Handsome Prince [VKOOK]

23.

,,Pověz mi něco o sobě, Tae..."

Taehyung se zarazil.

,,Neposlouchá se to moc hezky, Jungkookie," řekl sklesle.

Jungkook se posadil a poté ho jemně pohladil po tváři.

,,Víš o tom, že jsme si vlastně byli rovni vždycky?"

Taehyung nahodil nechápavý výraz a jemně zakroutil hlavou.

,,Pokud jsi Namjoonův bratr...znamená to, že i ty jsi královského původu..."

,,T-to asi ano..." řekl Taehyung tiše.

,,I tak to stále nechápu..."

,,Co?"

,,Jaktože někdo, jako je Namjoon, dokáže mít tak hodného a laskavého bratra? Jaktože vám v žilách koluje úplně stejná krev?"

,,Nejspíš to bude výchovou..."

,,Výchovou?"

Taehyung přikývl.

,,Nechápu," prohodil Jungkook a znovu se uvelebil Taehyungovi na hrudi.

,,Vysvětli mi to..."

Taehyung se uchechtl a prohrábl Jungkookovy černé vlasy.

,,No...můj nejstarší bratr Seokjin...měl výchovu od obou...co ale bylo poněkud náročné...
Můj otec z něj chtěl mít sebe...
Hrubého, tvrdého...nemilosrdného...
Někoho, jako je Namjoon...
Ale i tak...stále se mu dostávalo lásky od naší matky...takže se v něm jakési city vytvořily..."

,,U Namjoona to bylo úplně jiné...
Hned poté co se narodil, jej nechali matce podržet jen na malou chvíli.
Pak jej uviděla teprve až po patnácti letech...to už měl však Namjoon psychiku úplně jinou...
Žádné city...láska k rodičům...ne...
Můj otec z něj udělal sebe...
Vyždímal z něj skoro všechny pozitivní city...
Nechtěl totiž už podruhé zariskovat kvůli Seokjinovi...
Protože ten, ačkoliv otci dokazoval, že je opravdu silný muž, který si zaslouží respekt...pořád v něm šlo vidět, že v určitých situacích dokáže mít i soucit...
A ten otec netoleroval...nikdy..."

Taehyung se kousl do rtu a polkl vzlyk, když si vzpomněl, jak ani s jeho matkou, jeho otec neměl slitování...

,,A...a pak jsem tu byl já...
Matka odmítla předat mne do otcovy péče... Už nechtěla přijít o další dítě, které ovšem milovala úplně stejně, jako všechny své předešlé...
Jen si přála, aby jí byla její láska alespoň od jednoho opětována...
To byl možná důvod, proč mě otec tak nenáviděl...
Měl se jsem totiž až nepřirozeně moc citů..."

,,A jednou..."

,,O-otče..." chlapci se zlomil hlas.

,,Ty snad...brečíš?" optal se jej drsně jeho otec a na to se ozval chlapcův vzlyk.

,,Králi," vydechla žena se slzami v očích, klekla na kolena a prosebně spojila ruce.

,,Moc Vás prosím...odpusťte mu...netrestejte ho..."

,,Odpustit mu?" král přejel po čepeli meče jež visel na zdi.

,,Jediný, kdo by měl žádat o odpuštění, JSI TY!" král meč ze zdi strhl a namířil jej na ženu.

,,Je to jen tvá chyba, že je teď z něj jen taková nepoužitelná, citlivá troska!" zařval na ni, žena sebou polekaně trhla a vytekla jí jedna slza z oka.

,,Matko!" chlapec k ní chtěl přijít, ale na to jej chytli dva muži a pevně jej sevřeli.

,,Neubližuj mu! Prosím! D-dám cokoliv!" křikla žena, když viděla jak s jejím nejmladším synem tak bezcitně zacházejí.

,,Cokoliv?" ušklíbl se král a namířil hrot meče ke krku ženy.

,,Cokoliv..." vydechla zpětně žena.

Na to král natáhl ruku a zabodl ženě meč do břicha.
Žena zalapala po dechu a nechala stéct dalších pár slz po tváři.

,,MATKO!" vykřikl její syn a na to se hlasitě rozvzlykal.

,,Matko...n-ne..."

Král z ženy meč vytáhl, její tělo dopadlo na dlažičkovanou podlahu sálu a král přešel k chlapci, kterého stále drželi dva muži.

Dřepl si k němu a podepřel mu hlavu.

,,Teď už jsi jen můj...konečně se ti dostane správného vychování..."

,,Jenže nic...pořád jsem byl k ničemu...
Jelikož jsem nedokázal dostatečně ubližovat ostatním..."

,,A toho, po otcově smrti, začal Namjoon zneužívat...
Dusil mě až do doby, dokud ze mě neudělal méněcenného...tedy sluhu...
Už jsem nebyl princ Taehyung...už jsem byl jen Namjoonův osobní sluha..."

,,To princ Taehyung jen tak zmizel?" zeptal se po dlouhé době opatrně Jungkook.

,,Také jsem nad tím přemýšlel...zjistil jsem to teprve nedávno...
Namluvil lidem, že jsem se po smrti naší matky zbláznil a musím se léčit... A tak princ Taehyung prostě zanikl..."