Handsome Prince [VKOOK]

30.

,,Takže mi to neřekneš?"

,,Ani mě nenapadne."

,,Dobře...však ty jsi to pak v hladomorně pěkně užiješ..."

Taehyung se zamračil a vydechl.
Přišlo mu divné, proč se ho Namjoon ptá, kde se Jungkook nachází.
Však by stačilo prohledat všech pět pokojů, které v tomto hostinci jsou.

,,Jdu si ho tedy najít sám."

,,Ty! Hlídej ho společně s ním!" nařídil Namjoon muži, který se před chvílí přiřítil s tím, že nemohou najít kapitána Hoseoka s kapitánem Yoongim, a poukázal ještě na jednoho muže, který se v místnosti nacházel.

Poté odešel, muži za ním zavřeli dveře a skřížili k nim svými zbraněmi cestu.

Taehyung prudce vydechl a sklopil hlavu.

Najednou však uslyšel hluk. Jeden z mužů, ten který sem před chvílí přišel, sundal toho druhého k zemi a několikrát jej pořádně udeřil zbraní, kterou měl v ruce.
Poté co si byl jist, že je v bezvědomí, si sundal helmu a pohlédl na Taehyunga.

,,Jungkoo-"

,,Tiše," řekl Jungkook a sundal si z hrudi zbroj pod kterou se nacházela Taeho brašna a jejich dva pláště.

Rychle si je oblékli a Jungkook si ještě sundal zbytek zbroje, kterou měl na sobě.
Nasadili si kapuce, poté opatrně prošli kolem bezvědomého muže a Jungkook vykoukl ven.
Na malé dřevěné chodbě se právě snažil Namjoon společně s další skupinou mužů dobýt do jednoho uzamčeného pokoje.
Jungkook se podíval na druhou stranu, kde bylo větší okno.
Velká výhoda byla, že v chodbě bylo poněkud temno, tudíž kdyby tím oknem prolezli potichu ven, nikdo by si jich nějak nevšiml.

Jungkook pevně chytil Taehyunga za ruku a rychlým, ale tichým krokem mířil k oknu.
Prolezl ním, poté trošku slezl a nakonec seskočil. A Taehyung jej následoval.

Tentokrát to byl však on, kdo Jungkooka chytil pevně za ruku a běžel s ním do lesa.

,,J-Jungkookie-.." řekl zasekaně Taehyung, když konečně zastavili a on se snažil popadnout dech.
Jungkook, který se vyčerpaně opíral o strom a také zhluboka dýchal, na něj pohlédl a jemně pokývl hlavou.

,,Děkuji," vydechl Taehyung a Jungkook se usmál.

Sjel zády po kořeni stromu dolů a posadil se.
Taehyung k němu přešel a sedl si vedle něj.

,,T-tak to v-vypadá...že dnes budeme zase spát venku," vydechl a poté na Jungkooka pohlédl.
Chvíli se na sebe dívali a pomalu se jim na tvářích začali rýsovat úsměvy.
A nakonec se oba zasmáli.

,,Ach, že se člověk vůbec snaží, že?" zasmál se Jungkook a položil si svou hlavu na Taehyungovo rameno.

,,No... Ale upřímně, jsem to i tak předpokládal," zasmál se také Taehyung a pohladil Jungkooka po rameni.

,,A vyspal jsi se alespoň malinko?"

,,Vyspal...tak deset minut..." uchechtl se Jungkook. ,,Ale když už jsme u toho času, zajímalo by mě kolik může být hodin," chtěl se podívat na malé zlaté hodinky, které měl na krku, ale když sáhnul pod plášť, nemohl je na své hrudi nahmatat.

,,Prohledat! A všude! Podle stopy, kterou jsme našli, nemohou být daleko," zazněla mu Namjoonova věta v hlavě.
Na to se plácl do čela a povzdechl si.
,,Do háje!"

,,Copak je?" zeptal se ho nechápavě Taehyung.

,,Ty hodinky. Zřejmě jsem je ztratil a Namjoon je našel. Byla to stopa podle které nás asi dokázal vystopovat tenkrát, kdy nás našel Hoseok, ale neohlásil mu to..." povzdechl si.
,,Nevzal jsem si nic! Nic, co by dokazovalo můj královský původ! Až na ty hodinky..."

,,Promiň," omluvil se sklopenou hlavou.

,,To nic, Jungkookie. Nevadí..." řekl Taehyung a Jungkook objal.

,,Ale jsi si jistý, že už nic takového nemáš?"

,,S-snad ano..."

,,Dobře..."