Handsome Prince [VKOOK]

6.

Taehyung se poté, co Namjoon odešel za princem Jungkookem, opatrně vykradl z jídelny aby nepřekážel.

Rozhodl se jít znovu do královské zahrady a tak se tedy vydal chodbami zámku.

Jenže když zrovna procházel jednou delší chodbou, zahlédl osobu podobnou princi Jungkookovi.

Ihned se chtěl ztratit, protože po rozhovoru s Namjoonem mu to dnes stačilo, ovšem, když si prince z dálky prohlédl pečlivěji, zjistil, že vypadá velmi vyčerpaně a oslabeně.

Sluha se rozhlédl kolem sebe a když nikoho neviděl, rychlým krokem přišel k oslabenému princi, který se dlaní opíral o zeď.

,,Princi Jungkooku," oslovil ho opatrně, ,,j-jste v pořádku?"

Princ Jungkook na něj s přivřenýma očima pohlédl a poté těžce vydechl.

Taehyung se znovu kolem sebe rozhlédl aby zjistil, zda je někdo nepozoruje, a poté vzal prince opatrně kolem pasu a podepřel ho.

,,Kde máte komnatu, princi?" zeptal se potichu a Jungkook rukou ukázal na asi sedmé dveře od konce chodby.

Sluha vydechl a poté se společně s princem dobelhal do pokoje, kde ho posadil na postel.

Princ se strašně potil a špatně se mu dýchalo. Taehyung mu tedy opatrně rozepl a sundal sako. Ale to nepomohlo. Ani v nejmenším a tudíž princ stále vypadal na umření.

Sluhu tedy napadla ještě jedna věc.

,,N-nebude Vám v-vadit, k-když Vám tohle s-sundám?" zeptal se potichu a poukázal na bílou košili.

Jungkook znovu těžce vydechl a roztřesenými prsty si začal košili rozepínat sám.

Po dvou knoflíčcích to pak ale stejně vzdal a nechal své tělo spadnout zády na postel.

Sluha v tu chvíli úplně nevěděl, co udělat.

,,T-Taeh-ungu, p-prosím..." zatáhl princ za košili, ale hned nechal svou ruku spadnout zpět na prostěradlo.

Taehyung tedy pomalu přešel k posteli.

,,R-rychle..."

Začal princovi rychle rozepínat všechny knoflíčky u košile a když ji rozepl úplně, nestačil se divit.

Princ měl pod košilí ještě jeden kousek oděvu, který mu silně stahoval břicho a velmi to připomínalo korzet.
Ale proč by měl princ nosit korzet?

Jungkook se chopil okraje korzetu a snažil se jej ze sebe setrvat, ovšem nebyl toho schopen, poněvadž se pomalu dusil a ztrácel vědomí.

Taehyung se už nějak zvlášť nerozmýšlel, princovy roztřesené ruce odstrčil a sám mu korzet rychle rozepl.

Princ zalapal po dechu jakmile ucítil uvolnění jeho břišních orgánů, Taehyung od něj s poněkud rudými tvářemi odstoupil a nechal mu tím prostor na propadnutí kyslíku.

,,Tae..." vydechl Jungkook.

,,Ano, výsosti?"

,,T-trochu v-vody, prosím..." ukázal na džbán, který stál na menším stolku kousek od jeho postele.

Sluha k němu okamžitě přešel a nalil ze džbánu vodu do sklenice, která vedle něj taky stála.

Přišel k posteli, podepřel prince a přiložil mu sklenici k ústům, ze které se princ následně napil.

,,Děkuju ti..." vydechl, když ji vypil úplně do dna a sluha, který byl zaskočený z toho, že mu princ poděkoval, sklenici odložil zpět na stůl.

Poté bylo ticho...

Jungkook vyčerpaně ležel s rozepnutou košilí a korzetem na posteli a popadal dech, zatímco Taehyung tam jen stál a vůbec nevěděl, co si má myslet.

