Handsome Prince [VKOOK]

59.

Přešel zase nějaký ten čas...

Taehyung toho stále měl moc, co se týkalo práce. Ale i na Jungkooka se snažil najít čas...no na Jungkooka...spíše na jednu vybranou věc spojenou s Jungkookem.

,,Ahhhhh~.." zavzdychal, když s Jungkookem vyvrcholili ve stejný čas, a Jungkook, který seděl na něm, si vyčerpaně položil hlavou na jeho hruď.

Opatrně z Taehyunga sesedl a s těžkými nádechy a výdechy se přetočil na bok k Taehyungovi zády.

,,Hmmm, Jungkookie~...jsi tak úžasný..." zavrněl mu spokojeně Taehyung do ucha a objal ho kolem pasu.

Jungkook nechal stéct pár slz po tvářích a tiše si povzdechl.
Pak ale nechtěně vzlykl.

,,Co je?" zeptal se jej Taehyung mírně podrážděně.

,,Nic." pípl Jungkook.

,,Proč pláčeš? Však jsi to sám tak chtěl, nebo ne?"

,,Ch-chtěl..."

,,No tak."

,,P-promiň."

,,Ale ne, neomlouvej se!"

Jungkook posmrkl, poté vydechl a zavřel oči.

,,Půjdu."

,,KAM?" ihned vystřelil do sedu.

Taehyung se zamračil a přeměřil si Jungkooka pohledem.

,,Pracovat na pole, co jinýho?" prskl a začal se oblékat, zatímco Jungkook smutně sklopil hlavu.
Opět začal tiše vzlykat a na to mu Taehyung odpověděl záměrně hlasitým podrážděným povzdechnutím.

,,Co je zas?!"

Jungkook sebou vyděšeně cukl a pohlédl na něj.

Chvíli si navzájem hleděli do očí a Taehyunga při tom pohledu popadla neskutečná lítost, která ho donutila se umírnit.

,,Děje se něco, Jungkookie?" změnil okamžitě svůj tón hlasu z naštvaného na starostlivý. Posadil se vedle něj a objal ho kolem ramen.

,,M-miluješ mě stále?" vyšlo z uplakaného černovláska.

,,Samozřejmě, že ano..." ujistil ho ihned Taehyung.

,,A...a mohl bys mi to říct?"

Na to Taehyung pokrčil lhostejně rameny a poté nezaujatě řekl: ,,Miluju tě..."

To ale nebylo to, co Jungkook chtěl. V Taehyungově větě nebyla slyšet ani trocha upřímnosti. A to ho donutilo se rozplakat ještě víc.

Skryl si obličej do dlaní a hlasitě se rozvzlykal.
Už by se totiž ani nedivil, kdyby po něm Taehyung začal znovu křičet.
Ale ten si ho místo toho k sobě přitáhl a pevně ho objal.

,,No tak, Kookie, ššššš~... Pověz mi co se děje... Nechci aby ses nějak trápil..."

Jungkook měl takovou chuť Taehyungovi říct, že je to z velké části kvůli němu, ale na druhou stranu...konečně se k němu Taehyung po dlouhé době choval s nějakou něhou.

,,J-já...já už to takhle nechci...už to prostě tak dál nejde..." řekl nakonec, když se odtáhl.

,,Co máš teď konkrétně na mysli?"

,,Od rána do večera bys byl jen venku a pracoval. Kdybych ti nenabízel...sex, kterému se teď už nedá říkat ani milování, téměř bychom se spolu nevídali.
I já mám své potřeby, Tae! Chybí mi ta něha, kterou jsi mi ještě již před několika týdny dával. Ta sladká slova, která jsem od tebe slýchával minimálně každý večer. A hlavně...hlavně mi chybí ta láska.
Já nechci uspokojovat jen fyzicky, Tae! To možná stačí tak tobě. I když doufám, že teď jsem tě hodně podcenil.
Pořád jen pracuješ a pracuješ...já chápu, že ti umřel dědeček, je podzim, brzy bude zima a sklizeň je velká. A také vím, že Taehyon by to sama neutáhla. Je skvělé, že má vnuka, který jí s tím pomůže. Ale copak je možné aby ten vnuk jíž dlouhou dobu pracoval osmnáct hodin denně? Kdybys mne alespoň nechal ať ti pomůžu! I kdyby to měla být sebemenší pitomost! Ale kvůli tomu, že se mi jednou v létě udělalo špatně, tak už mě nikdy nenecháš nic udělat! Nebo druhá věc je, že jsem naprosto neschopný a proto mi to nedovolíš..."

Taehyung mlčel jako hrob. Vůbec nevěděl, co má na to Jungkookovi odpovědět.

,,Tae! Tak řekni něco!"

,,Já nevím co, Kooku...nevím, co si mám myslet a už vůbec nevím, co ti mám odpovědět. A popravdě...pořád jsem nepochopil, co ode mě chceš..."

Jungkook si povzdechl, přisunul se k Taehyungovi a chytil ho za ruku.

,,Čas, Tae... Chci aby sis na mě udělal čas. Ale na mě! Ne jen na sex se mnou!"

,,Fakt si myslíš, že pro mě to znamená jen sex? Já to totiž pořád vnímám jako milování... Ale dobře, můžeme mít celibát a místo toho se jen držet za ruce, hm?"

,,Ty víš, že jsem to tak nemyslel, Taehyungu..."

,,Že ne? Vyznělo to, jakoby se ti to nelíbilo..."

,,Ale líbí! To víš, že líbí...ale někdy je to vážně bolestivé...jako třeba teď to bylo. Protože to pro mě bylo nucené..."

,,Ale já tě nechci do něčeho takového nutit!"

,,Taky kdybych ti to nenavrhl, tak se dneska ani nepotkáme! A uznej, že mám pravdu!"

Taehyung sklopil provinile hlavu. ,,Ano, máš pravdu. A je mi ze mě upřímně zle. Promiň mi to..."

,,To nic, Tae... S tou...polohou jsem stejně pak už vymýšlel já, ačkoliv jsem nevěděl, že to bude tak bolet. Ale stejně...to, co jsem zažil s tebou, i když to občas bylo nepříjemné, se nikdy nebude dát srovnávat s tou hrůzou, kterou jsem zažil s Namjoonem. Protože u tebe vím, že mi nechceš ublížit..." Jungkook prsty podepřel Taehyungovu hlavu a vtiskl mu dětský polibek na rty. To na Taehyungově tváři způsobilo úsměv.

,,Miluju tě, Jungkookie," vyšlo z něj teď už upřímně.

,,Taky tě miluju," dal mu Jungkook ruce okolo krku a přitáhl si ho do polibku. Taehyung mu své ruce omotal okolo pasu a položil ho zpět do matrace.

,,Už dnes kašlu na veškerou práci! Budu s tebou," zašeptal do polibku.

,,Můžeme se jít projít a udělat si hezké odpoledne, co ty na to?"

,,Hm, to zní lákavě..."

,,Jo, a Kookie," odtáhl se a Jungkook se nechápavě zatvářil.

,,Veškeré problémy a věci, které ti budou vadit, mi říkej rovnou! I kdyby se to týkalo mě! Nechci totiž aby ses kvůli nim nějak dlouhodobě trápil..."