Handsome Prince [VKOOK]

19.

Když už byl Taehyung jen pouhý kousek od princovy komnaty, dveře pokoje se otevřely a vyšel z nich Namjoon.

Taehyung se rychle ukryl za roh jiné chodby a jen nakoukl, aby zjistil, jakým směrem se jeho bratr vydá.

Namjoon se porozhlédl po chodbě, spokojeně vydechl a poté si ještě utřel kapky potu z čela.

K Taehyungovu štěstí se však vydal na opačnou stranu chodby a tak on mohl v klidu proklouznout až k princově komnatě.

,,Princi Jungkooku? To jsem já, Taehyung," řekl a zaklepal.

,,Chtěl jste přeci, abych ještě večer přišel..."

Nic se však z princova pokoje neozývalo.

Taehyung se jemně zamračil a znovu na dveře zaklepal.

,,Princi Jungkooku? Jste uvnitř?"

Na to vzal za kliku a otevřel dveře pokoje.

Ihned uslyšel tiché vzlyky a tak vešel dovnitř a dveře zavřel.

Pomalu přistoupil k posteli a když už měl ideální výhled na nahého, vzlykajícího prince Jungkooka, vyděšením se mu zatajil dech a natiskl se na zeď.

,,A-ale ne..." vydechl, polkl a opatrně se k princi nahnul.

Pohladil po odhaleném rameni, princ zvedl ihned hlavu a polekaně sebou trhl.

,,T-Taehyungu?" na to ho Taehyung okamžitě přikryl peřinou a poté se posadil na okraj potele.

Nejistě si vzal Jungkooka do náruče a ten se k němu ihned natiskl.

Rozvzlykal se mu do hrudi a u toho v pěsti mačkal látku Taehyungovy košile.

,,Šššššš~.." hladil ho Taehyung po zádech, ale i jemu bylo do pláče.

Věděl, že je jeho bratr neskutečný tyran... Ale že by někdy udělal něco takového, ještě někomu tak čistému, jako je Jungkook, to se mu nechtělo věřit...
I když věděl, že přesně to se stalo...

,,J-já h-ho n-nechci, Tae..." vzlykl najednou tiše Jungkook.

,,P-prosím! J-já ho nechci!"

,,Jungkookie-..." Taehyung vůbec nevěděl co má říct.

,,B-byl t-tak h-hrubý...T-tak s-strašně h-hrubý..."

,,A t-tak hrozně t-to bolelo... P-prosím, pomoz mi..."

Taehyung si smutně povzdechl a pohladil Jungkooka po vlasech.

,,Byla by tu jedna možnost..." řekl tiše.

,,Cokoliv..."

Taehyung vzal Jungkooka něžně za bradu a podíval se do jeho uplakaných očí.

,,Uteč se mnou, Jungkooku..."

Jungkookovi se zatajil dech.

,,V-vím, že je to tak strašně narychlo...obvzlášť po tom, co se ti teď stalo...ale jiné východisko proto, aby sis nemusel Namjoona vzít, tady nevidím..." řekl Taehyung a poté odvrátil svůj pohled jinam.

,,Upřímně...měl jsem v plánu utéct už tu noc v den, kdy jsme sem dorazili. Všechno jsem naplánované, ale...když jsem tě pak poprvé viděl v tom sále, a poté jak jsme spolu mluvili v té zahradě...od té doby mě tu něco drželo.
Prostě jsem nemohl jen odejít...nechtěl jsem..."

,,A když teď odmítneš můj návrh, bude to naprosto v pořádku. Mohu ti však slíbit, že tu zůstanu a vrátím se i zpět do našeho království, pokud si tě Namjoon vezme...
Nesnesl bych totiž ten pocit, kdybych o tobě nevěděl a ani o tom, co se ti děje..."

,,Tae..."
,,U-uteču s t-tebou..." vydechl roztřeseně Jungkook a Taehyung na něj pohlédl.

,,O-opravdu?"

,,Opravdu. J-jen," Jungkook se k Taehyungovi přitiskl víc.
,,Jen j-ještě chvilku, prosím," poprosil, Taehyung vydechl a pevně sevřel Jungkooka v objetí.