Handsome Prince [VKOOK]

78.

Světlo skrz mříže bylo to první, co Jungkooka probudilo.

Cestovali už zase nějakou tu dobu a to znamenalo, že přespával s Taehyungem v jejich skromné cele na kolečkách.

Protřel si oči a postavil se, aby mohl nahlédnout skrz mříže.

Ale hned na to se mu zděšením podlomily nohy.

Viděl zámek...jeho bývalý domov.

Spadl na zadek a s těžkými nádechy a výdechy se opíral o kovovou stěnu.

,,Kookie? Je vše v pořádku?" zeptal se starostlivě čerstvě probuzený Taehyung.

,,J-jsme tady..."

,,Kde?"

,,V království. Už skoro u zámku. Počítám, že jsme v jedné nedaleké vesnici a hned poté už je město," mluvil tiše Jungkook.

Taehyung si ho k sobě jako obvykle přitiskl, ale tentokrát nemluvil.

Nevěděl co má Jungkookovi odpovědět.

O chvíli později se otevřely kovové dveře cely, ale nevstoupili do nich ozbrojení muži jako obvykle, nýbrž Namjoon osobně.

Taehyung na něj ihned upřel zmatený pohled, zatímco Jungkook ani nehnul hlavou.

,,Jungkooku...měl by jsi se trochu upravit než půjdeme do zámku."

,,Proč bych to měl udělat? Jsem vězeň. Tvůj vězeň. Tak ať to tak i vypadá."

,,Poslouchej!" vyrazil Namjoon směrem k nim, vytrhl Jungkooka z Taehyungovy náruče a za límec trička přiblížil jeho obličej k tomu svému.

,,Ihned ho pusť, ty odporný tyrane!" Namjoon však Taehyunga ihned spacifikoval silnější ránou do spánku.

,,TAE-..!"

,,HEJ!" získal si Jungkookovu pozornost ihned Namjoon.

,,Teď poslouchej, princi! Nejsem tu od toho, abych se ti doprošoval! Takže teď půjdeš se mnou, umyješ se, oblečeš do čistého a poté ten kousek pojedeš se mnou na mém koni! Bez jakýchkoliv námitek, jasné?"

Jungkook měl slzy na krajíčku a navíc se ho zmocňoval obrovský strach.

Najednou si však položil otázku: ,,Proč?"

,,Proč bych to měl udělat? Kdo si myslíte, že jste, že s námi můžete takhle zacházet," ptal se najednou Namjoona klidně a odvážně.

,,Neukázal jsem ti teď snad dost jasně proč? Taehyung je sice jen omráčený...hah, ale já nemám problém ho vlastní pěstí dorazit..."

,,Jste tak ubohý, že mne musíte neustále vydírat? Dokonce i s tou samou věcí?"

,,Hm, zatím to funguje, tak proč nasazovat jiné metody?" ušklíbl se Namjoon a když mu na to Jungkook už nic neodpověděl, pomalu ho pustil.

Uchopil ho však silně za paži a táhl ho ven z cely.

,,Dej si koupel a pak tu máš čisté oblečení. Jakmile budeme v zámku, dostaneš mnohem lepší, ale teď pro ten efekt..."

Jungkook na něj upíral zrak a mračil se.

,,A nemrač se. Jinak se tvař jak chceš. Usmívat se nemusíš, páč vím, že bych tě stejně nedonutil. Ale na nějaký tvůj nespokojený a naštvaný, a přesto však pořád krásný, ksicht není nikdo zvědavý," sjel ho ještě drsně Namjoon a poté se vydal ke dveřím. 

,,Ještě jedna věc, dej si klidně na čas. Už tak se naše svatba opozdila, tak pár dalších minut tomu neuškodí. Ačkoliv...hm, vyšlu posla aby dal do zámku vědět, že už brzy dorazíme. A navíc...tentokrát mi už neutečeš," mrkl na něj ještě. 

,,Co tím myslíte?" zeptal se směle Jungkook. 

,,Myslím, že by tě to stejně dřív nebo později napadlo. Mohu tě však ujistit, že všechna okna, která zde jsou, jsou pevně zamknuta a u některých ani není způsob, jak je otevřít. Krom toho, všude okolo jsou stráže. Neradím ti cokoliv, co je spojeno s útěkem, zkoušet. Stačí jakýkoliv podezřelý krok a vlastnoručně podříznu tvému skvělému milenci a mému mladšímu bratříčkovi to jeho kouzelné hrdlo," rozplýval se s úšklebkem Namjoon a potom, co mu na to vyšokovaný Jungkook už nic neodpověděl, konečně odešel.