Na nějakou dobu byl zase klid.
Taehyung a Jungkook pokračovali ve svém šťastném vztahu dál a tentokrát jim ho už nikdo nekazil. Dokonce ani Yongsun ne...
Jenže poté začal podzim a to znamenalo velké období sklizně.
Taehyung trávil čím dál více času venku a pracoval.
Nakonec to dopadlo tak, že se brzy ráno vypařil pryč a vracel se až pozdě večer, kdy už Jungkook mnohdykrát spal.,,Jungkookie, už je to doba, co jsem neviděla tvůj úsměv. Vypadáš jako uvadlý kvítek. To takovém krásnému chlapci, jako jsi ty neprospívá." promlouvala k Jungkookovi Taehyon.
,,Mám strach o Taehyunga, Taehyon," řekl jí na to Jungkook.
,,Neustále pracuje, skoro nejí ani nespí.
Mnohokrát jsem mu říkal, že mu chci pomoct, ale nenechá mne..." sklopil hlavu a smutně si povzdechl.,,Víš co?" řekla hlasitě Taehyon a postavila se.
,,Na," podala mu čutoru plnou vody a šátek s koláčem ,,běž za ním a dones mu to! Měl by něco sníst a u toho si můžete aspoň chvíli popovídat."
Jungkook se uchechtl, převzal si ty věci a vyrazil za Taehyungem.
Ano... opravdu měl strach o jeho zdraví, ale nebyl to úplně tak hlavní důvod.
Ten mu totiž přišel mnohem sobečtější.Mrzelo ho hlavně, že už mu Taehyung nevěnuje tolik pozornosti.
Co bylo pochopitelné!
Přeci jen, pracoval tak 18 hodin denně.
Ale chybělo mu to. Ani si nepamatoval, kdy od něj dostal pořádný polibek. Vždycky to už pak byla jen vynucená dětská pusa...,,Taehyungie!" křikl na něj a jakmile k němu Taehyung zvedl pohled, zamával věcmi, které držel.
,,Taehyon ti tohle posílá," přišel až k němu.
,,Děkuji, jsi hodný žes mi to přinesl. Polož to prosím tam," usmál se na něj Taehyung a poukázal na místo pod kořenem stromu.
,,Měl by ses najíst," začal mu Jungkook domlouvat.
,,Nemám hlad. Sním to později, teď to chci dodělat."
,,Máš toho ještě poměrně dost..."
,,No právě."
,,Tae," chytil jej Jungkook za ruku.
,,Co? Kooku, tohle mě jen zdržuje!" vyjel na něj Taehyung podrážděně, v ten moment se Jungkook polekal a pustil ho.
,,T-tak p-promiň..."
,,Ne, tak jsem to zase nemyslel-.."
,,Pracuj," otočil se Jungkook na patě a se sklopenou hlavou se vydal k odchodu.
Bylo mu do breku.
Měl naději, že si Taehyung alespoň na chvilku sedne a prohodí mezi sebou alespoň pár slov.
Místo toho na něj byl ještě nepříjemný.,,No nic...asi budu muset nasadit jinou metodu..."
Ale moc se mu do toho nechtělo.
ČTEŠ
Handsome Prince [VKOOK]
Fanfiction,,J-já h-ho n-nechci, Tae! P-prosím! Já ho nechci!" ,,Jungkookie-.." ,,B-byl t-tak h-hrubý...T-tak s-strašně h-hrubý... Prosím pomoz mi..." Taehyung něžně chytil Jungkooka za bradu a podíval se do jeho uplakaných očí. ,,Tak se mnou uteč, Jungkooku...