Handsome Prince [VKOOK]

79.

,,Veličenstvo!" přiřítil se udýchaný sluha ,,Král Kim Namjoon společně s Vašim synem budou brzy zde!"

Král s královnou okamžitě zbystřili a pohlédli na služebného, který jim právě sdělil tuto důležitou zprávu.

Poté aniž by cokoliv pověděli, se rychle zvedli a běželi zámkem až k jeho hlavnímu vchodu.
V momentě, kdy se jim otevřely dřevěné dveře sídla, uviděli venku jejich sedícího vyčerpaného posla, jak právě hltá ze džbánu velké doušky vody.

Jakmile však spatřil jejich Veličenstva, ihned přestal pít, džbán položil a hluboce se poklonil.

,,Veličenstva, král Kim Namjoon s Vašim synem princem Jeon Jungkookem by měli brzy dorazit."

,,Brzy? Co si pod tím brzy ale máme představit? Dny? Či týdny?" mluvila s netrpělivostí a nervozitou královna.

,,Snad jen pár minut, Výsosti. Na nejvýš hodinu," odpověděl jí klidně posel.

Královna pohrdavě zvedla hlavu a otočila se na služebnou, která jí byla nejblíž.

,,Ty! Sežeň princova osobního sluhu Park Jimina! A ostatním lidem v zámku dej vědět, ať začnou připravovat svatbu!"

Služka ještě chvíli zmateně zírala kolem sebe, ale když na ni poté královna ještě zhukla: ,,Tak dělej!" konečně uposlechla a rychle vběhla do zámku.

,,Už jsi připraven, Jungkooku?" zeptal se zpoza dveří Namjoon a poté je pomalu otevřel.

Jungkook seděl na židli již umytý, v čisté bílé košili a kalhotech a svůj pohled upíral do země. Jakmile však zaregistroval, že v místnosti někdo je, ihned zvedl na dotyčného hlavu a postavil se.

Namjoon k němu se šibalským úsměvem přistoupil a opatrně ho chytil za ruce. ,,Vypadáš překrásně..."

Jungkook se mu chvíli se značnými rozpaky díval do očí, poté však jeho pohled ustál na otevřených dveřích pokoje.

,,Mám to zkusit? Teď by byla vhodná příležitost..." přemýšlel princ nad útěkem.

Namjoonovi už dávno bylo jasné, o co se chce Jungkook pokusit, ale nechal ho v tom ještě další chvíli. Bavil se nad tím.

,,Princi Jungkooku," Jungkook se mu zadíval do očí a s heslem ,,Teď nebo nikdy," které mu proběhlo hlavou, vytrhl své ruce z Namjoonova sevření a pokusil se běžet ke dveřím.

Neudělal pořádně ani dva kroky a už byl hrudí přitisknut na zdi a za ním natisknutý Namjoon, který mu pevně držel spoutané ruce a tahal ho za vlasy.

,,Hned jak jsi se podíval na ty dveře, mi bylo jasné, nad čím přemýšlíš," šeptal Jungkookovi do ucha. ,,A já tě varoval, Jungkooku..."

,,O-omlouvám se," pípl Jungkook s obrovským strachem. Ale ne o sebe... O Taehyunga...

,,Cože?" zeptal se pobavený Namjoon.

,,P-prosím, neubližuj, Taemu. Už to neudělám, slibuji," kňučel Jungkook.

,,Možná by ti to vyšlo, Jungkooku. Kdyby sis tím však byl naprosto jist a příliš nad tím nepřemýšlel. No, ale aspoň jsem ti teď už zase dokázal, že nejsem až takový hlupák."

Jungkookovi stekla jedna slza po tváři a zdrceně sklonil hlavu.

Teď už naprosto pochopil, proč Taehyung nebyl schopen se proti Namjoonovi jakkoliv postavit. Prostě to nešlo... Ten člověk na něj vyvíjel takový tlak, že snažit se o to, být alespoň na chvíli nad ním, bylo nemožné. Namjoon byl skutečně velmi silný člověk...

Pomalu své sevření, ve kterém Jungkooka svíral, povolil a otočil si ho k sobě. Narovnal mu pokrčenou košili a poté se mu znovu zadíval do očí. ,,Půjdeme," řekl a chytil ho za paži.

,,A Taehyung?" vyhrkl Jungkook.

,,Ještě si to rozmyslím," ušklíbl se Namjoon.