,,D-dojdu pro Vašeho osobního sluhu...Jimin se jmenuje, že?" zeptal se a tím prolomil ticho.

Jungkook se zvedl na lokty a s trošku nechápavým výrazem si Taehyunga přeměřil pohledem.

,,Nebude třeba...stejně už si chci jít jen lehnout..." řekl, poté se s menšími obtížemi zvedl, ale hned ucítil, jak jej sluha znovu podepřel.

,,V klidu se převlékněte, já Vám mezitím nachystám lože," usmál se jemně, princ tedy také s úsměvem přikývl a přešel za dřevěnou malovanou zástěnu, kde už měl přichystaný svůj úbor na spaní.
Skládal se z velmi volné košile a kalhot. A samozřejmě vše bylo v bílé barvě.

Poté co vylezl převlečený zpoza zástěny, už měl díky Taehyungovi krásně ustláno a přichystáno na jeho spánek.

Ulehl tedy do peřin a Taehyung jej přikryl.

,,Budete si ještě něco přát?" zeptal se.

,,Ano...abys mi tykal. Ale mám pocit, že to už jsem ti říkal..." usmál se Jungkook a Taehyung mu úsměv s rudými tvářemi oplatil.

,,Děkuji ti, že si mi pomohl...jinak bych asi omdlel uprostřed chodby..."

Taehyung se znovu usmál, ale poté sklopil hlavu.
Věděl, že pokud se to Namjoon dozví, bude z toho mít obrovský problém.
Možná i přijde o vlasy, pokud mu za ně jeho bratr bude stále tak silně tahat až mu je vytrhne...

,,Umm, už asi půjdu...m-můj pán se po mě bude jistě shánět..." zašeptal trochu se strachem.

,,Dobrou noc, princi," popřál mu Taehyung a rychle vyklouzl z místnosti než Jungkook stačil něco říct.

Ihned byl však přitisknut na zeď a zamezil se mu přístup kyslíku do plic.

Na svém krku měl silně přitisklé předloktí svého pána.

,,Cos tam dělal?" zeptal se potichu, ale z Taehyunga však vyšel jen tichý skřek.

,,Tohle je princův pokoj... Copak jsem se ohledně něj dnes nevyjádřil dost jasně?!"

,,Evidentně ne..." na to Namjoon svého sluhu pustil a ten se s kašlem sesunul k zemi.

Hned ho však popadl za vlasy a vytáhl ho zpět na nohy.

Taehyung zasyčel a chytil Namjoona za paži, kterou ho držel.

,,P-pusť-..."

,,P-p-pusť?" zaimitoval ho Namjoon hraným tónem a poté ho dotáhl až k sobě do pokoje pro hosty, který byl nedaleko od toho Jungkookového.

Ihned s Taehyungem hodil o zem a zabouchl dveře.

,,Ty odporný zrádce!" zařval na něj a kopl bezmocného sluhu do břicha.

Ten se s tichými stény schoulil do klubíčka a nechal na sebe házet všechnu tu bolest fyzickou i psychickou.

,,Proč-musíš-všude-a- neustále-dělat-problémy?!" vrčel Namjoon mezitím co do něj stále kopal a mlátil ho.

,,D-dusil se..." špitl Taehyung se slzami v očích.

,,Drž hubu! Ty máš ještě tu drzost si vymýšlet?" na to se ozval Taehyungův hlasitý vzlyk.

Namjoon si ho k sobě vytáhl a přiblížil se svým obličejem k tomu jeho.

,,Jsi odporný, neschopný, nemilovaný... a takový i navždy zůstaneš..."

,,Musím se ještě teď urychleně vrátit na večeři. Ale opovaž se vlézt do postele! Taková špína jako ty, si totiž zaslouží spát jedině na zemi. I když i ta bude pak od tebe špinavá."

S tímhle Taehyunga pustil a nechal ho ubrečeného, zmláceného a zničeného ležet na studené podlaze.

To však pro něj nebyl vůbec žádný nezvyk.