Handsome Prince [VKOOK]

49.

Nastal den pohřbu. Přišla skoro celá dědina a po obřadu se někteří lidé ještě vydali do domu Taehyon.

Taehyung se odmítal s někým bavit. Vylezl nahoru do podkroví a tam se svalil na postel.
Náhle někdo zaklepal na dveře.

,,Taehyungu?" uslyšel jemný dívčí hlas.
Posadil se a do místnosti vešla světlovlasá dívka.

Posadila vedle něj a chytla ho za ruku, kterou měl Taehyung volně složenou v klíně.

,,J-je...je mi to moc líto," řekla.

Taehyung jí na to neodpověděl. Jen tupě zíral na dřevěnou podlahu a zatínal čelist.
Poté ucítil jak mu Yongsunina hlava spadla na rameno.

Yongsun prudce vydechla a začala hladit Taehyunga palcem po hřbetě jeho ruky, kterou s ním měla propletenou.

,,Bude to v pořádku, uvidíš," zašeptala mu svůdně do krku.

Taehyung odvrátil hlavu na stranu a podíval se na dveře ve kterých stál Jungkook. I Yongsun nahlédla přes Taehyungovo rameno a jemně jí škubly koutky úst v šibalském úsměvu, když uviděla Jungkookův nechápavý výraz.
Jungkook vzápětí sklopil hlavu a vycouval ze dveří.

,,Nemysli si, že nevím o co ti jde, Yongsun," promluvil Taehyung hrubým hlasem tak nahlas, aby to slyšel i Jungkook.

,,Myslel jsem, že alespoň na pohřbu Taehyuna bys na tohle mohla konečně přestat myslet. Ale ne."

,,Hrozně jsi se změnila... Už nejsi ta hodná dívka, která by se nejraději rozdala. Stal se z tebe pěkný sobec..."

Yongsun zvedla hlavu a narovnala se.

,,Copak nechápeš, že jsem prostě nešťastná? A každá pěkná chvíle s tebou je pro mne obrovskou úlevou?"

,,A já snad nešťastný nejsem? Jungkook snad nešťastných není, když vidí jak se tu na mě takhle lepíš?"

,,Tak proč se neodtrhneš?"

,,Chtěl jsem ti dopřát alespoň chvíli falešné naděje," řekl Taehyung tak zákeřně, že sebou Yongsun vyděšeně trhla, její oči se okamžitě zaplnily slzami a i Jungkook, který stál nedaleko dveří, se zaskočil.
Takovou zákeřnou větu by od někoho, jako je Taehyung, v žádném případě nečekal.

Taehyung se poté postavil a vydal se pryč z místnosti, při čemž ještě chytil Jungkooka za ruku a hrubě ho táhl s sebou.

Cestou ho však pustil a už šel sám.

,,Na co čekáš? Pojď," zavrčel na něj a Jungkook překvapeně zamrkal.

,,Nebo radši ne, nechoď. Ještě bys možná bulel a to já opravdu nepotřebuju."

,,Tae," oslovil ho už Jungkook. Taehyung protočil očima a podíval se něj.

,,Proč se tak chováš?"

,,Jak?" prskl Taehyung.

,,Takhle! Já ti nic neudělal!"

,,No neudělal, a?"

,,Tae," přistoupil k němu a chytil ho za ruce, ,,ty víš, že tu jsem pro tebe."

,,Vím, že jsi silný, ale...dusit v sobě takovou bolest, to není dobré..."

,,Co to povídáš za nesmysly?" prskl  Taehyung.

,,Přestaň se tak chovat!" vyjel na něj Jungkook a prudce pustil jeho ruce, které svíral v těch svých.

,,Tss, výborný..." zakroutil Taehyung podrážděně hlavou a skřížil si ruce hrudi.
Hodil na Jungkooka naštvaný pohled a poté se vydal sám pryč.

Po chvíli za sebou uslyšel rychlé kroky, jakoby za ním někdo běžel.
Dotyčný mu poté omotal ruce okolo pasu a zabořil mu hlavu mezi lopatky.

Taehyung se nad tím pozastavil a po chvíli své ruce položil na ty, které měl okolo pasu a jemně se usmál.

,,Ach, odpusť mi to..." vydechl provinile.

,,To nic..." zašeptal mu dívčí hlas do zad a v ten moment Taehyung vykulil oči.

,,Yongsun?!" prudce se otočil.

Yongsun na něj upírala jemně usměvavý pohled.

Pár metrů od nich stál Jungkook, který zatínal ruce v pěst a zadržoval slzy.

Taehyung prudce Yongsun odstrčil a rychlým krokem se za Jungkookem rozešel.

Ten však zakroutil hlavou a rozeběhl se pryč.

,,K-Kookie! Ach, děkuju moc, Yongsun!" vyštěkl ironicky směrem na světlovlásku a běžel za Jungkookem.

Omlouvám se, že ve středu nebyla kapitola. A zároveň chci upozornit, že kapitoly teď už nebudou vycházet tak pravidelně. Jednak nemám na psaní čas kvůli učení (vím, že je to fakt hodně blbá výmluva, kort když je teď karanténa, ale ku příkladu - včera jsem se od notebooku nehla od 7:00 do 6ti hodin večer :') ) a jinak nemám ani moc nápadů a chuť. ROZHODNĚ se psaním nekončím! A ani nějakou dlouhou pauzu si nehodlám dát! Jen kdyby třeba v týdnu nevyšla kapitola, nebo by třeba vycházela jen jedna týdně.♡

Ještě bych chtěla moc poděkovat, protože tento příběh už má přes 7k přečtení a přes 1k hlasů. Pro někoho by to možná bylo málo, ale pro mě je to opravdu hrozně moc.
TAKŽE DĚKUJU!!!! 💕💕💕

Uvažuji nad tím, že bych prostě do tohoto příběhu dala už jen ty nejpodstatnější věci a vyvarovala se takovým těm pro mě "zbytečným" kapitolám.
To by však znamenalo, že by tento příběh byl mnohem kratší, ačkoliv těch událostí, které se mají ještě stát, je docela dost.
Ale byl by to opravdu přeskok z jednoho dramatu na další.

Řekněte mi prosím váš názor. Protože upřímně, ani mě moc nebaví psát, natož číst kapitoly ve kterých se nic moc neděje.

Moc takhle popisky ke kapitolám nepíšu, natož tak dlouhé.

Vím, že spousta autorů do nich píše i věci ze svého osobního života, ale na druhou stranu...koho bych já zajímala, že jo? XD

Na závěr, jak už jsem řekla, pauzu si nedávám, jen už nebude takové pravidelné vydávání kapitol. Ale možná se hecnu a příští týden tu budete mít jako obvykle dvě kapitoly. Kdo ví? ¯\_(ツ)_/¯

To už by bylo opravdu vše. Mám vás moc ráda a děkuji za vaše pochopení. 😚💕

Wildrose 🥀