Handsome Prince [VKOOK]

70.

Jakmile Jungkooka pustili do cely, uviděl ihned Taehyunga, který byl zády opřený o kovovou zeď a na Jungkooka nevrhl jediný pohled.

Jungkook si povzdechl, přišel k němu a posadil se vedle něj.
Opatrně mu položil svou hlavu na rameno, ale Taehyung se od něj okamžitě odtáhl.

,,Lísej se laskavě k někomu jinýmu..." zavrčel tiše.

Na Jungkookově tváři se okamžitě objevil nechápavý výraz a ironicky se uchechtl.

,,Taehyungu...vždyť já to dělám kvůli tobě!"

,,COŽE?!" Taehyung se na něj otočil a se vztekem mu zíral do očí.

,,Můžu být rád, že tentokrát po mě chtěl jen tohle..."

,,O čem to mluvíš?"

Jungkook jen podrážděně vydechl a odvrátil hlavu na druhou stranu.

,,Jungkooku," z Taehyungova hlasu teď už šla slyšet nejistota a strach.
Přisunul se k Jungkookovi, uchopil látku jeho košile a strhl mu ji z ramene.

Jungkook se ihned vylekal, prudce se otočil a vyděšeně na Taeho zíral.
Toho však zajímala jen Jungkookova pokousaná a místy zfialovělá kůže.
Prsty se jí jemně dotkl a přejel po ní.

Poté se zadíval Jungkookovi do očí, které už byly plné slz.

,,Kookie..." bez ohledu na to, jestli se Jungkook odtrhne, si ho k sobě přitáhl a objal ho.
Jungkook chvíli váhal, ale poté se k Taemu přitiskl a rozvzlykal se mu do hrudi.

,,Zase ti ublížil? Tak...jako posledně," chvíli Jungkook nijak nereagoval, ale pak Taehyung pocítil jeho jemné přikývnutí.

,,A-ale...j-já mu to dovolil..." Taehyung se okamžitě zaskočil a nevěřícně vyvalil oči.

,,K-kdybych...t-to neudělal...n-nechal by tě o hladu..."

,,Jungkooku," Taehyung se mírně odtáhl a chytil Jungkooka za ramena, ,,o čem to mluvíš?"

,,Z-za každé j-jídlo pro tebe...chtěl, abych mu poskytl...službu-.."

,,Takovou?"

,,D-dnes ráno chtěl jen...abych se s ním líbal...před tebou..."

Taehyung se prudce vydechl a zakroutil hlavou.

,,A za to jsem měl snídani? Včera i večeři? Za tvou bolest a ponížení?"

,,D-dnes mi řekl...že to chce mezi námi pokazit...náš vztah," Jungkook posmrkl a utřel si oči.
,,Doufal jsem...že i když to udělám...tak mě alespoň vyslechneš-.."

,,Omlouvám se, Jungkookie... Omlouvám se," přitáhl si ho Taehyung znovu do náruče. ,,Jsem strašný sobec...a vůbec nechápu, jak jsem tě mohl takhle podcenit... Tebe! Vždyť možná díky tobě, ještě stále žiju!"

,,Já ale nepřestanu, Taehyungu..."

Taehyung se na něj nechápavě podíval.

,,Nechám Namjoona ať si se mnou dělá co chce. Tebe o hladu nenechám!"

,,Ne...Kookie, prosím... Nenech si ubližovat kvůli mě-.."

,,To není kvůli tobě... Tvůj bratr je zlý člověk, který mě nutí tohle dělat..."

,,Chci tě jen požádat o dvě věci... Nevyčítej si žádnou z věcí, kterou mi Namjoon způsobí. Protože já se tak rozhodl.
A druhá, jez prosím jídlo, které se mi podaří od Namjoona dostat. Pokud se tedy bude dát sníst... Jen ať moje snaha není zbytečná..."

Taehyung si povzdechl a sevřel Jungkooka pevněji.
,,Nedělej to, Kookie, prosím..."

,,Budu, Taehyungu..." na to se Taehyung hlasitě rozbrečel. Jungkook se okamžitě zaskočil a hned na něj pohlédl.

,,Tae-.."

,,N-nenech si u-ubližovat, p-prosím. Nesnesu to! Nesnesu, p-pokud mému s-smyslu ž-života, bude někdo takhle ubližovat!"

,,To radši zemřeš hladem?"

,,Ano!" křikl Taehyung a naplno se rozvzlykal. Jungkook si ho k sobě přitáhl a hladil jej po zádech.

,,Prosím, Kookie...já to vydržím... budu hladovět... Jen ty buď v pořádku..."