Handsome Prince [VKOOK]

8.

,,Co si to dovoluje?!" vyjel naštvaně na schodech, poté si povzdechl a zakroutil hlavou.

Došel do své komnaty, kde už měli být Taehyung s Jiminem.
Otevřel dveře a ihned uviděl těžce dýchajícího Taehyunga sedícího na židli.

,,Jimine?"

,,Ano, pane?"

,,Tys ho opravdu posadil na židli?"

Oběma sluhům se na tvářích objevily nechápavé výrazy.

,,A kam jinam, princi?"

,,Kriste pane, no do postele, že by?! Vždyť vypadá na umření, a ty ho posadíš na židli?"

,,Říkal jste ale, že ho mám přivézt do Vašeho pokoje," mluvil klidným hlasem Jimin.

,,Ano, říkal! A tady se snad postel nenachází?!"

,,Jen Vaše královské lože, princi..."

Jungkook se plácl do čela.

,,Víš co, Jimine?" povzdechl si. ,,Radši dojdi pro ten čaj..." zakroutil hlavou, Jimin se jemně uklonil a odešel z místnosti.

Jungkook poté přešel k Taehyungovi, stejně jako předtím ho podepřel a poté s ním došel pomalu k posteli.

,,Lehni si..."

,,N-ne..."

,,Prosím?"

Taehyung se zhluboka nadechl a zapřel se dlaní o zeď.

,,N-nehodí se to, princi... N-nemůžu si lehnout do Vašeho královského lo-.."

,,Lehni si," zopakoval Jungkook znovu.

,,A je mi jedno, jestli se to hodí nebo nehodí. Třeseš se a vypadá to, že se ani nedokážeš udržet na nohou. Tak šup, nebo tě tam strčím sám!"

Taehyung věděl, že asi nemá smysl odporovat a tak si tedy nejistě lehl do princovy postele.
Princ ho poté ještě přikryl peřinou.

Byla to nekonečně dlouhá doba, co Taehyung cítil takové obrovské pohodlí.

Dokonce mu to i vhrnulo slzy do očí...

Sklopil hlavu a kousl se do rtu.

V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře.

,,Dále," prohlásil Jungkook a dveře se otevřely.

,,Zde je ten čaj, princi," řekl Jimin, jež nesl malý tácek s porcelánovou konvicí a dvěma šálky.

,,Děkuji ti, Jimine," poděkoval Jungkook a Taehyung se už zase nestačil nad princovým gestem divit .

Jeho Veličenstvo poděkovalo sluhovi?

,,Mohu tě ještě o něco požádat? Mohl bys dělat králi Namjoonovi jeho osobního sluhu, dokud se Taehyung nezotaví?"

,,Jak si přejete, princi," uklonil se Jimin a Jungkook se usmál.

,,Děkuji ti, můžeš jít..."

Jimin odešel a Jungkook nalil do jednoho šálku čaj z konvice.
Přišel k posteli, na které ležel Taehyung s obličejem zabořeným do peřiny, a posadil se na židli vedle postele.

,,Taehyungu?" oslovil ho a sluha pomalu zvedl svůj uslzený pohled.

Jungkook mu přiložil dlaň na čelo a chvilku ji tam nechal přitisklou.

,,Vypadá to, že horečku nemáš...Tak co se ti potom děje?"

Taehyung znovu sklopil smutně hlavu.

Nechtěl mu říkat o tom, že ho jeho bratr včera večer zbil tak moc, že měl dnes ráno problém se jen postavit. A taky, že ho nechal spát na tvrdé a studené zemi, co by pro Taehyunga nebyl až takový problém, ovšem, byl zvyklý si alespoň ustlat před krbem aby mu bylo trošku tepleji a dotáhnout si k němu starou, špinavou matraci, kterou si schovával.

Až teď mu došlo, co za tu krátkou dobu, co je tady, musel už vytrpět.

