Pod křídly fénixe

1. Elizabeth a Black phoenix

Vesele zaječela, když se svou milovanou toyotou camry cihlově rudé barvy hladce vybrala prudkou zatáčku. Zrovna závodila v ulicích Manhattanu. Ne, nebylo to legální, ale ona se odjakživa řídila příslovím, že "pravidla jsou od toho, aby se porušovala". Tyhle pouliční automobilové války pořádal muž, co si říkal "strejda Tony." Byl to takový malý blázen z latinské Ameriky, lehce pochybných styků, ale organizační schopnosti měl perfektní. Dokázal pořádat nejrůznější tuningové srazy v garážích nákupních center a nikdo nikdy nezjistil, jak je možné, že tam na ně nepřijeli "benga". Nikdy se to nestalo, byť v ulicích je chytali, na jejich stanovišti se nikdy neukázali. Ale kdo byl schopný, nenechal se chytit. Každopádně se na každý závod sundavaly SPZ značky, a závodníci museli mít také zatmavená skla. I když se Tony snažil vybírat méně frekventované silnice, zrovna na Manhattanu to jednoduché nebylo. Najděte na jednom z nejlidnatějších míst na světě poloprázdnou silnici...

Srazy se nekonaly jen v garážích, ale i na různých odlehlých místech ostrova, o kterých věděla jen jejich uzavřená společnost. Někdy se pořádali i za "louží", ale to bylo málokdy, protože trvalo, než se všechna auta na trajektech, nebo po nekonečných mostech, přepravila.

Každopádně teď, se řítila ulicemi Manhattanu. Říkala si, že Tony musel před výběrem této trasy jíst vtipnou kaši, protože jela po Wall Street. Bylo ale naštěstí pozdě v noci, ulice tedy byly poměrně prázdné, takže případní chodci nebyli zdrojem jejího strachu, ani "švestky", jak ona sama policii říkala, ne, to byl někdo úplně jiný. A zrovna teď se jí svým černozlatým bugatti chironem, s fénixem na kapotě, lepil na zadek.

Věděla, že si s ní pouze hraje. Ten člověk měl mnohem silnější auto než ona. Sice měli oba "sporťáky", ale chiron měl víc koní, než její milovaná camry. Bylo to zřetelné už jen ze zvuku, navíc musel mít lepší přísun peněz, než ona, aby si takové auto vůbec mohl dovolit. Ne, že by měla levné auto, ale chiron byl přece jen mnohem dražší.

Nikdo netušil, kdo to byl, protože měl na každé události masku černého fénixe, a také se mu tak říkalo - Black phoenix. Říkala si, že asi rád tajnůstkaří, ale bylo jí do toho houby, tak co už. Radši si hleděla cesty.

Když míjela firmu PHOENIX Investment company a.s., pousmála se. Měla tam na zítřejší dopoledne domluvený pohovor. Tento její vymazlený cihlově zbarvený koníček něco stál, a ona si už nemohla dovolit být bez práce. S koupí auta jí pomohli rodiče, dostala jej za promoce, ale dál se už musela starat sama. Její otec právě také působil na Wall Street, byl to zámožný muž, ale o to víc byl na ni přísný a nutil ji k zodpovědnosti. Její záliba mu nijak extra nevadila, jen matka sem tam něco namítala, ale to Elizabeth vypouštěla. Odjakživa si tak trochu dělala, co chtěla a upjatý život svých rodičů žít odmítala. Umřela by nudou.

"Hele, já vím, že mám pěknou prdel, ale nemusíš se mi na ní tak lepit," zvolala směrem k němu, když se vrátili na stanoviště a vystoupili z aut. Black phoenix samozřejmě vyhrál. Na poslední rovince zařadil a hladce ji předjel. To dělal pokaždé. Hrál si s nimi jako kočka s myší. Elizabeth nikdy nepřišla na důvod, myslela si, že je to zkrátka nějaká jeho podivná záliba.

"Máš být rychlejší," odsekl, když se jásající dav trochu utišil.

"Dělám, co můžu," vrátila mu, stojící asi metr od něj. Byl to neuvěřitelně vysoký a robustní chlap. Pokaždé měl na sobě kombinaci černé a zlaté, snad aby ladil ke svému autu a vlevo, v oblasti hrudníku, měl rozkřídleného fenixe, stejného, jako byl na chironu. "Na styl", jak se říkalo.

"Děláš málo," odvětil, ale to už se k nim fádním krokem přiblížil strejda Tony.

"Tak jo, tak jo, lidičky, uklidníme se, jo? Tady není žádnýho slepičince, ksakru." Jakmile promluvil, obecenstvo ztichlo. "Elzo, ty naše krásná rusovlásko, bohužel jsou tvoje dnešní prachy Black phoenixe, taková sou pravidla, znáš je," řekl klidně a oslovená protočila oči.