Handsome Prince [VKOOK]

31.

Jungkook, ležící na hrudi Taehyungovi opírajícímu se o strom, začínal pomalu usínat.
Taehyung jej hladil po zádech a po vlasech a pevně jej objímal.

,,Dnes je plno hvězd," vydechl, Jungkook otevřel oči a vzhlédl vzhůru.

,,Moje matka mi říkávala, že každý má na nebi svoji hvězdu... Které se spojují s dalšími... A vytvářejí souhvězdí... Jako velké rodiny. Ty také musí začít dvěma jedinci..."

,,A našla by se tam i hvězda pro mne?" zeptal se Jungkook a pohlédl na Taehyunga, který se zasmál.

,,Ty jsi ta nejzářivější hvězda, Jungkookie..." řekl a pohladil ho po tváři.

,,A můžeš si k sobě vybrat kteroukoliv jinou hvězdu. I kdyby byla na druhém konci nebe. I kdyby svítila jen ve dne. Protože ani slunce není tak zářivé a krásné, jako tvá hvězda..."

Jungkook se Taehyungovi díval hluboce do očí a pečlivě poslouchal každé slovo. Mohl se roztéct nad jeho nádherným hlasem. Nad jeho myšlenkami...

Polkl a zapřel se rukama o Taehyungovu hruď aby se mohl posadit.
Pomalu se k němu přibližoval, dokud si opatrně neopřel své čelo o to jeho.
Snažil se být tak opatrný a citlivý, jakoby byl Taehyung z té nejtenčí pavučinky, která se mohla každou chvíli roztrhnout.
Poté se mu zadíval na rty. Na ty dva nadýchané, měkké polštářky, které však museli být sladké jako cukrová vata.

,,Ch-chci-.." prudce vydechl, protože mu jeho srdce bilo jako o závod a on nedokázal ani dokončit větu. Polkl a znovu se nadechl. ,,Chci tvou hvězdu, Tae..."

A na to jej políbil...

Byl však v jejich polibku velmi nejistý. Ne že by byl nejistý ve svých citech k Taehyungovi, to ne.
Spíš se bál, že to Taehyung necítí stejně... Že by zničil pouto, které mezi sebou mají.

Ale jak nad těmito věcmi přemýšlel...to by ho Taehyung už dávno odstrčil, no ne?

Jungkook se tedy pomalinku odtáhl a pohlédl Taehyungovi do očí.
Taehyung se usmíval, ovšem to po chvíli přešlo v hlasitý smích...což Jungkook nechápal.

,,Ze všech hvězd na nebi...z těch milionů hvězd, které jsou velké, krásné a zářivé, ty si vybereš mou, která je malá a nepodstatná?"

,,Z těch milionů lidí na světě...z lidí, kteří jsou jistě krásnější než já...ty si vybereš mě?"

Taehyung tomu nedokázal uvěřit a Jungkook nad jeho větami tentokrát jen kroutil hlavou.

,,Miluju tě, Taehyungu," řekl a vhrnuly se mu slzy do očí.
Věděl to...věděl, že to Taehyung necítí stejně...a přesto to udělal.

,,P-promiň," zašeptal zraněným hláskem skrz zaťaté zuby, sklopil hlavu a v ten moment mu stekla první slza.

,,Jungkookie! Copak ti je? Proč pláčeš?" zděsil se Taehyung, na což Jungkook zakroutil hlavou a polkl další várku vzlyků, které se draly na povrch.

Taehyung prudce vydechl, rychle uchopil Jungkooka za bradu a přitiskl se mu na rty.
Po okamžiku s nimi začal i pomalu pohybovat a Jungkook se hned zapojil.

,,Miluji tě, Jungkooku," zašeptal Taehyung do polibku a na to se Jungkook odtáhl. Silně ho praštil do hrudi a poté ho pevně objal kolem krku.

,,T-tak proč to neřekneš hned?!" pronesl naštvaně a zabořil mu svou hlavu do ramene.
Taehyung se zasmál a políbil ho na krk.

,,Zbytečně mě děsíš," řekl Jungkook, znovu Taehyunga praštil a poté si utřel slzy.

,,Já tě děsím? Ne. Jen tomu nedokážu uvěřit."

,,Čemu? Vždyť jsi nádherný, ochranitelský, věrný, silný, inteligentní, statečný...obětavý...
Nikoho jiného nechci... Nikoho jiného nechci milovat... Nedokázal bych to..."

Taehyung se šťastně usmál, uchopil do svých dlaní Jungkookovu hlavu a znovu mu na rty vtiskl dlouhý polibek.

,,Miluji tě... Miluji tě víc než jaký je počet hvězd na nebi. Vlastně ne. Víc než kolik je počet hvězd ve vesmíru... Nekonečně moc tě miluju..."