Handsome Prince [VKOOK]

82.

,,Bratře, proč si chceš vzít zrovna prince Jungkooka?"

,,Není to snad jasné, Seokjine? Chci mít hold už kompletně vše. Bohatství, moc a nejkrásnějšího partnera."

,,Každý za krásu považuje přeci něco jiného."

,,Bože, Seokjine, jen nezačínej s těmito tvými moudrými řečmi," mávl Namjoon rukou.

,,Je to nejkrásnější princ, rozumíš?"

,,Je to jen pověst-.."

,,Ale jakápak pověst! Copak jsi ho sám neviděl? Nemůžeš tvrdit, že není nádherný. A konec konců...mezi ostatními panovníky už budu od zítřejšího dne opravdu tím nejneporazitelnějším..."

,,Tobě jde jen o to, abys na těch pravidelných měsíčních schůzích byl za nejmocnějšího panovníka. Nejsi jím už náhodou?"

,,Není to jediný důvod, ale...konečně ostatní ztratí naději na to, že by mě mohli ba jen v jediné věci překonat..."

,,Nikdy jsi si nikoho vzít nechtěl, pokud si dobře pamatuji..."

,,To jsem však ještě nevěděl o nejkrásnějším princi..."

Seokjin si pouze odkašlal a nic na to neodpověděl.

,,A vůbec...proč se mnou tyto záležitosti probíráš? Máš snad pocit, že nemám na to, abych se stal jeho manželem? Nebo že on pro mne snad není dost dobrý? Ne počkej, už vím! Děláš si na něj zálusk taky!"

Seokjin se pobaveně zasmál a Namjoon též.

,,Kdybych si já chtěl někoho vzít, bral bych si ho z lásky, Namjoone..."

Na to si Namjoon povzdechl.

,,Ach, bratře...ačkoliv to není tak viditelné, naše matka v tobě opravdu ještě stále nechala zmínku slabosti. I po tom, co se ji náš otec zoufale snažil z tebe dostat."

,,Není špatné mít v určitých chvílích soucit. A uvažovat jinak, než jen hrubě..."

,,To já neznám, Seokjine. A ani znát nechci," usmál se smířlivě Namjoon a poplácal svého staršího bratra po rameni.

,,A...to ani v případě našeho mladšího bratra Taehyunga?" po této otázce se zatvářil nadmíru překvapeně. Poté se však jeho výraz změnil na naštvaný.

,,Kam tím hodláš mířit, Seokjine?" zeptal se ostře.

Generál mlčel.

,,Abych ti odpověděl...skončil tak, jak si zasloužil a nehodlám to změnit. Měl všechno! Byl mým osobním sluhou-.."

,,Teď tě zastavím, bratře. Nemůžeš říct, že měl vše. Přeci jen si ho zbavil královského titulu. Svému lidu jsi nakukal, že je nemocný...ale to byla tak ohavná lež. Krom toho, i jako osobního sluhu jsi ho týral. A to neskutečným způsobem. Víš jak ten chlapec musí mít poškozené sebevědomí?"

,,Co mě je po něm..." odfrkl Namjoon.

,,Bratře, já vím, že ty dobro ve prospěch druhých neuznáváš. Náš otec by na tebe byl jistě hrdý. Chtěl přeci, abych i já takový byl... Jenže...díky bohu, nejsem. A jsem za to nesmírně rád..."

,,Ale...ať už budeš jakýkoli...stále budeš můj bratr. Jenže Taehyung taky. A byl bych rád, abys i ty to konečně pochopil. Není totiž vhodnější chvíle než teď."

,,Trvám na svém, Seokjine. Já jsem stále vládcem. A rozhoduju o osudu druhých."

,,Jak myslíš..."

Možná se někteří ptají, proč Namjoon už dávno svého bratra nepřerušil. Proč ho nesrovnal a neřekl mu jasně svůj názor.

Namjoon svého staršího bratra však vždy nechal dokončit myšlenku. Díky svému otci už byl tak naučený z dětství. A zakotvilo se to v něm neskutečně hluboko.