Handsome Prince [VKOOK]

26.

Po dalších několika dnech, co spolu Jungkook a Taehyung byli na útěku, jim docházeli zásoby.
Voda i jídlo.
Potřebovali je už nutně někde doplnit, ale zároveň nemohli navazovat kontakt s ostatními obyvateli vesnicí či měst na trhu, protože by prince Jungkooka mohli velice jednoduše poznat.

,,J-jak dlouho ještě p-půjdeme?" vydechl vyčerpaně Jungkook jež ležel Taehyungovi na hrudi.

,,Jsme tak v půlce, Jungkookie," odpověděl mu Taehyung, ale i on se cítil velice špatně.
Ne jen, že už tak dva dny pořádně nejedl, poněvadž skoro všechno, co jim zbývalo, dával Jungkookovi aby vydržel, ale oba dva také pociťovali obrovskou únavu.
Oběma by prospělo, se alespoň jednu noc vyspat v nějakém hostinci na normální posteli s normální přikrývkou.

,,Jsem hrozně unavený," řekl tiše Jungkook a protřel si oči.

Taehyung se natáhl pro svou brašnu a vytáhl z ní poslední polovinu koláče a koženou čutoru ve které se nacházel už jen tak centimetr vody.

,,Na, sněz to a napij se."

,,Ty jíst nebudeš?"

,,Už nemáme co. Ale to nic. Jen jez, ať máš energii," usmál se Taehyung a tak se Jungkook nejistě zakousl do posledního kousku jídla, které společně s Taehyungem měli.

,,Ale takhle to nepůjde..."

,,Co tím myslíš?"

,,Vidím to. Není ti příjemné spávat pořád v přírodě, někde pod stromem či u skály, jako nějaký žebrák..."

,,Ne ne ne, nevadí mi to Tae-..."

,,Ale nevyspíš se pořádně... Musíš být neustále ve střehu..."

,,A...a co se takhle pro jednou vyspat v hostinci, který se nachází ve vesnici nedaleko odtud?" zeptal se nervózně Jungkook a skousl si ret.

Taehyung na něj pohlédl a zamračil se.

,,To ne, Jungkooku. V žádném případě..."