Pod křídly fénixe

27. Možná...

Vjela do garáží mrakodrapu. Celou cestu ze srazu řídila se zákeřným úsměvem, protože William Jimmyho porazil s velikým náskokem. Normálně si se svými protivníky hrál a předjel je až na poslední chvíli, ale Jimmyho nenechal vést ani malou chvíli. Zkráceně - udělal to, co po něm chtěla a jeho peníze si pak bral s arogancí sobě vlastní. 

Uměl takový být, když chtěl a jako Black phoenixe ho nikdo ani jinak neznal. Ten kluk mu ale slušně pohnul žlučí. Mluvil s Elizabeth, jakoby to byla nějaká levná dívka. On sám se na ni tak nedíval, a to s ní spal. Zaparkoval za stěnu a když vyšel, už čekala u výtahu s malým kufrem.

"Udělal jsi mi obrovskou radost," začala hned z kraje.

"Jsem potěšen. Každopádně, i mě ten spratek štve. Nemá žádnou úctu, k nikomu. Už dříve jsem si toho všiml, ale to, jak mluvil s tebou, mě opravdu dopálilo, zcela upřímně," řekl zamračeně.

"Jo, on takový vždycky byl," povzdechla si.

Nastoupili do výtahu. Zkoumavě se na ni podíval. "Vím, že mi do toho nic není, ale vypadáš smutně, Elizabeth," řekl tiše.

Opět si povzdechla. "Kdysi mi hodně ublížil," odpověděla vyhýbavě s pohledem upřeným k nohám. Teď už mohla mít skoro dvouleté dítě. Bylo jí z toho nanic.

Vzal ji za bradu a lehce zvedl tak, aby se na něj podívala. Když spatřil slzy v jejích očích, pocítil chuť Jimmyho přizabít. "Nevím, co se přesně stalo a ani tě nenutím, aby jsi mi to řekla," začal potichu, "ale pamatuj si, že tu jsem pro tebe. Nejsi sama," řekl jí to, co ona jemu před týdnem.

Trhaně se nadechla, zamrkala, a pak dojatě vydechla. Objala ho kolem pasu a silně se k němu přitiskla. On si ovinul ruce kolem ní a zabořil se do jejích vlasů. I přes jeho snahu o útěchu, přece jen pár slziček uronila, ale poměrně rychle se dala dohromady. "Děkuju," vydechla nakonec, popotáhla a otřela si tváře.

Konejšivě se na ni usmál. Nevěděl, co jí ten "namistrákovaný" blb provedl, ale hádal, že to bude asi něco vážného, když je v takovém stavu. Najednou měl silnou potřebu ji odreagovat. "Najíme se, a pak si odpočineme. Potřebuju s tebou probrat detaily cesty do Istanbulu. Jsou věci, které nemusíme řešit ve firmě."

Pomohlo to, krátce se zasmála, i když tiše. "Chápu, nemusí vědět všechno." A podívala se na něj. Jen s lehkým úsměvem zakroutil hlavou a sklonil se, aby ji dlouze políbil.

Když vstoupili do haly, tentokrát se zuli jako lidé a Elizabeth už rovnou mířila do pokoje pro hosty. Přitom výjevu mu vystřelilo obočí vzhůru. "Kam si myslíš, že jdeš?" ozval se za ní.

Překvapeně se otočila. "No, do pokoje pro hosty."

Šibalsky zakroutil hlavou. Prstem si přejížděl po rtech, když k ní šel. "Elizabeth," pronesl, vzal ji za ramena a otočil, "tam jdi," ukázal na dveře od své ložnice. Pobaveně se zasmála a vydala se tím směrem. Pravda, jaký pokoj pro hosty? Zbytečná cesta do schodů, pomyslela si.

Položila si kufřík do jeho šatny a hygienu odnesla do koupelny. Když se vrátila, našla ho, překvapivě, v kuchyni. V černém tričku s krátkým rukávem mu hrály svaly, jak se hýbal. "Krásný chlap u plotny, to je sen každé ženské," zapředla a sedla si na barovou stoličku u kuchyňského pultu.

Uchechtl se. "Plní se ti sny?"

"To teprve zjistím," odpověděla záhadně. Krátce se na ni podíval, ale téměř ihned se otočil. Nebyla si jistá, ale měla pocit, že v jeho pohledu viděla nejistotu.

Po jídle nalil víno, sobě whiskey, a navedl ji do obývacího pokoje. Když tam přišla, nestačila se divit. Za sklem v krbu praskal oheň, před ním na koberečku ležely polštáře a slabé deky. Nerozsvěcel, zavřel dveře. Místnost tak osvětloval jen ten krb. "Wille?" překvapeně se otočila.