Handsome Prince [VKOOK]

25.

Hodně dlouho spolu Taehyung a Jungkook putovali.
Jungkook však nevěděl jaký je cíl jejich cesty, ale zároveň se ani nijak neměl k tomu se na to Taehyunga zeptat.

Jednou ráno spolu zase oba leželi zabalení ve svých pláštích, přikrytí tenkou dekou a v náručí toho druhého. Byli schovaní za jedním velkým keřem.

Probudilo je však cválání kopyt přijíždějících koní a řinčení zbraní.

,,Prohledat! A všude! Podle stopy, kterou jsme včera našli, nemohou být daleko," uslyšeli známý hlas a Jungkook se vyděděním vymrštil do sedu.
Ihned se mu nad Namjoonovým rozkazem rozbušilo srdce, zrychlil se mu dech a vrhnuly se mu slzy do očí.

,,Jungkookie!" Jakmile Taehyung spatřil panikařícího Jungkooka, rychle ho objal a začal uklidňovat.

,,Ššššš~... Neboj se... No tak..." hladil ho po vlasech, zatímco Jungkook v sobě dusil všechny vzlyky a pevně Taehyunga objímal kolem pasu.

Už slyšeli kroky osoby, která je měla odhalit.
Jungkook pevně semknul víčka k sobě a tisknul se k Taehyungovi ještě víc.

Kroky se zastavily...

Bylo mu jasné, že jejich objevitel právě stojí před nimi...

Pomalu otevřel oči a spatřil generála Hoseoka s nechápavým výrazem.

,,Generále Jung Hoseoku..." vydechl a polkl další svůj vzlyk.
Hoseok zatnul ruce v pěst, když uslyšel svůj bývalý titul.

,,P-prosím, generále...p-prosím..." vzlykl teď už tiše Jungkook, a znovu Taehyunga mnohem pevněji objal.

,,N-neprozraďte n-nás...prosím..."

,,Máte něco? Nebo někoho?" křikl Namjoon.

,,Nic, pane!"

,,Tady taky nikdo není, pane!"

,,Tady taky ne!"

,,Ani zde, výsosti!"

Všichni muži postupně králi Namjoonovi nahlásili své výsledky, až na kapitána Hoseoka.

,,Kapitáne Hoseoku? Našel jste někoho?" zeptal se Namjoon směrem k mužům.

Jungkook hodil po Hoseokovi prosebný pohled, ale ten však zakroutil hlavou.

,,Kapitáne Hoseoku!"

,,Nic, generále!" křikl nakonec Hoseok a oběma chlapcům - Jungkookovi i Taehyungovi - spadl kámen ze srdce.

,,Děkujeme..." zašeptal Jungkook po menším vzpamatování, vřele se na Hoseoka usmál a ten se jemně poklonil.

Vyšel zpoza keře směrem ke družině mužů a svému koni.

,,Co vás tak zdrželo?" zeptal se podezřívavě Namjoon.

,,Promiňte, pane, domníval jsem se, že jsem našel další stopu. Ovšem, nakonec se ukázalo, že to byl jen obyčejný stromový list pokropen rosou."

,,Hm, dobrá tedy... Jedeme dál!"

,,Hoseoku?" Hoseok však Yoongiho hlas naprosto odignoroval a dál pokračoval v chůzi směrem ke svému koni.

,,Sakra, přestaň mě ignorovat a vyslechni mě!" na to ucítil, jak mu Yoongi silně chytil za zápěstí a škubl za něj.

,,Pusť mě, Yoongi," řekl chladně Hoseok stále otočen zády k němu.

Yoongi si ho však k sobě otočil a přitiskl jej na nejbližší strom.

,,Dost!" vyštěkl Hoseok, přiložil mu ruce na hruď a chtěl ho odstrčit.

,,Hoseokie, prosím! Nech si to vysvětlit-..."

,,Co mi chceš vysvětlovat? Je to už skoro měsíc! Určitě máš nějakou dokonale vymyšlenou báchorku, ale já tě viděl! Viděl jsem, jak sis užíval, když se ti Jimin houpal na klíně a-..." to však Hoseokovi už Yoongi chytil ruce, spoutal mu je nad hlavou a přisál se mu na rty.

Hoseok neodolal...tak strašně mu chyběly... Chyběl mu celý Yoongi...ale ublížil mu...

I přesto se však do polibku zapojil a líbal se s ním velmi pomalu avšak vášnivě.
U toho se však neubránil slzám.

Když se od něj Yoongi pomalu odtáhl, Hoseok sklopil hlavu a posmrkl.

,,Pořád to bolí...i přesto, že mi neskutečně chybíš... A teď mě nech," Hoseok svýma rukama prudce škubl, tím se vyprostil z Yoongiho sevření a odstrčil ho.
Rychlým krokem přišel ke svému koni, nasedl na něj a rychle s ním uháněl k Namjoonovi a družině ostatních mužů.