Handsome Prince [VKOOK]

80.

Jungkook byl naprosto mimo.

Jakmile přijeli do zámku, jeho rodiče se okamžitě vrhli okolo Namjoonova krku...a ne kolem toho jeho. Neviděli ho tři čtvrtě roku... Hodně ho to zamrzelo. Jakoby už i tak na tom nebyl dost psychicky špatně.

Jediné, co řekli směrem k němu bylo, aby s Jiminem odešel do jeho komnaty. 

Absolutní nezájem jeho rodičů ještě zhoršil jeho momentální psychický stav. 

,,Princi Jungkooku," ozval se nejistě Jimin. 

Jungkook k němu jen zvedl jeho uslzený pohled. 

,,Chyběl jste mi," řekl poněkud sklesle, ale poté se pousmál. 

Jungkook se okamžitě kousl do rtu a sklopil hlavu. 

Náhle někdo zaklepal na dveře a poté je vzápětí otevřel.  Stál v nich kdo jiný, než Namjoon, ovšem po svém pravém boku měl vysokého černovlasého muže. 

,,Necháš nás s princem chvíli o samotě, sluho-..?"

,,Jmenuje se Jimin!" vystartoval ihned Jungkook, na což se sluha zaskočil. 

,,Ach," povzdechl si s ironickým úsměvem Namjoon. ,,Prosím, Jimine..."

Sluha bez jakýkoliv řečí přikývl, jemně se poklonil a urychleně opustil místnost. 

V ní tedy zůstali pouze princ, král a ten - pro prince neznámý - muž. 

,,Princi-.."

,,Co je?" zavrčel Jungkook.

,,Uklidni se. Chci ti představit tohoto muže. Je to generál Kim Seokjin. Můj starší bratr."

Jungkook pohlédl na muže stojícího vedle Namjoona a ten se jemně uklonil. 

,,Tak...to by bylo. Ještě něco?" 

,,Ty mi snad nic povědět nechceš?"

,,Co bych měl? Víte o mně přece už úplně všechno!" vyjel Jungkook a Namjoon rychle vykročil směrem vpřed. Byl však zadržen svým bratrem. ,,Namjoone," řekl varovně. 

Namjoon se během vteřiny uklidnil a zvolnil. ,,To je v pořádku, bratře, pusť mě." 

,,Jen pokud nemáš v úmyslu, tu přede mnou princi Jungkookovi ublížit." 

,,No dovol! Mému snoubenci!" Jungkook to nechápal. Vůbec nic. Jak chování Namjoona, tak jeho staršího bratra. 

Nakonec generál Seokjin Namjoona pustil a ten pomalu přišel k Jungkookovi. Chytil ho za bradu a zvedl mu hlavu. Byl u něj nebezpečně blízko. ,,Zítra už stejně budeš můj. A to se vším všudy," zašeptal mu  u obličeje. Poté mu ještě vtiskl malou pusu na rty a odtáhl se s úmyslem odejít.

,,A co váš mladší bratr? Ten se na svatbě neobjeví? Měli byste přeci občas dokázat i to, že je stále naživu," ozval se najednou s podivným tónem v hlase. Zřejmě měl pocit, že teď "svého snoubence" dostal.

,,Takže o tom ví," řekl nezaujatě Seokjin.

,,Jako budoucí manželé přeci před sebou nebudeme mít nějaká tajemství-.."

,,Namjoone, přestaň tu hrát tohle divadlo! Myslíš, že nevím, o co tu jde?"

,,Dobře, dobře, klid, uklidni se. Princi...to víš, že bych nemohl svého mladšího bratra připravit o tento můj významný den!"

V ten moment se Jungkook zaskočil. Ovšem...blikl v něm jakýsi pocit podobný naději.

,,Shodou okolností...představit ti svého staršího bratra nebyl jediný důvod, proč jsem za tebou přišel."

Jungkook nic neříkal a jen pozorně poslouchal.

,,Chceš vidět i mého mladšího bratra Taehyunga, který se objeví i zítra na naší svatbě?" už v polovině otázky začal Jungkook rychle přikyvovat. 

Ani se nenadál a v místnosti už byly další tři osoby. Dvě z nich však byli stráže, kteří svírali mladého zmláceného chlapce. Taehyung to však ani zdaleka nebyl.

,,Jediné, co u něj nesouhlasí je, že se nejmenuje Taehyung a že to vůbec není můj bratr," smál se pobaveně Namjoon.

Šokovaný Jungkook přišel ke chlapci a pohlédl do jeho zdemolované tváře.

,,Můj mladší bratr Taehyung, jak si totiž všichni myslí, je psychicky nemocný. A jeho chovaní se pak projevuje i na jeho fyzické stránce."

,,A co jste mu doopravdy udělal?" zeptal se rozklepaný Jungkook.

,,Popravdě řečeno...stačilo mu vzít jen jeho mladší sestru." Jungkook vyvalil vyděšením oči a ihned na Namjoona pohlédl. 

,,Pod myšlenkou, že by se jí něco stalo, ihned spolupracoval. Ale obličejík jsme mu stihli zdemolovat ještě dávno předtím, když ji bránil," vysvětlil nezaujatě Namjoon.

Jungkook těžce prudce vydechl a přešel k němu.

Natáhl ruku a během vteřiny přistála na Namjoonově tváři, na což se za ni Namjoon chytil. Avšak jeho chladný bratr Seokjin jen pořád nezaujatě stál na místě. 

,,Jste nehorázná zrůda, Namjoone," Namjoon mu na to odpověděl jen hlasitým zasmáním, poté Jungkooka hrubě chytil za zápěstí ruky, otočil ho k sobě zády a přitiskl ho hrudí ke zdi. Bolestivě mu stiskl ruce, které mu teď svíral, Jungkook se pohotově kousl do rtu, ale stejně tiše zakňučel. ,,Tohle si ke mně ani v nejmenším dovolovat nebudeš..."

Jungkook tu chvilkovou bolest vydýchal a když znovu pootevřel oči, uviděl svou matku, opřenou o zárubeň dveří, jak na něj upřeně zírá.

Proč ho nebrání? Proč neřekne Namjoonovi, aby ho pustil?

Chtělo se mu z toho brečet...

Probrala ho až další Namjoonova slova: ,,Rozuměls?" a bolestivý stisk jeho zápěstí. Opět se neubránil sténu.

,,Namjoone," chytil ho najednou rázně Seokjin za rameno. ,,Pusť ho. Nebo mu vážně ublížíš. Přece víš, jakou máš sílu," pronesl stále klidným nezaujatým hlasem.

Namjoon se uchechtl, Jungkookovi se poté tiše omluvil a políbil ho něžně na ucho. Poté své sevření uvolnil. 

,,Pojďme, bratře," řekl a se Seokjinem za svými zády se vydal k odchodu. 

,,Generále Seokjine," oslovil ho ještě tiše rozklepaný Jungkook. 

,,Přijdu," oznámil Seokjin Namjoonovi a přišel znovu k princi.

,,Taehyung...je to přeci váš bratr, vaše vlastní krev..." generál na to odpověděl jen nezaujatým přikývnutím. 

,,Nevěřím, že jste jako...můj snoubenec," sklonil smutně hlavu.

,,Zajisté," pronesl opět lhostejně Seokjin, poté se otočil a odebral se z místnosti pryč. 

Zůstali tam tedy jen princ a jeho matka.