Handsome Prince [VKOOK]

51.

,,Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit, Taehyungu," prohlásila vážně Taehyon u snídaně.

Jungkook se na oba rychle podíval a poté vstal od stolu s úmyslem odejít, ovšem Taehyung jej chytil za zápěstí a nepustil jej.

,,V pořádku, Jungkookie, klidně zůstaň," usmála se smířlivě Taehyon.

Jungkook se tedy zpět posadil a propletl si s Taehyungem prsty ruky, která ještě před chvílí svírala jeho zápěstí.
Taehyung se na Taehyon ani nepodíval. Měl důvody.
Tušil, že bude v lepším případě řeč o Taehyunovi, anebo v horším, o Yongsun.

,,Jen ti chci říct...drž se člověka, který sedí vedle tebe. Nepodlehni někomu jako je Yongsun..."

Oba na babičku pohlédli a nechápavě se zatvářili.

,,Přišla si mi stěžovat. Včera. V den Taehyunova pohřbu. Že jí hanba nefackovala!
Ale o to nejde..."

,,Yongsun měla nápadníků už opravdu hodně. Vždy si pohrála z jejich srdcem, do kterého nakonec zabodla doběla rozpálenou dýku.
Některým i rozbila rodinu..."

,,Dělá ze sebe velkou nešťastnici, kterou i z části je, to nepopírám. Vzít si nedobrovolně člověka, který by mohl být jejím otcem, není nic lehkého. Ale může si za to sama..."

,,Jejím rodičům už po několikátém odmítnutém nápadníkovi, došla trpělivost. Některé rodiny i na ně kvůli jejich dceři začali brát vidle a vyhrožovat, že jim společně zapálí statek, kvůli tomu, že se jim díky Yongsun rozpadla rodina...
Proto jí už konečně chtějí provdat. Měla by útrum. Už by dál neubližovala..."

Taehyung nechtěl věřit tomu, co vycházelo z Taehyonových úst.

Z dívky, která se o něj v dětství starala jako o poklad, se teď stala taková bezcitná sobecká mrcha?

,,Ne že Jungkookovi, kvůli někomu jako je ona, ublížíš-..!"

,,To by mě ani nenapadlo!" vyhrkl Taehyung a stiskl Jungkookovu ruku kterou s ním měl propletenou.

,,Včera už na to málem došlo..." řekl tiše Jungkook a Taehyon se zatvářila překvapeně.

,,Ale nebyla to Taehyungova chyba."

,,Yongsun se mu neustále vnucuje a tak-.."

,,Nikdy bych tě za ni nevyměnil! Ani za nikoho jiného!"

Jungkook už na to chtěl odpovědět, ale Taehyon ho předběhla.

,,On to ví... Že ano, Jungkookie?"

,,Samozřejmě," vydechl Jungkook.

Poté nastalo ticho. Nikdo už k tomu neměl co dodat.

,,Dosnídejte. Jdu se postarat o zvířata." řekla Taehyon a vstala od stolu.

Po tom, co uslyšeli zavření venkovních dveří, se Jungkook přisunul k Taehyungovi blíž a položil mu hlavu na rameno.

,,Proč jsem si tak najivně myslel, že to tady bude bezproblémové?"

,,Všude jsou problémy, Taehyungie-.."

,,Vezmeš si mě?"

Jungkook se okamžitě narovnal a zadíval se Taehyungovi do očí.

,,To už jsi se přeci ptal-.."

,,Ale teď tě žádám."

Jungkook se zarazil a poté si povzdechl.

,,Odpověď už dávno znáš..." řekl tiše, ale z jeho hlasu šlo slyšet zklamání.

,,Není to kvůli tomu, aby nám Yongsun už dala konečně pokoj, Jungkookie," ujistil ho Taehyung.
,,Bylo by to bez lidí. Jen my dva. U malé kapličky nedaleko pastviny... Chci jen přísahat před Bohem, že s tebou zůstanu navždy."

Jungkook na něj pohlédl se slzami v očích a šťastně se usmál.

Opřel si své čelo o to jeho a spojil jejich rty v lehkém polibku.

,,Ano, Taehyungie, vezmu si tě..."