Handsome Prince [VKOOK]

77.

Jungkook několik minut ležel schoulený v klubíčku a brečel. Poté však někdo bez zaklepání vtrhl do místnosti.

Jungkook tomu však nevěnoval žádnou pozornost, pokračoval v breku.

,,Jungkookie," uslyšel ten nádherný hlas. Ihned zvedl hlavu a měl pocit, že spatřil anděla.

,,Copak se stalo? Co ti udělal?" ptal se ho starostlivě Taehyung.

Jungkook se párkrát zhluboka nadechl, ačkoliv to bylo o něco obtížnější protože v místnosti byla pára a vlhko, a poté řekl: ,,N-nic."

Utřel si slzavé oči a posmrkl.

,,Chtěl mě svléknout. Já nechtěl. Nechci aby mě viděl nahého! Aby se mě dotýkal! Už nikdy!" křičel a opět mu z očí vytékaly vodopády slz.

Taehyung neváhal a okamžitě Jungkooka už při první větě objal.

,,Ššššššš...bože můj, co to s tebou provedl, Jungkookie, lásko... Bude to v pořádku, neboj se..."

Několik minut ho utěšoval ve své náruči. Tiše mu šeptal uklidňující slova, dával mu něžné polibky a hladil ho.

,,Chceš tu koupel?" zeptal se a Jungkook s posmrknutím jemně přikývl.

,,M-mohu ti to sundat?" Jungkook mu opět odpověděl přikývnutím.

Taehyung mu začal začal rozepínat už napůl rozeplou košili a neubránil úsměvu, páč si při větě, kterou před chvílí vyslovil, vybavil jednu konkrétní vzpomínku.

,,Víš na co jsem si vzpomněl?"

Jungkook zakroutil hlavou.

,,Na to, jak jsem ti tehdy pomáhal rozepínat ten korzet..." Jungkook se začal jemně hihňat.

,,Copak je?" zeptal se jemně pobavený Taehyung s úsměvem.

,,Pamatuju si, jak jsi byl rudý. Jak nejistý a jak jsi se styděl," usmíval se Jungkook nad vzpomínkou.

,,Ano...hlavně jsem to nechápal...proč si měl ty, jako muž, korzet?"

,,No...jednak to jaksi formovalo postavu, ale...hlavně moje matka chtěla abych se narodil jako děvče. Ne že by mne oblékala do dívčích šatů, ale mohl jsem mít alespoň takovou postavu. Také to byl jeden z důvodů, proč neměli problém mě provdat za muže a ne za nějakou princeznu. I když...kdybych byl nejkrásnější žena, to by zvedlo ještě mnohem větší zájem, než když jsem nejkrásnější princ."

Taehyung vydechl a chápavě přikývl.

,,No...každý za tou ledaby zábavnou vzpomínkou ukrývá nějakou bolístku..."

,,Proč? Jaká je ta tvá?"

,,Na tom nijak nezáleží..." Taehyunga však píchlo u srdce, když si vzpomněl, jak ho za to Namjoon tak strašně zbil. Poté vstal a přešel k jednomu velkému sudu ve kterém byla horká voda. Ponořil do ní ruku a hned jí zase vytáhl, když zjistil, že je voda ideální na koupel.

,,Voda má ideální teplotu na koupel. Sundám ti i tohle?" zeptal se a chytil za okraje Jungkookova spodního prádla. Jungkook přikývl a nechal jsi sundat to poslední, co jeho tělo zakrývalo.

Poté jej Taehyung vzal do náruče, přenesl ho k sudu a opatrně ho do něj položil.

,,Čisté oblečení tu už máš."

,,Ale neodcházíš nikam, že ne?"

,,Ovšem, že ne. Ničeho se neboj, jsem tu s tebou..."

Po koupeli Taehyung Jungkooka opět odnesl do pokoje a uložil ho do postele.

,,Lehneš si ještě ke mně?"

,,Tak na tu chvilku, než mě Namjoon už od tebe zase vyhodí," řekl Taehyung s jemným úsměvem a lehl si k Jungkookovi.

,,Chci tě mít u sebe. Dnes s tebou půjdu spát do cely."

,,To nepřichází v úvahu, princi," ozval se hlas u dveří. ,,Je tam špína a zima a ty ještě stále nejsi v nejlepším stavu."

,,Namjoon má pravdu, Kookie," pošeptal mu Taehyung do vlasů.

,,Ale já chci být s tebou..." pípl Jungkook a více mu zabořil hlavu do hrudi.

,,Namjoone!" vyletěl náhle do sedu.

,,Nechte tu Taehyunga přespat!"

,,Co prosím?" optal se jej rozzuřený Namjoon.

,,Když ho tu se mnou necháte přespat, zítra se už budeme moci vydat na cestu! Určitě už mi bude dobře. Nechte ho tu, prosím..."

,,Už jsem to jednou řekl... Jediný, kdo si tu bude klást jakési podmínky jsem já. Ty tvé mě vůbec nezajímají. A
pokud nejsou nutné, což v poslední době byly, tak ti rozhodně nevyhovím." odsekl chladně a hrubě Namjoon.

,,Ačkoliv...hm, dobrá. Alespoň ty budeš dřív mým manželem a ta špína, co leží vedle tebe, chcípne rychleji. Docela výhodné. Za to, že chceš jen aby tu jednu noc přespal," smál se Namjoon a poté odešel z místnosti.

Jungkook zůstal jako přimrznutý.

,,Kookie? Jsi v pořádku?" zeptal se Taehyung a pohladil ho po zádech.

,,Já jsem takovej idiot!" skryl si Jungkook obličej do dlaní.

,,Nech to být-.."

,,To nemůžu!"

,,Jungkooku! Není to tvoje chyba! Jasný?" chytil ho Taehyung za ramena a zatřásl s ním. Hned poté co však uviděl jeho vyděšený výraz, si ho k sobě přitáhl a objal ho.

,,Nic není tvá chyba. Vůbec nic! Jen já jsem slaboch, který nedokáže nic udělat! Protože pokaždé, když jsem se o to jen pokusil, nic to nepřineslo! Jen další problémy. Jako kdybys měl dluh, který by i přesto, že se ho zoufale snažíš splatit, neustále rostl a rostl."

,,Co s námi bude, Tae?"

,,Nad tím nemá smysl přemýšlet, lásko. Protože to stejně neovlivníme..."

Možná si někteří říkají, že Taehyung je skutečně slaboch, který vše okamžitě vzdá. Ale ne. Ve skutečnosti měl pravdu. V této situaci opravdu nemohli vůbec nic udělat či ovlivnit.