Ale nemohl si stěžovat. A už vůbec ne před princem, který si má jeho bratra za necelý týden vzít.

,,Taehyungu? Musíš mi povědět copak ti je..."

Sluha však stále mlčel.

Princ si povzdechl a ruku, ve které svíral šálek s čajem, natáhl k Taehyungovi.

,,Tak se alespoň napij... možná, že jsi jenom dehydratovaný... Pil si dneska něco?" zeptal se a to pro Taehyunga byla dobrá příležitost na výmluvu.

,,N-nepil, princi..."

,,No vidíš! Musíš doplnit tekutiny a podle tvých kruhů pod očima, se i pořádně vyspat."

Taehyung přikývl, poté si nejistě převzal šálek s čajem a usrkl z něj.

,,A vůbec...jak se ti dnes spalo? Pokud je něco v nepořádku s postelemi či s matracemi, jen řekni a já požádám služebnictvo aby to opravili..."

Požádá služebnictvo?
Vždyť je princ...ten by jim to měl maximálně tak nařídit a ne je žádat.

Taehyung byl opravdu zaskočený...

,,Oh, to ne, princi...vše je v pořádku!, Je to naopak velmi pohodlné, jen to já mám menší problémy s usínáním..." zalhal Taehyung s nervózním úsměvem i když mu právě bylo do pláče.

Jungkook s úsměvem přikývl a poté se přisunul k posteli, na které ležel Taehyung, blíž.

,,A..." opatrně Taehyunga pohladil po černých kadeřích, ,,nechceš se přeci jen trošku prospat? Jimin za tebe u Namjoona zaskočí a já právě teď svého osobního sluhu nepotřebuji, takže...?"

Ačkoliv se Taehyungovi tato představa velmi zamlouvala...nemohl...
Už teď věděl, že bude mít u svého bratra velmi velké nepříjemnosti a vůbec by se nedivil, kdyby se zítra už ani nepohl, neboť by ho Namjoon umlátil k smrti.

,,V-vlastně mi je už i docela dobře...asi jsem byl opravdu jen trochu dehydratovaný...ale už jsem v pořádku," usmál se falešně Taehyung, odkryl ze sebe peřinu a postavil se.

Okamžitě se mu po celém těle rozproudila bolest, chytil se za břicho a prázdný porcelánový šálek, který svíral v ruce, upustil na zem.

,,M-moc se o-omlouvám, výsosti," vydal se sebe polekaně, sehnul se a i když se mu slzy bolesti tlačili do očí, začal sbírat rozbité kousky porcelánového šálku do dlaní.

,,Taehyungu! Prosímtě, nech to být!" křikl vyděšeně princ, vzal sluhu kolem ramen a pomohl mu vstát.

,,Ještě se akorát tak pořežeš!" všechny kousky porcelánu mu opatrně vzal z rukou, pustil je zpět na zem a položil Taehyunga zpátky do svého lože.

Opatrně odstrčil jeho ruku, která mu spočívala na břiše a rozepl mu sako.

,,P-princi-..!" jenže v tu chvíli už měl sluha vyhrnutou i košili a princ měl tak skvělý výhled na jeho pomlácené tělo.

,,Můj bože...c-co se ti to stalo?" zeptal se vyděšeně.

Pro Taehyunga tohle byla velmi stresová a navíc bolestivá situace, a tak řekl první věc co ho napadla.

,,V-včera...p-poté, co jsem Vás uložil, musel jsem se vrátit na večeři a...t-tak nějak j-jsem se přerazil o zábradlí na s-schodech..." vydal ze sebe.

,,Zavolám rychle doktora!"

,,Ne, princi...t-to opravdu není třeba..."

,,Ale je! Ani se nehni, hned jsem tady. A toho porcelánu se už vůbec nechytej! Ať si neublížíš. Pošlu sem služebnictvo, které to uklidí," s tímto princ Jungkook zmizel ve dveřích.