Handsome Prince [VKOOK]

36.

Ráno se Jungkook probudil v posteli sám.

Posadil se a zívl.
Rozhlédl se kolem sebe a Taehyung nikde.
Což ho na druhou stranu i zamrzelo.

Vstal, oblékl se a vydal se do dolní části domu.

,,Ale, dobré ráno," popřála mu Taehyungova babička.

,,Dobré ráno," špitl Jungkook s nervózním úsměvem nad čímž se střenka uchechtla.

,,P-promiňte, ale...kde je prosím Taehyung?"

,,Promiňte? Ale, chlapče, klidně mi tykej!
A Taehyung šel pomoct mému muži na pole. Sám se nabídl.
Ach, je to moc hodný chlapec..." povzdechla si a na chvíli se odmlčela.
,,Ale...to ty víš asi nejlíp, že?"

Jungkook na ni pohlédl nechápavým, až trošku vyděšeným pohledem.

,,Neděs se, Kookie. Myslela jsem to v dobrém," zasmála se stařenka.

,,Dáš si čaj? Je šípkový..."

Jungkook se usmál a začal přikyvovat.

Stařenka tedy oběma nalila čaj a poté se spolu šli posadit ke stolu.

,,Pamatuju si ho, když byl ještě úplně malinký.
Narozdíl od jeho bratrů, sem jezdil strašně rád. Tenkrát mi řekl, že by tu nejraději i žil. A poté už se ani nechtěl vracet do zámku," zasmála se stařenka.

,,Kdyby tehdy nebylo smrti mojí dcery, po pár letech smrt jeho otce a nakonec nástup jeho bratra na trůn, možná bychom mohli s mým mužem vidět jak vyrůstal..." povzdechla si.

,,J-jeho matka, byla vaše dcera?" zeptal se Jungkook opatrně.

,,Byla." odpověděla mu odhodlaně a naprosto bez zábran stařenka. ,,A byla neuvěřitelně krásná... To byl důvod, proč si jí tehdy jeho Veličenstvo vybralo.
Věděla jsem, že je to neskutečný tyran, ale bohužel neměla na výběr..."

,,Nebo vlastně měla... Buď by si ho vzala, nebo by mě s mým mužem zabili jeho vojáci...
Obě cesty vedli k jejímu utrpení..."

,,Dlouhá léta svého manžela přemlouvala aby nás mohla i se svými syny navštívit.
Mohla s sebou však vždycky vzít pouze jednoho.
Seokjin byl hodně silný...hodně silný...
Ale měla jsem pocit, že v určitých situacích dokázal mít i soucit.
Namjoon? Naprostá kopie svého otce... Co k tomu dodat...
A Taehyungie? Zlatíčko... Stačilo aby se na nás při prvním setkání jen usmál a ihned jsme si jej zamilovali-.."

,,Svá ostatní vnoučata jste neměli rádi tolik jako Taehyunga?"

,,Myslíš Seokjina a Namjoona? Ovšem že měli! Ale oni ne...
Přijde mi, že speciálně Namjoon ani lásku, díky výchově jeho otce, opětovat nedokáže. Vůbec..."

,,Měl jsem si jej vzít... Měl jsem si vzít Taehyungova bratra Namjoona..." řekl Jungkook provinilým tónem.

,,Já vím," odpověděla mu na to stařena, ,,ale udělal jsi dobře, že jsi s Taehyungem utekl..."

,,Ano. To bylo nejlepší rozhodnutí mého života..."

Babička se na něj usmála.

,,V-víte já-.." ,,Miluješ ho?" zeptala se najednou.
,,S-strašně moc. Víc než kolik je počet hvězd ve vesmíru..."

,,Tak to je opravdu hodně. Mimochodem, moc krásně řečeno," zasmála se stařenka.

,,To mi řekl on, když jsme si vyznali lásku...jestli to mohu takhle říct," řekl Jungkook znovu nervózně a skousl si ret.

V tom okamžiku cvakla klika a do domu vešli dva muži.

,,Teda mámo, to je síla panečku! Bys nevěřila, jak je náš vnuk zručný a rychlí v orání pole!" křikl na celý dům Taehyungův dědeček.
,,Takovou sílu si ještě neviděla!"

,,No po kom to asi má, že?" zasmála se jeho žena a přešla k němu.

,,Ale...kde vůbec je?" zeptala se, když jej kolem sebe neviděla.

Taehyung už byl však dávno v kuchyni a opěčovával svými rty ty Jungkookovy.