Handsome Prince [VKOOK]

81

,,No, Jungkooku," začala jeho matka a poté se odmlčela. Jungkook napjatě čekal, co z ní vypadne. Konečně se mu totiž od jeho příjezdu dostalo konverzace s rodičem. Požadoval vysvětlení. A hned několik.

,,Už se opravdu nemohu dočkat, až se tě zbavím a budu tě mít z očí," když to uslyšel, neudržel se na nohách a sesunul se k zemi.

,,Není ti nic?" zeptala se lhostejně jeho matka jen tak pro jistotu.

Jungkook zhluboka dýchal a u toho se loktem opíral o matraci postele.

,,Jak jen tohle můžeš říct svému vlastnímu dítěti, které jsi tři čtvrtě roku neviděla?" vydal ze sebe s těžkými nádechy a výdechy a samozřejmě slzami v očích.

,,Vlastnímu dítěti? Ale, Jungkooku, ty nejsi můj," zasmála se pobaveně královna.

,,Cože..?"

,,Mělo to být navždy královským tajemstvím. Ale mě to už prostě nedalo. Kolik komplikací a stresu jsi mi způsobil. Jen aby nikdo nezjistil, že nejsi moje dítě. Že nejsi královnin syn."

Výborně. Nejen, že Jungkookovi uvěznili jeho životní lásku. Má si vzít toho nejhoršího člověka pod sluncem. Teď už ani nevěděl, kdo vlastně je...

,,Vlastně bys nebyl ani tak krásný, kdybys byl můj syn..."

,,T-tak...kdo v-vlastně jsem?" Jungkookovo mluvení se však podobalo velmi tichému, ale i přesto zřetelnému, pípání.

,,Kdo byla má matka..? Můj otec? Jsem vůbec královského původu?"

,,Ale to víš, že jsi?!" prskla po něm znechuceně královna.

,,Můj manžel, král, je tvým otcem. Jen já nejsem tvou matkou! Ale schválně! Uhádl bys, kdo jí je?"

Jungkook jen zdrceně zakroutil hlavou.

,,Tak ti dám nápovědu. Podle toho, co jsem ještě kdysi dávno viděla, to byla žena, která tě milovala nade vše. Neplnila průměrnou funkci tak, jak ji plnit měla. Ne. Ona se k tobě totiž chovala, jako tvá opravdová matka. Tou i byla, ale...měla se chovat jinak. Tak, jak měla předepsáno ve funkci. Aby to vypadalo, že já jsem tvou pravou matkou..."

,,Ch-chůva," Jungkookovi stekla první slza po tváři.

,,Ano. Nemohla jsem mít vlastní dítě. Mé tělo toho prostě není schopné. Jenže...já byla z vysoce urozeného rodu. Tvůj otec si toho byl velmi dobře vědom. Takovou speciální a cennou ženu jen tak nepotká. A co teprve, když jsme brali. Tvůj otec za vším vždy viděl jen zisk. Jenže úloha ženy v královské rodině, je především přinést dítě. Nejlépe chlapce, aby mohl zdědit trůn. Ale i dívka se hodí. Pokud je dostatečně zajímavá. Já však ze zdravotních důvodů nebyla schopna mít chlapce ani dívku..."

,,Můj manžel však dobře věděl, jak vysoké postavení mám a jak je můj rod, ze kterého pocházím, cenný. Nechtěl se vzdát své manželky jen proto, že mu není schopna přinést dítě. V tu dobu jsem si všimla, že začíná pokukovat po mé osobní komorné. Samozřejmě, že za tím později bylo něco více. Ne že bych žárlila, já také měla spoustu milenců... Ovšem začínala jsem v tom vidět obrovskou výhodu. Nakonec jsme s tvým otcem přišli na geniální plán. Nechali jsme mou půvabnou komornou otěhotnět s králem, mým manželem a tvým otcem. Devět měsíců jsem nosila pod šaty vaky, které se postupně zvětšovaly. Na úkaz toho, že královna přeci jen čeká dítě. Ve skutečnosti to bylo úplně jinak."

