Handsome Prince [VKOOK]

11.

Taehyung se po dvou dnech nepřetržitého odpočinku opravdu cítil lépe.
Dostávala se mu i velmi chutná strava, kterou mu po většinu času nosil samotný princ Jungkook.

Pokaždé se zeptal na sluhův zdravotní stav a ten už mu ani nemusel nic nalhávat, poněvadž se cítil opravdu lépe. Alespoň fyzicky... psychicky na tom byl skoro pořád stejně.
Ale princova každodenní přítomnost jeho duševní stav stejně trošičku zlepšovala.
V jeho blízkosti se totiž už necítil, jako úplná troska, což mu neustále hučel do hlavy jeho bratr.
Ale toho taky teď moc často nepotkával.
Krom toho, že s ním přespával v pokoji a ráno si vždycky zavolal Jungkookova osobního sluhu Jimina, aby mu pomohl s oblékáním a výběrem šatů.

Ovšem, už nastal den, kdy se měl konat předsvatební ples a tudíž Taehyung musel zase začít normálně fungovat.

,,Taehyungu!" uslyšel hlas prince, který k němu rychlým krokem kráčel.

Taehyung už chtěl rychle utéct pryč, ale princ ho jemně chytil za ruku a to ho donutilo ztuhnout na místě.

,,D-dobré odpoledne, p-princi," vykoktal ze sebe a princ ho s mírným ukloněním obdařil úsměvem.

,,Dobré odpoledne, dnes jsem tě ještě neviděl."
To asi proto, že se mu Taehyung snažil vyhýbat...

,,Jak se cítíš? Je to lepší? Nebolí tě to už tolik?"

,,N-ne, prici. U-už jsem v pořádku. Děkuji z-za optání..."

,,Musím jít," řekl sluha rychle a odběhl pryč od prince, kterého tam zůstal nechápavě stát.

,,Princi Jungkooku!" zavolal na něj Jimin.

,,Musíte se jít připravit na večer!"

,,Ale vždyť je teprve odpoledne, Jimine," zasmál se jemně Jungkook.

,,Moc se nesměj, princi, a poslechni svého sluhu! Dnes musíš vypadat obzvlášť perfektně! Ať se do tebe král Namjoon zamiluje hned jak vstoupíš do sálu!" uslyšel za sebou přísný hlas své matky.

,,O to nebude nouze, madam, poněvadž já se do něj zamiluji pokaždé, co ho vidím. A je mi jedno, co má zrovna na sobě..." promluvil zasněný Namjoonův hlas.

Jungkook se na něj otočil a střetrl se s jeho - pro něj slizkým - pohledem a hned za ním stál skleslý Taehyung se sklopenou.

,,Princ zřejmě zdědil krásu po Vás, výsosti," otočil se Namjoon na královnu a políbil ji na hřbet ruky.

,,I Vy jeden lichotníku," zahihňala se královna a mávla rukou.

Jungkook znechuceně protočil očima a vydal se směrem ke své komnatě, kam ho následoval i Jimin.

Ihned jak vešel dovnitř, sebou plácl na postel a zabořil obličej do polštáře.

,,Proč zrovna já?" zašeptal se slzami v očích.

,,Prosím?" ozval se nezaujatě Jimin, který se přehraboval ve skříni a hledal pro prince ten nejlepší oblek.

Princ se posadil a smutně sklopil hlavu.

,,Proč zrovna mě? Copak si král Namjoon nemůže vzít někoho jiného?"

,,Jste nejkrásnější princ-...no, troufám si dokonce říct, že i celého světa..." řekl Jimin a nadále si prohlížel obleky, které vybral.

,,To rozhodně být nemůžu...prostě nemůžu!"

,,Vy si nedokážete ani představit, kolik království a sídel už o Vaši ruku žádalo...Vaši rodiče se rozhodli až v momentě, kdy jim došla žádost od krále Namjoona."

,,Dostali jen strach! A kvůli jejich zbabělosti, mám já trpět?!"

,,Ale kuš, princi! Copak Vy nevidíte, jak se k Vám král Namjoon chová? Má Vás opravdu rád."

,,Vidím, jak se ke mně chová! A taky vidím, jak se chová ke svému osobnímu sluhovi!"

,,Co tím myslíte? To, že ho nežádá a ani mu neděkuje, neznamená, že se k němu chová špatně. Naopak. Chová se k němu naprosto normálně. To jen Vy děkujete sluhům a žá-..."

,,Tohle teď na mysli nemám! Myslím třeba ty Taehyungovy modřiny. I sám doktor řekl, že je nemohl mít jen z toho, že se přerazil o zábradlí na schodech."

,,A tím chcete říct, že mu je udělal král Namjoon? Ale vlastně...proč ne?"

,,Proč ne?"

,,Pokud neposlouchá," pokrčil Jimin lhostejně rameny.

,,Jimine, ale tohle přeci není normální! A já ani nepochybuji o tom, že přesně takhle se chová i ke svému lidu!"

,,Má svůj způsob vlády, a už nechci slyšet ani slovo! Vybral jsem Vám tento oblek, myslím, že je pro tuto událost jako vyšitý, ale ještě pořád nemá na ten svatební, který by měl být už zítra hotov!" řekl Jimin a podal princi královsky modrý oblek.

Princ si ho tedy bez jediného dalšího slova smutně převzal a odešel za malovanou zástěnu, kde se poté převlékl.