Handsome Prince [VKOOK]

21.

,,Tohle odmítám trpět, králi Jeone! To je Vám doufám jasné?!"

,,Ovšemže, králi Namjoone. Vůbec nevím co se stalo! Jimine, můžeš nám ještě jednou popsat co se ráno přihodilo?" zeptal se nervózně Jungkookův otec sluhy Jimina.

,,Jistě, výsosti. Šel jsem ráno jako obvykle do princovy komnaty. Jenomže když jsem zaklepal a poté otevřel dveře, princ se tam nenacházel. Ostatní služebnictvo jej začalo hledat po celém zámku, ale nenašli jej-..."

,,Je ovšem zajímavé, že zmizel i můj osobní sluha," zamyslel se Namjoon a po chvilce se vyděsil.

,,Bože! Králi Jeone, promiňte," omluvil se rychle Namjoon a padl na kolena.

,,Pro pánička! Vstaňte, králi Namjoone! Za co se mi to vůbec omlouváte?"

,,M-mám takový pocit, že můj osobní sluha...unesl prince Jungkooka..." vydechl roztřeseně se sklopenou hlavou.

,,Unesl?"

,,Nejspíš, výsosti..."

,,Proč by to ale dělal?"

,,Nezapomínejte, králi, že je nejkrásnější princ... Všichni po něm touží.
Můj osobní sluha se v poslední době choval divně...
Neustále se motal okolo prince a dokonce jsem ho i načapal, jak jej obtěžoval."

,,Můj bože! J-jak?"

,,Na večeři, která se konala ten den, kdy jsem sem přijel, se po přípitku udělalo princi Jungkookovi nevolno. Chtěl jsem jej doprovodit do jeho komnaty a postarat se o něj, ale on odmítl.
To ale asi byla osudová chyba.
Protože když mi to poté nedalo a chtěl jsem se jít na prince podívat, pokud je v pořádku, v jeho komnatě se už nacházel i můj osobní sluha a svlékal ho. Princ se tím, že mu bylo špatně a byl vyčerpaný, nedokázal moc bránit. Naštěstí jsem to zastavil dřív než se stalo něco horšího."

,,Upřímně řečeno...nikdy by mě to nenapadlo...a už vůbec ne od něj..."

,,To je ale příšerné!" řekl frustrovaně král Jeon a zatahal se za vlasy.

,,Musíme v našem království vyhlásit, že mého syna unesli!"

,,Jistě, výsosti! Pomohu Vám a Jungkooka najdu!"

,,O-opravdu?"

,,Samozřejmě! Vždyť je to můj budoucí manžel! Dnes jsme se měli brát...ale díky jednomu sobeckému člověku-ach..." povzdechl si smutně Namjoon.

,,Jen...potřeboval bych od Vás menší pomoc, králi..."

Král Jeon pokynul aby Namjoon mluvil.

,,Nemohu se vydat sám...potřebuji nějaké muže."

,,Ale jistě! Dám Vám tolik mužů, kolik bude potřeba! A i svého generála-..!"

,,No to je právě ten problém, králi..." skočil mu do řeči Namjoon a král Jeon nechápavě naklonil hlavu na stranu.

,,Vaši muži, i kapitáni vojska se hodí...ale generálem musím být já..."

V tu chvíli se generál Hoseok, který se také nacházel v místnosti společně s kapitánem Yoongim, vyděsil.

Král Jeon přistoupil k Namjoonovi a položil mu ruku na rameno.

,,Tak tímto Vás jmenuji svým generálem vojska," usmál se jemně.

,,Děkuji, králi..."

,,A-ale-..!"

,,Klid, Jung Hoseoku. Vy budete prozatím kapitánem. A hned zítra se i společně s kapitánem Yoongim, vydáte po boku krále Namjoona hledat mého syna..."

Hoseok roztřeseně vydechl, poté sklopil hlavu a rychlým krokem odešel z místnosti.

Yoongi ho následoval a když ho doběhl, chytil ho za ruku.

