Handsome Prince [VKOOK]

47.

Poté se zbytek odpoledne procházeli po okolí. Ovšem, když se vrátili domů, čekalo je tam další nepříjemné překvapení...

Taehyungův dědeček Taehyun ležel na posteli s obkladem na čele a trhaně dýchal. Vedle něj pak seděla Taehyon na dřevěné židli a hladila jej po hřbetu ruky palcem.

,,Co se stalo?" zeptal se Taehyung s jistým vyděšením a přešel k posteli.

,,Už jsem starý, Taehyungu," vydechl Taehyun a jemně se usmál.

,,C-cože?"

,,Nic, nic... Jen, že tohle se mi normálně stává...ale za pár dní to bude v pořádku, neboj se." poté se podíval na Taehyon, která jen s lesklýma očima jemně přikyvovala.

Taehyung si úlevně oddechl a klekl si aby měl s Taehyuonem lepší oční kontakt.

,,Odpočiň si... Zítra půjdu na pole sám. A ne jen zítra... Klidně i déle, jen ať se hlavně zotavíš..." usmál se Taehyung a stiskl dědečkovu ruku ve svém sevření.

,,Měli byste už jít spát," ozvala se Taehyon.

,,Babička má pravdu Taehyungu, běžte..."

Taehyung poslušně přikývl, chytil Jungkooka za ruku a odebral se s ním nahoru do podkroví.

,,Je to hodný chlapec..." vydechl Taehyun.

,,Má být po kom hodný," pohladila ho s úsměvem Taehyon po vlasech a první slza jí stekla po tváři.

,,Neplač, Taehyon... Víš, že zítra nebo po pár dalších dnech už budu zase v pořádku..."

,,Promiň, já jen...bolí mě, když tě takhle vidím-.."

,,I tak...všichni tam jednou musíme..."

,,Já v-vím..."

Hrozně krátká kapitola, já vím. Omlouvám se 😣