Handsome Prince [VKOOK]

63.

Taehyunga po celý den svíral nepříjemný pocit. Měl o Jungkooka obrovský strach, ačkoliv se dnes ráno dozvěděl, že chodí na trh pravidelně.

Věděl, že se dnes něco stane...něco pokazí...
A jeho intuice se nemýlila.

,,Nedá mi to!" vyřkl nakonec, když se rozhodl se jít na Jungkook raději podívat.
Při cestě k domu raději přidal do kroku, ačkoli sám úplně nevěděl důvod.

V momentě kdy otevřel dveře se mu však okamžitě naskytl pohled na spoutanou Taehyon a téměř bezvědomého a slabého Jungkooka.

,,C-co s-se-..?"

,,Rád tě zase vidím...sluho..." uslyšel za sebou hlas, ze kterého mu naskočila husí kůže.

,,I když vlastně...zas tak rád ne..." pocítil hrubé doteky na svých pažích a ramenech, které ho donutili kleknout na kolena.
Jeho bratr se před něj postavil a se zlomyslným úsměvem na něj upřeně zíral.

Taehyung nenacházel slov...spíše z toho šoku a strachu nedokázal mluvit...

,,To mi ani nic neřekneš?" optal se ho Namjoon a dřepl si.

Taehyung se zděšeně rozhlédl po pokoji až se svým pohledem zastavil u Jungkooka.

,,P-prosím, n-neubliž jim-.." Namjoon mu však přiložil ukazováček na rty.

,,Ššššš~, nepředbíhej," zašeptal mu u obličeje, u čehož Taehyung nechápal, co tím myslel.
Namjoon se postavil a otočil se k němu zády.

,,Přejdu rovnou k věci... Fyzický trest za to, cos udělal...by pro tebe nebyl nikdy dostačující. Ale také si jej užiješ, neboj se..."

,,Hmmm, máme tady dvě osoby...které jistě miluješ..."
,,Babičko, Vás jsem viděl asi tak jednou v životě," zasmál se, nad čímž se Taehyon nepřátelsky zamračila.

Namjoon pokynem ruky nařídil mužům, jež svírali Taehyunga, aby jej přivedli k Jungkookovi a Taehyon blíž. Poté znovu pokynul k tomu, aby dvěma zajatcům přiložily čepele mečů ke krku.

,,Jen jeden z nich může zůstat naživu. Vyber si!" Taehyungovi se zatajil dech a vyděšeně na Namjoona pohlédl.

,,Ne! N-ne, prosím!" rozplakal se. ,,Prosím, nech je oba žít! Zab mě! Zab raději mě, prosím!"

,,Tae, ne! Vyber si Taehyon! Namjoon mě nezabije! Jsem přeci jeho-.." to už však byla Jungkoovi zakryta ústa dlaní jednoho z mužů.

,,Já čekám, Taehyungu! Pokud si nevybereš, zabiju oba!" Taehyung utrápeně vykřikl a znovu se rozvzlykal.

,,Taehyungu, počítám do tří!"

,,Jedna..."

Taehyung pohlédl Jungkoovi do očí.

,,Dvě..."

Pohlédl na Taehyon.

,,Jsem už stejně stará, Taehyungie..."

,,Tř-.."

,,Jungkooku!"

Zazněl kovový zvuk čepele meče, jež právě podzřezala něčí hrdlo...

Taehyung nad tím znovu hlasitě a utrápeně vzlykl a odvrátil hlavu jinam, aby nemusel vidět Taehyonino mrtvé tělo.

Ani Jungkook, který mu byl naproti, se v tom okamžiku neubránil hlasitému pláči.

,,Něco ti povím, Taehyungu," chytil Namjoon jeho čelist do dlaně. ,,Stejně by zemřela...poněvadž svého snoubence bych nikdy nezabil-.." na to Taehyung sebral poslední síly a plivl mu do tváře.
Okamžitě se mu dostalo několik hrubých ran do obličeje od všech možných lidí.
Nakonec byla jeho hlava zboku přišlápnuta podrážkou Namjoonovy boty.

,,Ty parchante!"

,,Vemte je!" nařídil a ostatní začali dva bezmocné, zničené chlapce tahat ven z domu.