Handsome Prince [VKOOK]

9.

Taehyung sice chvíli nehybně ležel, ale pak mu to nedalo a cítil velké nutkání uklidit tu škodu, kterou napáchal.

Přeci jen...byla to jeho práce...

Opatrně se posadil, chytil se za bolavé břicho a poté se chtěl sehnout k roztříštěnému porcelánu.

Jenže v tu chvíli se prudce otevřely dveře a vešla do nich mladá komorná.

,,Oh, pardon...nevěděla jsem, že tu někdo je. Mám sem přijít uklidit roztříštěný šálek...na rozkaz prince Jungkooka," řekla a Taehyung se zamračil.

,,Na rozkaz? Nepožádal vás o to náhodou?"

Služka nechápavě naklonila hlavu na stranu.

,,No, řekl sice: ,,prosím", ale...není to jedno?" řekla a začala sbírat rozbité kousky porcelánového šálku.

,,Není..." zamumlal Taehyung, ale služka ho neslyšela.

V tu chvíli do pokoje vtrhly další dvě osoby.

,,Tae! Jaktože neležíš?" okřikl sluhu Jungkook a jemně zatlačil Taehyungovi na hruď aby se položil zpět do peřin.

Služka mezitím všechno dozametala, poté se jemně uklonila a odešla.

K posteli, na které ležel Taehyung, přišel muž s menším kufříkem.

,,Má pomlácené celé břicho i hruď..."

A to se jim Taehyung nezmínil ještě o nohách a pažích...

,,Prý se včera přerazil o zábradlí na schodišti...ale takhle moc-..?" ,,Za tohle jistě nemůže jen zábradlí...tyhle modřiny a rány jsou všude rozmístěny...jakoby byly úmyslné..." mluvil doktor.
Poté začal třemi prsty promasírovávat Taehyungovi místa, kde měl žebra.

,,Hm, vypadá to, že vnitřní zranění nemá...no každopádně, ty modřiny jsou opravdu ošklivé...
Určitě jsou potřeba chladit, ale ne zas tak, aby tady pacient prochladl. A určitě by bylo dobré být alespoň jeden den v klidu a moc se nehýbat...
I když jsou to jen modřiny, musejí tedy pořádně bolet.

,,Děkuji, doktore," poděkoval princ a jemně se poklonil.

,,Nemáte vůbec za co, Veličenstvo. Nechám Vám tu nějaké obklady, protože se teď ještě urychleně musím jít vrátit k Vaší matce, ale myslím, že to zvládnete," mrkl na něj doktor a vyndal z kufříku pár bílých obkladů.

Poté kufřík zpět zaklapl, vzal si ho do ruky a odešel z místnosti.

Za ním však následoval ihned princ, který ale jen vykoukl zpoza dveří.

,,Ryujin?" oslovil komornou, která předtím uklidila rozbitý porcelánový šálek v jeho pokoji.

,,Ano, Výsosti?"

,,Doneseš mi větší nádobu plnou studené vody, prosím?"

,,Jistě, Výsosti," s tímhle služka odběhla pryč.

Jungkook poté zavřel dveře a otočil se zpět čelem k místnosti, ve které se nacházel.

V jeho královském loži byl právě teď zachumlaný sluha jeho budoucího manžela a vyděšeně si ho přeměřoval očky.

Princ se znovu posadil na židli vedle postele a opatrně pohladil sluhu po vlasech.

,,No...tak vidíš... I doktor řekl, že by sis měl odpočinout..." povzdechl si.

Za chvilku oba uslyšely klepání na dveře.

Princ se zvedl a šel otevřít.

,,Tady máte tu vodu, princi," řekla Ryujin, která ve svých rukou svírala větší nádobu plnou vody.

,,Děkuji ti," poděkoval Jungkook, nádobu si od ní převzal a poté dveře zavřel.

Přešel ke stolku, na kterém ležely obklady, které mu tam předtím nechal doktor, a položil tam i tu nádobu s vodou.

,,Vyhrň si prosím znovu tu košili," požádal sluhu a poté jeden obklad namočil do vody. Pořádně ho vyždímal a poté už přešel zpět ke své posteli.
Postřehl však, že se Taehyung úplně celý třese.
Opatrně mu přiložil studený obklad na jednu velkou modřinu a u toho nespouštěl oči z jeho vyšokovaného pohledu.