,,Hoseokie-..." Hoseok však svou ruku z jeho sevření vytrhl.

,,Nech mě být, Yoongi. Alespoň teď...chci být sám." řekl a odkráčel chodbou pryč, na což tam nechal Yoongiho stát.

,,Je to komplikovaný člověk, ten náš generál... Nebo spíš...bývalý generál."

,,Jimine?"

,,Nechtěl byste se odreagovat, kapitáne?"

,,Jak to myslíš?"

Jimin se ušklíbl, přišel k Yoongimu a přitiskl ho na zeď.
Za zátylek si ho přitáhl a spojil jejich čela, na což svou druhou ruku přejel po jeho těle.

,,Nech toho, Jimine," odstrčil jej Yoongi a poupravil si oblek.

,,Nechápu o co ti jde, ale já opravdu nejsem ten typ člověka, který by někoho podvedl jen proto, že se mnou zrovna nechce mluvit."

,,A měl bys toho nechat. Jsi velmi krásný chlapec, který tohle rozhodně nemá za potřebí..."

Yoongi se otočil a vydal se chodbou pryč.

Yoongiho věta Jimina poněkud zaskočila. Poté se však uchechtl a znovu se ušklíbl.

Doběhl Yoongiho, chytil ho za zápěstí a vtáhl ho do jedné místnosti, která se v chodbě nacházela.

,,J-Jimine! Tohle je Hoseokův pokoj!"

,,Tak to to tady musíš velmi dobře znát," ušklíbl se Jimin a strčil Yoongiho na postel.

Obkročmo se mu posadil na klín a aby se nemohl bránit, tak mu spoutal ruce nad hlavou.

,,Jimine-..!"

,,To, co jsi mi řekl, bylo krásné...a já tě chci, Yoongi..."

,,Nech toho! Vždyť já mám Hoseoka!"

,,No a?"

Yoongi prudce vydechl a otočil hlavu na stranu.

,,Pusť mě, Jimine... Pusť mě, než někdo přijde!"

,,A to by vadilo? Hm, kdyby to byl třeba zrovna takový Hoseok..." řekl hraně zamyšleně Jimin a zasmál se.

,,Pusť mě!" vyštěkl už tentokrát Yoongi.

,,Ani náhodou..." zašeptal mu Jimin u obličeje a v ten moment přestal Yoongi dýchat.

Jimin se mu přitiskl na rty těmi svými, a nasál jeho spodní ret mezi zuby.

Yoongi se začal okamžitě zmítat a škubat sebou, dokud Jimin nepohl svými boky na jeho klíně.
To do polibku Yoongi slabě vzdychl, ačkoliv nechtěně.

,,P-pusť mě..." řekl tiše.

,,Opravdu to chceš?" zavrněl mu Jimin do ucha na které jej poté políbil.

,,J-Jimine-och-.." vzdychl opět tiše Yoongi, když Jimin svými boky znovu pohl.

Poté ale oba uslyšely kroky mířící k místnosti, ve které se nacházeli.

Yoongi se chtěl znovu začít zmítat, ale Jimin se začal, tentokrát rychleji, houpat v bocích, a tudíž Yoongi se nedokázal moc bránit.

Jakmile cvakla klika, Jimin se Yoongimu znovu přisál na rty, u čehož nepřestával se svým pozadím otírat o jeho klín.

Oběma bylo jasné, kdo stál ve dveřích.

Yoongi křečovitě sevřel víčka a doufal, že s tím Jimin už přestane.
Jimin se od jeho rtů odtáhl však velmi rychle a pohlédl, stejně jako Yoongi, na osobu stojící ve dveřích.

,,Uživáte si to?" zeptal se Hoseok se slzami v očích ironickým tónem.

,,Já velmi," ušklíbl se Jimin a olízl si rty.

,,Yoongi?" podíval se Hoseok na Yoongiho.

,,Hoseokie...t-to tak není..." na to však Hoseok zakroutil hlavou a odběhl pryč.