě přiznával, že není tím nejmocnějším na zemi. Že podle něj existuje ještě někdo mnohem silnější.

,,Proč mě vůbec k Jungkookovi pouštíš?"

,,Hádám, si snad nemyslíš, že to dělám pro tebe... Když se Jungkook trochu probral, nebyl schopen jediného slova. Ale přeci jen, po chvíli dokázal vyslovit alespoň polovinu tvého jména. Je mi jasné, že je mu tvá přítomnost příjemná. Ale hlavně, potřebuju aby se co nejdříve zotavil, abychom mohli pokračovat v cestě do království."

,,Mohu mít ještě jednu otázku?"

,,Prosím," pokynul mu až zdvořile Namjoon.

,,Co jsi Jungkookovi předevčírem udělal?" zeptal se Taehyung nejistě.

,,Hah, po této otázce jsi se na mě včera vrhl s tím, že mě zmlátíš," řekl pobaveně Namjoon. ,,Abych ti odpověděl...trošku víc jsem si s ním užil. Jenže tam bylo tolik vášně, že to nevydržel a hold ztratil vědomí," odpověděl mu s úšklebkem.

Taehuyng zaťal ruce v pěst a naštvaně si skousl spodní ret.

,,Už máš znovu to nutkání mě uhodit? Radím ti, nedělej to. Už tak máš tu svou andělskou tvářičku pěkně zdemolovanou..."

Taehyung se po několika chvílích uklidnil, i když to pro něj bylo těžké, a poté nahodil opět vážný výraz.

,,Nenávidím tě. Ale předposlední část rozhovoru s tebou, byla pro mne poněkud příjemná..."