,,Bude zle! Bude zle! Bože on mě zabije!" křičel Taehyung v hlavě a poté smutně sklopil hlavu.

,,Copak je, Tae? Mám odejít? Je ti má přítomnost nepříjemná?" zeptal se ho princ, poněvadž si až právě teď uvědomil, jakou, poněkud intenzivní věc Taehyungovi dělá.

Taehyung na něj okamžitě pohlédl a začal kroutit hlavou.

,,Ne, to rozhodně ne, princi!
J-jen jsem se trošku zamyslel...omlouvám se..."

Princ se zamračil a narovnal se.

,,Ty se omlouváš za to, že jsi se zamyslel?" zasmál se a zakroutil hlavou.

Studené obklady sundal sluhovi z břicha a hrudi a natáhl mu zpět košili.

Přikryl ho a znovu ho pohladil po vlasech.

,,Odpočiň si," řekl a chystal se odejít.

,,P-počkat!" vykřikl Taehyung a prudce se vymrštil do sedu, u čehož ho samozřejmě hned rozbolelo celé tělo.

,,V-vy mě tu necháte s-samotného ležet ve Vašem l-loži?" zeptal se potichu.

,,A to si mám lehnout za tebou?" zasmál se Jungkook a Taehyung se tichému smíchu taky neubránil.

,,Co se směješ? Klidně to udělám!" ušklíbl se princ provokativně a sluha na něj s úsměvem pohlédl.

,,T-to v-vážně?"

,,Hmm..."

Princ přišel k druhé straně postele a lehl si vedle Taehyunga.

Sluha už chtěl ze sebe sundat peřinu a předat ji princi, ale ten ho zastavil.

,,Jen si ji nech, je tu celkem chladno," řekl, víc ho do peřiny zabalil a poté si zpět lehl, u čehož však nechal jednu svou paži okolo Taehyungova pasu.

Ten jemně zčervenal a opravdu se jen trošku víc přisunul k princovi blíž.

Princ si však jeho nevinného pohybu všiml a tak se už nějak moc nerozmýšlel, sluhu si k sobě přitiskl a objal ho.

Taehyung teď už okamžitě zrudl jako rajče a zatajil se mu dech.

,,P-proč tohle d-děláte, princi?" zeptal se potichu.

,,Oh, nezlob se! Promiň, n-nevěděl jsem-.." Jungkook se od něj začal rychle odtahovat, ale Taehyung se k němu zpátky přisunul. A už si ani neuvědomoval, jak moc smělé to bylo.

,,N-ne, tohle jsem nemyslel..."

,,T-tak potom co tedy?" zeptal se nechápavě princ a znovu opatrně omotal své paže okolo Taehyunga.

,,Ch-chováte se jinak...Tedy hlavně ke sluhům... Žádáte je, místo toho abyste jim rozkazoval, a také jim poděkujete, když tu danou věc, kterou jste po nich žádal, splní..."

,,Ovšemže ano, je to slušnost... Takhle mě to učila má chůva. Děkovat by se mělo každému i za maličkosti a nezáleží na tom, pokud je vysokého postavení nebo nižšího..."

,,Ach...bohužel tuhle věc, kromě mě, tady nikdo nechápe. Nebo spíš nerespektuje..."

,,Nikdy jsem třeba neslyšel svou matku, že by poděkovala své komorné za to, že se o ní každý den stará, pomáhá jí s oblékáním veškerých šatů nebo že jí klidně i třicetkrát za den přinese čaj a to klidně i pozdě v noci, takže kvůli ní často ani nespí.
Nebo že by poděkovala doktorovi, který pečuje o její zdraví aby tu mohla žít co nejdéle...je neskutečné, jak všechny tyto věci považuje za samozřejmost."

Sluha prudce vydechl a víc se uvelebil v princově náruči.

,,Tae?"

,,P-promiňte, p-princi," otevřel sluha bleskurychle oči a zvedl hlavu.

,,V pořádku," řekl tiše Jungkook a nechal ho aby se zpět lehl do jeho náručí.

,,Jen klidně spi..."