Handsome Prince [VKOOK]

61.

,,Jaktože Jungkook chodí na trh?" zeptal se Taehyung u snídaně nepříjemným tónem.

,,Proč by ne? Sám se nabídl a mě to moc pomáhá," usmála se Taehyon.

,,Je to pravda, Jungkooku?" na to mu Jungkook odpověděl nervózním přikývnutím, nad kterým se Taehyung nevěřícně uchechtl.

,,Tak já se snažím, aby nikdo nezjistil tvou identitu, aby tě skoro nikdo ani okem nezahlédl, protože je to pro tebe ohrožující...a ty si pak jdeš klidně na trh, kde jsi všem na očích?"

,,Taehyon! Chápeš jakému nebezpečí si ho za tu dobu, co jsem o tom nevěděl, vystavila?" Taehyon se zatvářila nadmíru překvapeně, když ji Taehyung oslovil jménem.

,,Tak, Taehyungie...pro tebe jsem ještě stále babička. A druhá věc, Jungkook chodí v přestrojení. Má přes hlavu přehozenou kápi, která mu sahá až téměř po ramena. A za žádnou okolnost si ji nesundává. Že ano, Jungkooku?" Jungkook souhlasně přikývl.

,,A to, že bych s někým mluvil, by mě ani nenapadlo," dodal ještě.

,,Ale i tak je to pro tebe nebezpečné!" nenechal se odbýt Taehyung.

,,Ale Tae! Vždyť už to bude půl roku, co jsem s tebou utekl! Pochybuji, že nás Namjoon ještě stále hledá! Vždyť jsme až za hranicemi mého bývalého domova!"

,,Ty neznáš Namjoona, Jungkooku... Protože ten, když něco chtěl, tak udělal vše pro to, aby to dostal. Jak si myslíš, že zničil tolik království a dostal je pod svou nadvládu? A navíc...nepochybuji o tom, že ty jsi jedna z jeho nejcennější trofejí. Tebe by se jen tak nevzdal."

Jungkookovi se tohle neposlouchalo moc příjemně.

,,Mohl bys o mně přestat mluvit jako o věci?"

,,Já o tobě tak nemluvím. Jen ti říkám, jak to s mým bratrem je..."

Na to si Jungkook podrážděně povzdechl a odvrátil od Taehyunga pohled.

Taehyon mezitím vstala od stolu a se slovy: ,,Nechám vás," odešla pryč.

,,Jungkookie, když já se o tebe tak strašně bojím," omotal Jungkookovi Taehyung ruce zezadu okolo pasu.

,,Ale ty se o mě bojíš pořád!" řekl Jungkook vyčítavým tónem a otočil se na něj.

,,A to je snad špatně? Mohl bys mi být totiž úplné ukradený! A v tom případě bys tu ani nebyl! Ale ty mi ukradený nejsi a ani nikdy nebudeš!" opřel si Taehyung své čelo o to jeho.
Jungkook vydechl a objal ho kolem krku.

,,Taehyungie, jsem nesmírně rád, že máš o mě takovou starost. Ale...musíš mi taky trochu věřit!"

Taehyung mu pohlédl do očí a poté jemně přikývl.

,,Promiň... Nechtěl jsem se takhle rozčílit..." zabořil Jungkookovi hlavu do hrudi.

,,To nic Tae, neomlouvej se pořád." vtiskl mu Jungkook polibek do vlasů.

,,No každopádně...to nic nezmění na tom, že dnes na ten trh zase půjdu!"

,,Jungkooku-.."

,,Co? Taehyon to pomáhá a já se alespoň nenudím!"

,,No to máš teda opravdu adrenalinový způsob zábavy..." protočil Taehyung očima. Jungkook mu na to nic neodpověděl.

,,Ach dobře, Jungkookie...jen mi slib, že na sebe dáš pozor..."

,,Ovšemže, Taehyungie...slibuju..." políbil ho Jungkook na rty.

Měl Taehyunga poslechnout. Měl raději zůstat doma...
I když...možná ani to by neovlivnilo to, co se poté stalo...