Handsome Prince [VKOOK]

35.

,,Prarodičové... mám na vás opravdu velikou prosbu," řekl tiše Taehyung, když společně se svými prarodiči a Jungkookem seděli u stolu kde popíjeli čaj.

,,Jen si o cokoliv řekněte, Tae. My jsme rádi, že tě s babičkou vůbec vidíme," řekl mu na to jeho dědeček a Taehyung se nervózně usmál.

Poté si začal hrát s prsty a kousat si ret.

,,V-víte, m-my...utekli jsme...
Utekli jsme z Jungkookova království, poněvadž si měl vzít mého bratra Namjoona..."

Taehyungovým prarodičům se ihned na tvářích objevily znechucené výrazy, když uslyšeli Namjoonovo jméno.

,,Je mi líto, že to musím takhle říct, poněvadž je to můj bratr, ale...je to neskutečný tyran a Jungkookovi příšerně ublížil..."

Jungkook ihned musel sklopit hlavu poněvadž se mu nad vzpomínkou ihned natlačily slzy do očí.
Taehyung jej pod stolem chytil za ruku a pevně mu ji stiskl.

,,Víte...jsme všude hledaní a nemáme kam jít...doufali jsme že-.."

,,Samozřejmě, Tae," promluvila odhodlaně Taehyungova babička a Taehyung na ní zvedl svůj pohled.

,,Zabydlete se u nás. A nebojte se, sem nikdo nechodí... Vesnice je až dole a tam jedině chodíváme občas na trh něco prodat... Ale veškerou obživu máme zde."

,,A nebojte, překážet určitě nebudete..."

Taehyung nevěděl co má říct...

Byl naprosto okouzlen tím, že to proběhlo tak hladce.
Byl si jist, že mu jeho prarodiči pomůžou, ale že by takhle hned a ještě bez přemlouvání?

,,D-děkujeme..." vydechl nakonec.
Babička s dědečkem se na něj vřele usmáli.

Poté se však jeho babičce vytvořil na tváři starostlivý výraz.

,,Chudinky moje malý! Určitě jste unavení, když jste měli tak dalekou cestu." řekla starostlivě, přešla k nim a oba je objala kolem ramen.
Taehyung se k ní ihned natiskl a Jungkook se jen stydlivě usmál.

,,Tak alou do hajan!" nařídila s úsměvem, chlapci příkývli, vstali a vydali se ke dřevěným schodům, které vedli do podkroví.
Taehyung ještě svou babičku objal a políbil ji na tvář.

,,Ještě jednou moc děkujeme," zašeptal.

Poté se společně s Jungkookem odebrali nahoru do malé světničky, ve které byla jen větší postel a dřevěná truhlice.

,,T-Tae?" promluvil najednou tiše Jungkook.

,,Copak, Kookie?"

,,J-jak daleko jsme od zámku?

Taehyung na něj pohlédl a povzdechl si.

,,Až za hranicemi království, Jungkookie..."

Jungkook na chvíli přestal dýchat a poté trhaně vydechl.

,,Chceš se vrátit?" zeptal se jej Taehyung, ale v jeho hlasu šlo slyšet jasné zklamání.

Jungkook se ihned vymrštil na nohy a přešel k němu.

,,Ne, nechci," podíval se na něj dotčeně. ,,Jen jsem ještě nikdy nebyl takhle daleko od...domova," sklopil hlavu, ale Taehyung mu ji zvedl.
,,Ale je mi s tebou dobře... Vlastně nejlíp kdy mi ve svém životě bylo" usmál se na něj.

Taehyung jej políbil na rty a objal ho.

,,Mě taky, Jungkookie..."
,,Půjdeme spát, ano?"

,,Dobře," přikývl Jungkook.

Zalehli do postele a ani nemohli popsat to, jaké neskutečné pohodlí pocítili.

,,Dobrou, Kookie. Miluju tě."

,,Taky tě miluju, Taehyungie, dobrou noc."