Handsome Prince [VKOOK]

7.

,,A do jakých barev byste to chtěl sladit, Výsosti?"

,,To ať si určí můj snoubenec," usmál se Namjoon a pohlédl na Jungkooka, který zasněně vyhlížel z okna.

,,Princi Jungkooku!" zavolal na něj a princ se otočil.

Přešel k Namjoonovi a pokynul hlavou aby mluvil.

,,Do které barvy byste chtěl naši svatbu sladit?" Jungkookovi nepříjemně bodlo v hlavě, když uslyšel to slovní spojení.

,,Do bílé..." zamumlal podrážděně ironickým tónem a Namjoon se zasmál.

,,Velmi vtipné, princi. Hm, co takhle zlatá?"

,,A co takhle žádná, protože by se žádná svatba nekonala?" řekl si princ v hlavě.

,,Ach...udělejte, jak se to bude líbit vám, králi... Já se přizpůsobím..." s tímhle se vydal pryč ze sálu směrem do zahrady.

,,Princi Jungkooku-..! Ach, omluvte mne." řekl rychle sluhovi, se kterým probíral jeho a Jungkookovu svatbu.

Rychle vyběhl za princem, který už si to štrádoval chodbou pryč ze zámku do královské zahrady.

,,Princi Jungkooku," vydal ze sebe udýchaně, když ho doběhl a chytil prince za zápěstí aby mu už neunikl.

Neuvědomil si však, že Jungkookovo zápěstí stiskl až moc pevně, jelikož už byl tak zvyklý od svého osobního sluhy.
Jungkook bolestně zasyčel, Namjoon se lekl a ihned princovo zápěstí pustil.

,,Promiňte," omluvil se tiše a Jungkook si své zápěstí promasíroval.

,,Princi," vydechl a teď už něžně vzal Jungkooka za obě ruce a podíval se mu do očí. Jungkook svým pohledem však uhnul.

,,Podívejte se mi do očí...prosím..."

Jungkook vydechl a poté tedy udělal to, co po něm jeho nastávající žádal.

,,Ta svatba bude velký den pro nás pro oba. A...bojím se, že když všechno budu zařizovat já, nebude se vám ve výsledku něco líbit...a to nechci... Chci abyste byl se vším spokojen..."

,,Myslím, že si poradíte, králi... Konec konců zařizujete to Vy... A já budu mít alespoň překvapení." odbyl ho Jungkook a chtěl jít, ale Namjoon ho chytil kolem pasu a přitáhl si ho k sobě.

Spojil jejich čela a Jungkookovi se zatajil dech.
Namjoonův pohled sjel až na jeho rty.

,,P-pusťte mne..." vydechl princ trochu vyděšeně.

Namjoon se jen uchechtl a zakroutil hlavou.

,,Neutíkejte mi stále, princi..."

,,S-stále?" Jungkook položil ruce Namjoonovi na hruď a chtěl ho odstrčit.

A v tu chvíli si všiml černovlasého, kudrnatého chlapce nedaleko od něj, jak těžce dýchá, drží se za břicho a opíral se předloktím o zeď vedle dveří, které vedly do sálu, kde probíhali svatební přípravy.

,,V-váš sluha..." řekl princ, když jeho a Namjoonovy rty drželo už jen pár milimetrů od sebe.

,,Prosím?"

,,Taehyung... Váš sluha... Něco se mu děje."

Namjoon se od prince odtáhl a ten naklonil hlavu na stranu aby na Taehyunga lépe viděl.

Namjoon se otočil a ihned se mu na tváři objevil naštvaný výraz, když uviděl svého vyčerpaného sluhu.

Jungkook vyklouzl z jeho sevření a rychlým krokem odkráčel k Taehyungovi.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se, sluha na něj s přivřenýma očima pohlédl, ale hned se polekal a chtěl ustoupit o několik kroků dozadu, ovšem z toho jak byl oslabený, klopýtl a spadl na zem.

,,Taehyungu!" vyděsil se Jungkook, sehnul se k Taehyungovi a dal mu jednu jeho paži okolo svých ramen.

,,P-princi, n-ne... N-nemusíte mi pomáhat...nehodí se to, zvládnu to sám..." mluvil potichu Taehyung.

,,Ani náhodou! Vypadáš hrozně vyčerpaně. Pojď," Jungkook pomohl Taehyungovi vstát a ten se okamžitě střetl s Namjoonovým nenávistným pohledem.

,,Princi! Okamžitě toho nechte! Je to jen špinavý sluha! Nezaslouží si, abyste mu pomáhal!" řekl hlasitě Namjoon a Jungkook naštvaně zavrčel.

,,Jimine!" okamžitě k němu přiběhl jeho osobní sluha.

,,Doveď prosím Taehyunga do mé komnaty, přines mu čaj a něco malého k jídlu a pokud to bude hodně akutní, tak sežeň doktora..."

,,Ano, pane."

Jungkook předal Taehyunga Jiminovi a poté vykročil zpět naproti Namjoonovi.

,,Poslouchejte, králi Namjoone, jediné, co může způsobit mou nespokojenost z našeho sňatku je, jestli se takhle budete nadále chovat ke svému osobnímu sluhovi-..."

,,Chovám se takhle ke každému svému poddanému... A nemám problém se takhle chovat i k vám, pokud na mne budete zvyšovat hlas..."

Jungkook se zarazil.

,,T-to má být výhrůžka? Nezapomínejte, že to já vám musím u oltáře říct své ano."

,,A vy nezapomínejte, že nemám problém s vašim malinkým královstvím vést válku...zničilo by vás to...a tebe obzvlášť..."

,,Prosím?"

,,Staneš se mým manželem tak či onak...ale pokud máš potřebu, se postarat o tu špinavou nulu, tak prosím. Jen si pamatuj, že už teď patříš mě..." Namjoon pohladil Jungkooka po tváři vtiskl mu na rty malý polibek.

Jungkook se okamžitě odtáhl, utřel si rty do rukávu obleku a poté s naštvaným zavrčením odběhl dlouhou chodbou pryč.