Handsome Prince [VKOOK]

73.

,,Nenávidím ho," procedil Jungkook skrz zaťaté zuby, když ošetřoval Taehyungův obličej.

,,Omlouvám se, Kookie..."

,,Za co?"

,,V jedné věci má můj bratr naprostou pravdu. Jsem zbabělec..."

,,Vždy jsem ti přidal jen komplikace. Bylo to k ničemu! Vystavil jsem tě jen zbytečnému nebezpečí!"

,,Lituješ snad toho, že jsi mne tehdy vzal s sebou?"

Taehyung na něj pohlédl a povzdechl si, ,,Já nevím..."

,,V žádném případě nechci, aby to vyznělo, že jsi mi byl na přítěž. Ne... Tys byl to, co tu dlouhou cestu zpříjemňovalo. Tys byl to, co mi dávalo motivaci do dalšího dne... A já? Já nic nedokázal! Ani to, tě uchránit!" schoval si Taehyung hlavu do dlaní a rozvzlykal se. ,,Odpusť mi to..."

,,O čem to mluvíš, Taehyungu?" chytil Jungkook Taehyungovu tvář do dlaní.

,,Víš už kolikrát si mě zachránil? Tenkrát v lese! Potom, co jsme si den před tím vyznali lásku! Ti muži, co mě tehdy přivázali ke stromu a plánovali se mnou dělat bůh ví co! Yongsun si proti své vůli políbil, aby nás nepráskla Namjoonovi. Pak u jezera jsi mě zase uchránil před tím neznámým-.."

,,Jungkooku, ale to nic nebylo! Tys dokázal sundat vojáka, vzít si na sebe jeho výstroj a dát si pod ní naše věci abychom mohli znovu utéct!"

,,A tys mi pomohl v momentě, kdy jsem měl chuť umřít..."

Taehyung posmrkl a už mu nic na to neodpověděl.

,,Miluju tě..." políbil ho Jungkook do vlasů.

Bolest...

Ponížení...

Pocit špíny...

A v závěru i krev...opět...

Jungkook však tentokrát krvácel mnohem víc...

I Namjoon znejistěl.

,,Jungkooku?" chytit ho za tvář a otočil ji k sobě. Jungkook měl zavřené oči, z úst mu vytékal pramínek krve a zápěstí jeho ruky, kterou měl položenou vedle hlavy, bylo celé pokousané.

,,Jungkooku," zatřásl s ním jemně. Nereagoval.

,,Vnímáš mě?"

Nic.

Černovláskova hruď se jen pravidelně nadzvedávala a zase klesala a pootevřenými ústy se mu do plic dostávalo více kyslíku.
To bylo vše. Na víc se zničený princ nezmohl...

Byl uzavřen v místnosti plné tmy a temnoty. Zla, které ho čekalo. Na chvíli se tam objevila malá jiskra. Ale i ta poté zhasla...
Poté už žádný záblesk světla. Ne... Ani jeden.

Narozdíl před pár dny, kdy měl sny plné záře a jasu...

Jooooooj, páteční kapitolka. Ačkoliv krátká a k večeru. 😶💜