Pod křídly fénixe

40. Tou, kterou potřebují

Po nějaké době, když se jí konečně podařilo plně zastavit pláč a opět myslet jasně, odešla ven. Automaticky mířila před dům na parkoviště, kde se bezděky opřela o zlatého nissana s telefonem v ruce. Potřebovala si totiž zavolat.

"Dobré odpoledne, Elizabeth. Snad se nic neděje?" ozval se starostlivý hlas paní Bullové.

Když jí Elza řekla o nehodě, velmi se polekala, tak doufala, že nenastaly žádné komplikace. Ovšem ve chvíli, kdy jí zazvonil telefon, přišel William Blakefort. Něco potřeboval, ale jak spatřil pracovní mobil u Margaretina ucha, ukázal gesto, že v pohodě, ať si to vyřídí, že počká.

Ale to Elza nemohla vědět.

"Dobrý den, paní Margaret. No, jak se to vezme," povzdechla si tiše.

"Jste v pořádku?" optala se nejistě. William se mírně zamračil. Zajímalo ho, s kým mluví. Pozdravení totiž neslyšel.

"Já ano, ale..." Musela zhluboka nabrat vzduch do plic, aby dokázala pokračovat ve větě. "Onemocněla mi matka a otec chce, abych převzala rodinný podnik, aby on mohl být s ní," vysvětlila.

"Ach, proboha Elizabeth!" vydechla blondýna zaskočeně.

Will se napjal jako struna. Co se sakra zase děje?!

"To mě moc mrzí. S výpovědí nebude žádný problém, ještě vám běží zkušební období," řekla ihned bez rozmyšlení. Blakefort se silně zamračil, poté si stiskl kořen nosu. Ale rychle od toho upustil. Nechtěl na sobě dát znát city, které ke krásné zrzce choval. Ne, pokud odchází, ale vzhledem k tomu, jak Margaret mluvila, to není kvůli němu. Pokud si Elza tedy nevýmýšlí, aby se z PHOENIXu dostala. Zatraceně ho zajímal důvod.

"Moc vám děkuji, paní Margaret. Musím se vedení Clark group ujmout. Neskutečně tak rodičům pomohu."

"To samozřejmě chápu. Jak říkám, žádný problém. Stačí jen, když sem přijdete výpověď podepsat. Hned ji připravím, můžete dorazit kdykoliv."

Elzu dojala její ochota. "Jste strašně moc hodná, děkuji. Hádám, že zítra to zvládnu."

"Dobře. Držím vám palce, ať se maminka brzy vyléčí," pousmála se Margaret smutně. William strnul.

"Doufám, ještě jednou děkuji," hlesla.

"Nemáte vůbec za co. Na shledanou."

"Na shledanou, paní Margaret."

Jakmile vedoucí telefon položila, William se musel sakra držet, aby zněl nezaujatě. "Slečna Elizabeth má nemocnou matku?"

"Přesně tak. Nevím přesně, co jí je, ale dala kvůli tomu výpověď, protože se pan Clark zřekl firmy. Přebírá ji ona, proto od nás odchází," vysvětlila. Bylo jí Elzy líto, docela si ji oblíbila pro její pracovitost a smysl pro pořádek, který jí velmi imponoval. Každý její úkol vždy bez řečí splnila a byla spolehlivá. "Je to škoda, je mi jí moc líto, pane Williame. Elizabeth je skvělé děvče."

"Souhlasím," zamumlal. "Pak tedy připravte vše potřebné."

"Ovšem, pane. A proč jste vlastně přišel?"

Musel se na chvíli zamyslet, aby se vůbec rozvzpomněl.

***

Elza sklopila ruku s mobilem a dlouze si povzdechla. Faktem bylo, že odejít z PHOENIXu se jí hodilo, a kdyby nebyla Eleanor nemocná, možná by se jí i ulevilo. Jenomže ji teď čekalo tolik práce a starostí, do toho péče o matku, že žádnou úlevu nepociťovala. Naopak. Měla pocit, že každou chvílí omdlí. Zničeně se opírala o své auto, jehož tuning musel na dlouho počkat, a s rukou na čele zírala na zámkovou dlažbu.