Handsome Prince [VKOOK]

10.

,,Opravdu byste jej měl nechat pořádně odpočinout," uslyšel rozespalý Taehyung princův hlas, který jej probudil.

,,To je samozřejmost. Jen by mne zajímalo, kde se tak zřídil," uslyšel také zamyšlený hlas svého bratra. Uměl to zahrát opravdu dobře...

Taehyung pomalu otevřel oči a zjistil, že už není v princově komnatě, nýbrž v pokoji pro hosty, který sdílel s Namjoonem. Ležel na druhé posteli, která v pokoji byla, naproti té Namjoonové.

A kousek od něj stáli ty dvě osoby, které mezi sebou konzultovaly.

,,Slibujete mi to? Slibujete, že ho necháte pořádně odpočinout? Vím, že je to Váš osobní sluha, ale vypadal opravdu na umření a konec konců, Jimin je Vám stále k dispozici. A já si klidně nějakou náhradu za svého osobního sluhu najdu."

,,Nemějte starosti, princi...určitě
Vám slibuji, že se mému osobnímu sluhovi dostane odpočinku tolik, kolik jen bude potřebovat..."

Jungkook ještě pohlédl očkem na sluhu, který předstíral že spí a poté se podíval zpět na Namjoona.

,,D-děkuji Vám," poděkoval, jemně se uklonil a poté nejistě odešel.

Namjoon se poté otočil na sluhu, který už měl oči dokořán, seděl na posteli a s rukou na svém boku ze sebe začal rychle odkrývat peřinu.

,,M-moc se o-omlouvám," vyhrkl, když před ním Namjoon stál a už jen čekal až mu přiletí facka.

,,J-já-..." ,,Ššššš, lehni si," zatlačil ho jeho bratr zpět do postele a poté ho přikryl peřinou.

,,Něco jsem snad svému nastávajícímu slíbil...a totéž taky dodržím."

,,Ale uvnitř opravdu zuřím, Taehyungu... Kdybys nebyl v takovém stavu v jakém teď jsi, zítra by ses už ani nepostavil na nohy, protože bych ti je zdemoloval..."

Taehyungovi se zatajil dech vyděšením.
Ale stejně pořád nechápal, proč to jeho bratr ještě neudělal. Vždyť by s tím jindy neměl vůbec žádný problém...

,,Hm, zdá se, že máš na mého nastávajícího velmi velký vliv. Dokonce jsi se i v jeho posteli ocitl dříve než já," zavrčel Namjoon a Taehyung provinile sklopil.

,,N-nic s-se nestalo...p-přísahám..."

,,Můžeš přísahat kolik chceš, ale o to teď vůbec nejde.
Jde o to, že mě prostě neposloucháš a nerespektuješ rozkazy, které ti řeknu."

Taehyung na něj pohlédl svýma skleněnýma očima plnýma strachu a Namjoon se uchechtl.

,,Chci se tě zbavit...opravdu chci, ale pak bych byl pořád v nejistotě. Takhle tě mám alespoň na očích, ale zase děláš pořád problémy...A evidentně ani tresty nezabírají...Spíš ti přilepšují..."

,,T-tak p-proč si mne j-ještě neuvrhl do žaláře, když p-pořád jen p-překážím?"

,,Do žaláře? Kdepak! To by bylo moc jednoduché! A mohl bys z tama zdrhnout. To už tě radši budu mít na obojku, jako psa."

,,Ty jsi prostě případ, u kterého si opravdu nevím rady...a zabít tě nemůžu...to opravdu ne..." s tímhle Namjoon přešel ke dveřím.

,,Doufám, že ti tvoje zotavování zabere maximálně dva dny. Poté se bude konat předsvatební ples a tam už tě budu potřebovat...
Takže odpočívej..."

Poté Namjoon odešel.

Taehyung se zachumlal do peřiny a zabořil obličej do polštáře.

Musel si tenhle 'luxus' ještě předtím, než bude zase spát na zemi, vychutnat.

A zároveň si i trošku poplakat, protože stále nechápal, jaktože po tom všem ještě stále žije...což zároveň vnímal jako nevýhodu...