Pod křídly fénixe

19. Provokace

Stálo jí to hodně přemlouvání, ale nakonec Williama přesvědčila, aby ji nechal jet domů taxíkem. Měla totiž pocit, že se jí za víkend navozil už dost. Rozloučili se vřelým polibkem, a pak už mu mávala ze zavírajících se dveří výtahu. Když se dovřely, ještě se na ně chvíli díval, než se s potutelným úsměvem na rtech otočil a po rychlé sprše, kde postrádal její přítomnost, si sedl do pracovny. Snažil se soustředit a moc nemyslet na to, co za poslední dva dny prožil, ale moc mu to nešlo. Měl ji před očima tak živě, jakoby tam zrovna stála. Její výraz, když se pod ním svíjela v slastných křečích, zkrátka nemohl dostat z hlavy.

Elizabeth se celou cestu domů také usmívala, ale když přišla do bytu, zjistila, že je prázdný. Jen si povzdechla. Silly bude teď s Danielem asi mnohem častěji. Vybalila si a udělala něco k snědku. Přitom se Willovi nezapomněla ozvat, že je v pořádku doma, jak po ní chtěl. Odpověď jí přišla poměrně rychle, až se podivila.

W: Děkuji za info. Lepší víkend jsem dlouho nezažil, sladké sny.

Uculila se. E: Já nezažila zajímavější a... kreativnější. ;) I tobě.

Po přečtení textovky se krátce zasmál, ale už neodepsal. Chtěl, aby se vyspala a hádal, že kdyby si začali psát, trvalo by to do rána, a dost možná by se nakonec sebral a jel za ní.

Elza čekala na svou kamarádku docela dlouho, ale nepřišla, ani pozdě v noci. Napsala jí tedy zprávu, že je doma a jestli je vše ok, pak se vykoupala a nakonec usnula tak tvrdým spánkem, jako už dlouho ne.

***

Ráno ji probral budík. Hlasitě zanadávala a vypla ho. Pomalu se posadila. Měla pocit, že jí někdo rozlámal celé tělo. Už předchozí večer pociťovala bolesti v oblasti stehen, třísel, a v neposlední řadě i v rozkroku, ale dnes se k tomu přidaly i bolesti svalů na rukou a v kříži. Se semknutými rty se lehce usmála, protože přirozeně moc dobře věděla, z čeho jí tak je.

E: Dobré ráno, mám pocit, že mám asi svalovou horečku, nebo co. Bolí mě celý člověk. :D Pevně věřím, že tobě nic přirozeně není a odnesla jsem to jen já.

Během čekání na odpověď vykonala ranní hygienu a rozmyslela si, co na sebe. Vzpomněla si na Williamovu prosbu, aby nosila hlavně sukně. Vytáhla tedy černou upnutou, dlouhou ke kolenům, s vysokým pasem. Vzadu měla kratinký rozparek a zapínala se zipem na bedrech. K tomu si vybrala sytě červenou blůzku. Šibalsky se usmála, když jí pohled padl na černé samodržící punčochy, které už ani nevěděla, kdy a proč si je koupila. Při pohledu na ně si usmyslela, že by si mohla přikoupit pár zajímavých kousků do sbírky, když už je má kvůli komu nosit. Vlasy si navlnila kulmou a namalovala se.

Poté ji napadlo, mu poslat fotku, aby měl při pondělním ránu nějaké zpestření. Nastavila se tedy i v lodičkách před zrcadlem. Jednu nohu mírně pokrčila dopředu a povytáhla si sukni tak, aby byl vidět lem punčoch. Prodloužené vlasy si přehodila dopředu a lehce se usmála. V tu chvíli jí pípla zpráva.

W: Až na ranní erekci jsem v pohodě. ;)

Hlasitě se zasmála a zakroutila hlavou. E: To ti asi tahle fotka moc nepomůže...

Potom si do menší kabelky dala potřebné věci. Už si oblékala kabát, když jí zazvonil telefon. Lekla se, jak do ticha začalo řinčet vyzvánění. Když spatřila Willovo jméno, skousla si spodní ret a nejistě to vzala. "Dobré ráno."

"Elizabeth, pro krista!" ozvalo se dopáleně místo pozdravu, až se zasmála. "Nehodláš v tomhle jít do firmy, že ne?!"

"Ale ano, hodlám," zapředla.