Handsome Prince [VKOOK]

65.

Taehyung byl schován v Jungkookově náruči a podřimoval, zatímco mu Jungkook pokládal jemné polibky do vlasů a hladil jej po nich.

Cítil se tak strašně provinile...

Za vše mohl on...už od začátku...

Neměl tehdy v té zahradě s Taehyungem vůbec mluvit...
Nic z toho by se poté nestalo.

Sám mu přeci říkal, že chtěl utéct.

On s ním tehdy vůbec utíkat neměl. Jestli mu na Taehyungovi záleželo...měl ho nechat jít samotného.
Měl si vzít Namjoona! Udělat peklo ze života sobě a ne člověku kterého miluje!

,,Ach..." povzdechl si a v ten moment na něj Taehyung zvedl pohled.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se. Ale v ten moment se prudce otevřely železné dveře a dovnitř vešli dva muži.
Taehyung pohotově reagoval, rychle se posadil a skryl Jungkooka za sebe.

,,Princ Jungkook-.."

,,Nejsem princ!" ozval se Jungkook zpoza Taehyungových zad.

,,Generál Namjoon si Vás žádá..."

,,Generál Namjoon? Generál je přeci jen jeden. Co generál Hoseok?"

,,Pouze Vás ovšem..." dodal jeden z mužů.

,,Nikam nepůjdeš." sykl k Jungkookovi ostře Taehyung.

,,To bych vám neradil, princi. Pokud nepůjdete sám, nasadíme jinou metodu."

,,Tae-.."

,,Už jsem řekl, Jungkooku!" nedal se Taehyung a hodil na oba muže vražedný pohled.

,,Nuže?"

Jungkook mlčel.

,,Nu dobrá," muži přišli k Taehyungovi, který se ihned začal bránit, ale bohužel...marně. Po několika vteřinách, kdy se Taehyung statečně pral a bránil jak sebe, tak i Jungkooka, byl stejně spoután a ke krku mu byla přiložena čepel meče.

,,NE!" vykřikl vyděšeně Jungkook. ,,Pusťte jej! Prosím! Půjdu s vámi, udělám co chcete! Jen ho prosím nechte!" už se mu draly slzy do očí.
Muži Taehyunga silně odhodili na druhou stranu malé cely a když se k němu chtěl Jungkook ihned rychle připlazit, byl nimi zadržen.

Silně jej uchopili za obě paže a táhli ho ven z cely.

,,Jungkookie~.." zašeptal oslabený Taehyung, ale Jungkook už neměl čas se na něj otočit.

,,Je to tak dokonalé, se znovu dívat do vašich nádherných očí..." řekl mu Namjoon u obličeje a Jungkook odvrátil pohled jinam.
Namjoon pustil jeho bradu, kterou doteď svíral ve svých prstech a dřepl si před něj.

,,Proč jste utekl, princi?"

Jungkook se na něj okamžitě podíval a nasadil znechucený pohled.

,,Vy už si snad nevzpomínáte, co jste mi ten večer provedl?"

,,Ovšem, že ano. Byl to jeden z nejlepších večerů v mém životě," řekl Namjoon zasněným tónem.

,,Vám se to snad nelíbilo?"

Jungkook na něj vyvalil oči. Opravdu nevěděl, jestli si z něj Namjoon pouze střílí nebo to myslí vážně.

,,Prosil jsem vás s pláčem, abyste přestal. Tak co myslíte?"

,,Hm," Namjoon přešel k druhému konci stolu, u kterého Jungkook seděl.
I on se posadil a napil se ze své sklenice, ve které bylo pravděpodobně nějaké víno.

,,Každopádně, princi...mám takový dojem, že vám na mém bývalém osobním sluhovi velmi záleží..."

Jungkook tušil, že tohle už nebude jevit nic dobrého.

,,Rozhodně byste asi nechtěl, aby při cestě zpět do království umřel hlady. Vás se to ovšem netýká. Jídla budete mít dost pod podmínkou, že budete jíst pouze se mnou. Každou snídani, oběd i večeři...
I Taehyung bude dostávat jídlo. Klidně i v ten samý čas, co vy budete jíst se mnou. Ovšem...ani to nebude zadarmo."

Jungkookovi už nějakou dobu bilo srdce, jako o závod.

,,Za každé Taehyungovo jídlo...mi poskytnete jistou službu."

Jungkook na Namjoona zděšeně pohlédl a v mžiku se jeho očí podobaly skleněným kuličkám.

,,Myslím, že nemusím zdůrazňovat, o jakou službu se jedná," protáhl Namjoon slizkým tónem a ušklíbl se.

Jungkook už lapal po dechu a snažil se zadržet veškeré slzy, které se mu draly z očí ven.

,,Nuže..." přešel Namjoon za něj, položil mu ruce na ramena a nahnul se k jeho uchu, ,,uvidíme se večer, princi..."