Handsome Prince [VKOOK]

5.

,,Princi Jungkooku," oslovil Jungkooka jeho osobní sluha Jimin.

Jungkook mu však nevěnoval žádnou pozornost. Jen sledoval, jak utrápený, černovlasý sluha rychlým krokem kráčí ke svému pánovi.

,,Princi, musíte se jít připravit na večer," řekl mu Jimin a sáhl mu na rameno.

Jungkook na něj pohlédl a s posmutnělým výrazem přikývl.

,,Už jdu," naposledy se podíval na tři osoby, jeho otce, Namjoona a sluhu, kteří už se pomalu vytráceli na konci chodby, a poté se společně s Jiminem vydal do své komnaty.

,,Který se Vám líbí víc?" zeptal se Jimin, když ukazoval dva skoro totožné obleky, ze kterých si měl princ vybrat a vzít si ho na večeři.
Jediný rozdíl, který mezi nimi byl, byly malé ornamenty na límečku a koncích rukávů.
Jedny byly zlaté, druhé stříbrné.

,,Nuže?"

Jungkook ho však nevnímal.
Pořád měl před očima ten Taehyungův vyděšený výraz. A také to, jak jej Namjoon drsně polapil a pak ho surově dotáhl do zámku...
To Jungkookovi nepřišlo úplně normální...

,,Princi Jungkooku, vnímejte mne!" luskl mu před očima Jimin a zamával mu oblekem před obličejem.

,,No, třeba tenhle," zamumlal nezaujatě Jungkook a ukázal na bílý oblek se zlatými ornamenty.

,,Hm, souhlasím. Ten druhý vypadá spíše do zimního období," řekl Jimin, oblek se stříbrnými ornamenty odložil stranou a předal princovi ten se zlatými.

Jungkook přešel za dřevěnou, malovanou zástěnu a převlékl se.

Ještě s Jiminem doupravili poslední detaily a poté se společně vydali dolů do jídelny, kde byl už připraven dlouhý stůl s čistě bílým ubrusem, kolem kterého už seděla spousta lidí.

,,Synu," zavolal na něj jeho otec a poukázal na křeslo naproti kterému seděl Namjoon.

Jungkook si povzdechl a se sklopenou vykročil směrem k místu.

Namjoon okamžitě zbystřil a jakmile uviděl, že jeho nastávající pomalu kráčí k místu, kde bude večeřet, vstal ze své židle, obešel stůl a odsunul prázdnou židli, na kterou se chtěl princ posadit.

,,Račte, princi," poukázal na ni, princ tiše poděkoval, posadil se a Namjoon židli, i společně s Jungkookem, přisunul zpět ke stolu.
Poté se odešel zpět posadit na své místo.

Avšak Jungkook si všiml, že nedaleko za ním stojí jeho osobní sluha, Taehyung.
Měl sklopenou hlavu a jeho černé vlasy mu padaly do obličeje.

Do jídelny pomalu dorazili všichni zvání lidé, usadili se a za ně se vždy postavili jejich sluhové, kteří je většinou doprovázeli.
Všichni, jež u stolu seděli, začali konverzaci s ostatními, jen mezi Jungkookem a Namjoonem to bylo jakési zamlklé.

Což Jungkookovi i vyhovovalo, poněvadž se cítil opravdu špatně a nechtěl s nikým mluvit.
Naopak Namjoona to vcelku dráždilo. Přeci jen, chtěl se o svém budoucím manželi dozvědět více.

,,Um, princi Jungkooku?" oslovil ho opatrně a Jungkook k němu zvedl svůj pohled.

,,Ano?"

Namjoon s lehkým úsměvem vydechl a opřel si svou bradu o dlaň ruky.

,,Už jsem se dozvěděl prakticky vše o Vašem otci...celé odpoledne jsem totiž strávil s ním. Ale ani Vaši matku jsem dnes neodbyl. Šel jsem s ní na šálek čaje, kde jsme si popovídali..." Jungkook jen nejistě přikyvoval, ale cítil se opravdu špatně. Vůbec nevěděl proč mu Namjoon tyto věci sděluje.

,,A co se mi tím snažíte naznačit?" zeptal se a upil ze své sklenice vody, která mu byla přinesena před chvílí.

,,Vím spoustu věcí o vašich rodičích...ovšem o Vás nevím skoro vůbec nic. Jen to, že jste opravdu ten nejkrásnější princ, kterého jsem kdy spatřil..."

Než však stihl Namjoon pokračovat, rozezvonil se malý zvoneček, který ohlašoval přínos pokrmů.

Do místnosti se po dozvonění zvonečku, ihned vrhlo několik mnoho číšníků, kteří na svých rukou nesli tácy s pokrmy nebo se sklenicemi šampaňského.

Vše se porozdávalo a poté se všichni postavili aby si připili.

,,Dnes jsme se u této večeře sešli proto, abychom vám něco důležitého oznámili," začal Jungkookův otec a zvedl svou skleničku se šampaňským.

,,Můj syn, princ Jungkook si totiž za týden vezme za muže toho nejmocnějšího a nejlepšího vládce pod sluncem," mrkl na Namjoona a Namjoon se mířně uklonil.

,,A my jsme tu dnes chtěli oznámit jejich zasnoubení-..."

,,A proto chci připít na mého budoucího manžela," přerušil krále Namjoon a i on zvedl skleničku se šampaňským.

,,Na toho nejkrásnějšího prince, kterého sice znám jen velmi krátkou dobu, ale už teď bych se ho za nic nevzdal..."

,,Na prince Jungkooka!" řekl nahlas, ostatní v sále, tedy až na prince, to po něm zopakovali, poté zvedli skleničky a napili se.

Jungkook z té své jen malinko usrkl, poté ji odložil a odstoupil od stolu.

,,O-omluvte mne, udělalo se mi nevolno," což byla i částečně pravda. Jungkookovi se doopravdy udělalo špatně od žaludku a těžce se mu dýchalo, a tak rychlým krokem vyšel z jídelny a jeho osobní sluha Jimin ho následoval.

,,Ty, sluho!" zastavil ho však Namjoon.

,,Jimin, pane," představil se Jimin a mírně se poklonil.

,,Směl bys mne s princem nechat chvíli o samotě?"

,,Jistě, pane, jen račte."

Namjoon se na něj jemně pousmál a poté už byl Jungkookovi v patách.

,,Jimine, prosím...mohl bys mi přinést čaj?" zeptal se zamotaně Jungkook, když kráčel poblouzněně po chodbě v domnění, že jej následuje jeho osobní sluha.

,,A r-rozepnout ten k-kor-..."

,,To jsem já, princi," ozval se za ním hrubý hlas.

,,K-králi Namjoone?"

,,Copak Vám je?" zeptal se poněkud starostlivě Namjoon a opatrně chytil Jungkooka za ruku.

,,Je mi nevolno, ale to už jsem říkal. A taky jsem unavený," protřel si Jungkook unaveně oči a vytrhl svou ruku z Namjoonova sevření.

,,P-prosím, nechte mě...chci si jít lehnout."

,,Doprovodím Vás-..."

,,T-to nebude nutné." s tímhle od něj Jungkook odešel.

Cestou se však musel zachytit zdi, z toho jak byl vyčerpaný.
Cítil, jak se mu stahuje žaludek a prakticky všechny jeho břišní orgány.

A stejně měl po chvíli pocit, že ani nedojde do svého pokoje a zhroutí se přímo uprostřed chodby.

Jeho jediné štěstí však bylo, že v tu chvíli šel chodbou člověk, který mu poté pomohl.