,,Porod jsme provedli v největším utajení. Všichni, co tam byli tehdy přítomni, byli bez jakéhokoli důvodu popraveni. Aby se nic nedostalo ven. Tvou pravou matku však můj manžel zabít odmítl. A já nakonec taky. Stejně mi bylo jasné, že se na ní poté vyvine určitý tlak. Bude se starat o mé, vlastně o její dítě, a k tomu bude dělat stále služebnou. Později se z toho návalu povinností zhroutí. A taky že k tomu došlo. Ve tvých deseti letech onemocněla a na to jsme ji vyhodili ze zámku. Nepotřebovali jsme tu někoho, kdo přeci mohl ohrozit mého syna. A už vůbec ne ho vychovávat..."

,,Vy..." vydechl Jungkook, jehož hlas se třásl. Avšak vztekem.

,,V-vy jste tak-..."

,,Co? Nemůžeš najít vhodné označení, že? Myslím, že pro něco takového to ani nejde."

,,Myslím totiž, že i kdyby jsi mě zabil tou nejbolestivější smrtí, nestačilo by ti to na ukojení tvé touhy po pomstě," Jungkook musel přiznat, že královna má naprostou pravdu.

Nedá se ani vyjádřit, jaké obrovské emoce v tu chvíli cítil. Jedno bylo však naprosto jasné. Všechny byly negativní.

,,Když si začal dospívat, okolí a i my později jsme si všimli, že rosteš...do krásy. A když nám došla žádost od toho nejmocnějšího vládce...dokážeš si představit naše nadšení. Popravdě řečeno, Jungkooku...ročně nám přicházelo nespočet žádostí o tvou ruku. Ať už od království, které měli dcery, tak i od těch, co měly syny. Bylo nám však jasné, že se přeci jenom jednou ozve i ten nejvyšší z nejvyšších. Pro něj jsme si tě šetřili," už zase s Jungkookem nakládali jako s věcí.

,,Nikdo! Nikdo není schopen tvé kráse odolat. I já osobně měla problém. Nestalo se by se konec konců toho tolik. Nejsem tvá vlastní matka. Ale i tak jsme si to nemohla dovolit."

Jungkook nenacházel slov. Jen se slzami, které se mu kutálely po tvářích, seděl a koukal do prázdna.

,,Mé jméno," řekl najednou. ,,Kdo mi dal jméno?!"

,,Uklidni se. Pojmenovali jsme tě podle toho, jak chtěla tvá pravá matka. Bylo nám to celkem ukradené. Hlavně ať už abys byl na světě, jsme si tehdy říkali."

Jungkook znovu prudce vydechl a opřel si unaveně hlavu o matraci.

,,Rozdýchej to, já půjdu," královna se právě zachovala, jako kdyby byl Jungkook kus špinavého hadru, který se jen odhodí, a odešla z místnosti.

,,Výsosti?" ozval se po chvíli zpoza dveří Jimin a poté vešel do Jungkookovi komnaty.

,,Jste v pořádku?" zeptal se, když viděl zdrceného prince na podlaze a ústa si zakrýval dlaní.

,,Výsosti!" na to se Jungkook hlasitě rozvlykal. Tak hlasitě, že to muselo jít slyšet celým zámkem.

Jimin okamžitě zamkl aby prince nikdo neobtěžoval a zbytečně nevtrhl do pokoje.

,,Princi-.." v ten moment se mu Jungkook vrhl kolem pasu a natiskl se
k němu.

,,P-prosím, J-Jimine! P-prosím! N-nech mě u t-tebe! P-prosím," škemral. Takového Jimin prince neznal. Bez váhání si ho však přitáhl do náruče a obětí mu okamžitě opětoval.

,,To bude dobré, princi... To bude dobré...."

Nebude...

Pro Jungkooka už nebude nikdy nic dobrého...

Nebo..?