Handsome Prince [VKOOK]

2.

,,Vaše výsosti, přichází král Kim Namjoon," oznámil jeden ze služebnictva a dveře od sálu se dokořán otevřeli.

Stál tam hlouček osob, v jehož čele byl vysoký muž, v bílém obleku.
Po jeho pravé straně poté stál černovlasý kudrnatý chlapec, jež ve svých rukou držel malou pozlacenou truhlici.

Muž i společně s černovláskem vykročili vpřed a hlouček osob, které také většinou něco nesly nebo držely, nechali za sebou.

,,Králi, královno," poklonil se muž a stejně tak i sluha vedle něj.
Král se mu také jemně poklonil a královna nastavila ruku, na jejíž hřbet ji muž políbil.

Poté ale svůj pohled zaměřil na prince, který tam stál v krémovém obleku a se sklopeným pohledem.

,,Princi Jungkooku," oslovil ho muž, který teď stál přímo naproti němu a Jungkook k němu svůj pohled zvedl.

,,Jaká čest, že Vás konečně poznávám," řekl muž, chytil Jungkookovu ruku a také ji políbil na její hřbet.
Jungkook jen poněkud nezaujatě přikývl.

,,Jste ještě krásnější, než jsem Vás viděl na portrétech...je to vážně pravda...nikdo není schopen tak dokonale zachytit Vaši krásu," lichotil mu muž, avšak Jungkook měl nadále sklopený pohled. Jakoby mu nevěnoval téměř žádnou pozornost a to muže vcelku dráždilo.

,,Um, králi Namjoone," oslovil ho král a muž se na něj otočil.

,,To spíš pro nás je obrovská čest, že Vás poznáváme," uklonil se král a jeho žena vedle něj také.

,,Jistě jste unavený po náročné cestě," řekla královna a Namjoon přikývl.

,,Snažili jsme se Vám zajistit největší pohodlí, abyste se tu cítil jako doma..." řekl král a Namjoon se vřele usmál.

,,Děkuji Vám, výsosti.
Ovšem...i já jsem Vám přinesl jisté dary..." řekl Namjoon, tleskl a hlouček služebnictva, který stál ve dveřích se rozešel ke králi a královně.

,,Tohle všechno obsahuje zlato, šperky, drahé látky a ovšem i kvalitní alkohol," ušklíbl se Namjoon na krále a ten zatleskal radostí.

,,Obzvlášť tohle víno," řekl Namjoon a nechal si od služebnictva donést láhev červené tekutiny.

,,Oh, bože...jde vidět, že je opravdu kvalitní..." užasl král.

,,Ale nemusel jste si dělat škodu, v
Výsosti," řekla poněkud skromně královna, nad čímž Namjoon jen mávl rukou.

,,Ale ani na Vašeho překrásného syna jsem nezapomněl. Taehyungu!" luskl Namjoon prsty, ale když se nic nedělo, tak se otočil.

Uviděl svého, naprosto zasněného sluhu, který svým pohledem pozoroval Jungkooka.

,,Ehm, Taehyungu," odkašlal si teď už o něco výrazněji Namjoon, sluha sebou překvapeně trhl a jakoby se probral, ihned přešel k Namjoonovi s truhlicí před sebou.

Namjoon ji otevřel a krom hedvábné drahé látky, se uvnitř nacházela i malá krabička.

,,Látka je na svatební oblek, ovšem tohle," řekl a krabičku z truhly vytáhl. Přešel k Jungkookovi a krabičku otevřel. Byl v ní prsten s velkým, třpytivým diamantem. ,,tohle je můj svatební dar..."

Jungkookovi se zatajil dech a zůstal stát jako přimrznutý.

,,Ehm, Jungkooku," špitla královna, Jungkook na ni pohlédl a ona pokynula k jeho ruce.

Tak moc si přál vzít tu krabičku i společně s tím prstenem a vyhodit ji z okna, které bylo kousek od něj.

Ale jediné co mohl v tuto chvíli udělat, bylo nastavit ruku a nechat si prsten navléct.
A to také udělal... Nechtěl mít zbytečně problémy.

Namjoon si spokojeně povzdechl a prsten Jungkookovi navlékl.

Jungkook se na něj při tom ale vůbec nedíval. Jeho pohled totiž zaujal černovlasý kudrnatý chlapec, který teď stál nedaleko krále a královny.

,,Ani jsem se nezeptal," upoutal jeho pozornost zpět Namjoon, ,,líbí se Vám?" zeptal se a než se Jungkook stačil pořádně nadechnout přerušila ho královna.

,,Ovšem že se mu líbí! Je nádherný, že ano, Jungkooku?" pohlédla na prince přísným pohledem a Jungkook s falešným, jemným úsměvem přikývl, i když mu zrovna bylo do pláče.

,,No každopádně," ozval se král, ,,nešel byste se mnou teď do mého salónu, pane Kime? Vím, že jste nejspíš unavený, ale-..." ,,V pořádku, Veličenstvo, půjdu velmi rád," usmál se Namjoon a král k němu tedy s velkým potěšením přešel.

,,Tak tedy tudy, prosím," ukázal na dveře. ,,Ale až po vás, Výsosti," řekl zdvořile Namjoon a pustil krále před sebe.

,,Taehyungu," zavolal, sluha položil truhlici na zem k ostatním darům a rychlým krokem Namjoona následoval.

,,Kdo je to?" vydechl Jungkook.

,,Kdo je to? Kdo-je-to? Namjoonův osobní sluha! Stejně jako ty máš Jimina, Namjoon má jeho! Ale celkem mě zaráží, že mu dáváš větší pozornost než muži, který tě právě požádal o ruku!" vyjela naštvaně Jungkookova matka, chytila ho za zápětí a zatřásla mu s jeho rukou, na které měl prsten, před obličejem.

,,Já bych si ho nikdy nevzal, kdybyste mě vy do toho nedonutili!"

,,Copak jsi ho neviděl? Je úžasný, gentleman a choval se velmi příjemně a zdvořile!"

,,Jen proto aby vás nevyděsil! Máte z něj naděláno v kalhotách! Ty i otec! A myslíte si, že když si mě vezme, nebude tam riziko, že by vás napadl!"

,,Jungkooku!"

,,Dejte mi už pokoj! Vůbec vás nezajímá jak se cítím! Jak uvnitř trpím, když vím, že si mám vzít takového tyrana jako Namjoon!"
To už Jungkookova matka nevydržela a princovi přiletěla facka.
Hlavu nechal odvrácenou na stranu, ale chytil se za tvář.

,,Jsi rozmazlené princátko, Jungkooku..."

,,Rozmazlené? Myslíš, že když mne celou dobu vychovávala těžce nemocná chůva a navzájem jsme se o sebe starali, dokud jste ji nevyhodili, já jsem rozmazlený? Ne. Jen si nechci podělat zbytek svého života," s tímto Jungkook vyběhl ze sálu a zamířil si to rovnou do zahrady, poněvadž věděl, že tam ho nikdo hledat nebude.