Handsome Prince [VKOOK]

32.

Další jarní, trošku chladnější ráno.
Taehyung se otočil na bok a chtěl si k sobě přitáhnout Jungkooka, ovšem, nemohl jeho tělo nahmatat.
Otevřel oči a vymrštil se do sedu.

Nebyl tam...

Taehyung se vylekal, ihned se postavil na nohy a běžel prvním směrem, který se mu naskytl. Jasně přeci Jungkookovi na začátku jejich cesty říkal, že se od něj nesmí vzdálit, jinak by se mu mohlo něco stát.

,,J-Jungkookie-.."

,,JUNGKOOKIE!"

,,Ach, kde jsi?" vydechl a polkl.

,,Podívej na něj! A jakou má krásnou tvářičku," uslyšel z dálky smích.
Zamračil se a běžel za hlasem.

Teprve, až když v dálce zahlédl tři osoby, se zastavil a schoval se za strom.

,,Klidně by to mohl být i ten...hmm, princ Jungkook," řekl jeden z mužů se značnou afektovaností v hlase.

Jungkook, který měl své ruce přivázané ke stromu, polkl a ošil se.

,,Pověz, chlapče, jak se jmenuješ?" zeptal se muž a pohladil Jungkooka po jeho pozadí.
Jungkook křečovitě sevřel víčka k sobě a zavrtěl se.

,,Takový krásný kluk jistě musí mít i krásné jméno," pokračoval dál muž, avšak Jungkook stále mlčel.

,,Neodpovíš?" zeptal se ho druhý nepříjemným tónem a Jungkook stále nic nedělal.

,,Hm, fajn. My ti taky neodpovíme až budeš brečet a prosit o to, abychom nechali činnosti, kterou se ti teď právě chystáme udělat."
Na to mu muž, který u něj stál, silně zmáčkl zadek.

Jungkook vykřikl a rozplakal se.

,,T-T-Taehyungu-.." vzlykl tiše a nechal stéct slzy po tvářích.

,,Taehyung? To je tvé jméno?" zeptal se slizkým tónem muž.

,,Ne. To je mé jméno," zavrčel mu Taehyung do ucha, když se mu zezadu vrhl kolem krku a přiložil mu k němu nůž.

,,Okamžitě ho pusť!" křikl na něj druhý muž.

,,Tak vy pusťte jeho! A nebo ne, uděláme to jinak."

,,Ty teď pěkně zdrhni a tohohle za tebou za chvilku pustím."

Muži se to však nějak nezamlouvalo.

,,Udělej co říkám nebo tenhle člověk přijde o krk!" řekl Taehyung tak dominantně, že i Jungkook z něj dostal strach.

,,U-udělej to..!" zaskřípal přiškrcený muž v Taehyungově sevření.
Ten druhý tedy polkl a poté se pomalu rozeběhl. Jeho tempo však po chvíli začalo nabírat na rychlosti až se jim úplně ztratil z dohledu.

,,A ty mě teď poslouchej! Na tohoto chlapce už nikdy, NIKDY nesáhneš, jasné?
Kdyby ano, můžu ti slíbit, že si tě najdu a nevyjdeš z toho živ, rozumíš?" vrčel Taehyung přidušenému muži do ucha a ten ho jen mlátil do předloktí aby povolil sevření.

,,Odpovíš slovy," nařídil mu a pustil ho.
Ten se sesunul k zemi a rozkašlal se.

,,A-ano..." řekl chraptivým hlasem a pohlédl na Taehyunga.

,,Skvěle. A teď zmiz!" řekl přísně, muž se postavil na své roztřesené nohy a co nejrychleji běžel pryč.

Taehyung si odfkrl a poté se podíval na vyděšeného Jungkooka.
Přeřízl provazy, kterými byl svázaný a poté si ho rychle přitáhl do objetí.

,,Bože, Jungkookie...ještě to není ani den, co jsi pro mě tou nejdůležitější osobou vesmíru a už ti mohl zase někdo ublížit," řekl tichým, starostlivým hlasem, který Jungkook nebyl schopný od toho předešlého rozeznat.

,,Miluju tě," řekl a políbil ho na tvář.

,,A teď mi řekni, co jsi tady dělal?" zeptal se ho trošku naštvaně a odtáhl se.
Naskytl se mu však pohled na Jungkookův naprosto vyděšený výraz.

,,Copak je?" zeptal se, avšak Jungkook jen vyděšeně kmital svýma očima mezi těmi jeho.

,,Kookie...jsem to pořád já. Neměj ze mne strach.
Heh, já jen nesnesu tyhle necitelný hovada," řekl, Jungkook polkl, přikývl a opatrně objal Taehyunga kolem pasu.

,,Ch-chtěl jsem najít něco ke snídani.
Lesní jahody n-nebo borůvky..."

,,Chápu. A objevili se tihle dva, co?"

Jungkook přikývl.

,,Ach, Kookie, ty pravidla jsem přeci neurčoval pro nic za nic," povzdechl si Taehyung a sevřel Jungkooka pevněji.

,,Já vím..."

,,A-ale... našel jsem pěkné keře plné ostružin..."

Jungkook pohlédl na Taehyunga a ten se jen zasmál.

,,Ach, tak pojď," řekl a chytil ho za ruku.

,,Dobře. A Tae?"

,,Copak?"

,,Děkuji..."