Pod křídly fénixe

53. Trest nebo odměna?

Varování! Ultra mega hot kapitola. Nebezpečí rudnutí tváří. :DD

"Dobře tati. To jsem moc ráda. Vždycky, když řekneš něco takového, mám menší strach," usmála se s pohledem upřeným z okna. Michael jí akorát líčil stav její matky, který se stále lepšil a lepšil. Elizabeth to považovala za menší zázrak. Měla pocit, že měsíc osobního pekla pomalu končí. Nejen díky tomu, jak je šťastná s Williamem, ale i díky tomu, že se Eleanor Clarková pomalu léčí.

"Také už začínám být klidnější, ale ještě to není ono a dlouho nebude."

"Hlavní je, že to jde tou správnou cestou. Máma je silná."

"To je, silnější ženu jsem nikdy nepoznal," pronesl zjihlým hlasem. Odrážela se v něm čirá láska, kterou Elizabeth pociťovala až poslední dobou. Možná, že kdyby více vnímala své rodiče místo svých věčných rebélií, poznala by, že manželé Clarkovi se vždy milovali, jen neměli potřebu to dávat najevo na veřejnosti. "Dost se jí podobáš," dodal.

Tato věta ji zaskočila. "Já? Tati, necítím se být ani z části tak silná, jako ona," opáčila po pravdě.

"To, že se tak necítíš neznamená, že nejsi. Firmu vedeš s překvapivou jistotou a ráznou rukou. Navíc také to, jak ses najednou vzdala své záliby - pověz, kdy jsi byla naposledy na tom vašem srazu?"

Elizabeth se pousmála. "Neměla jsem na ně čas, ale když to vyjde, tak tenhle víkend pojedu."

"Dobře, camry chce už určitě provětrat."

Aj. "Jo, to chce," řekla rychle s nejistým smíchem. Stále netušila, jak a kdy přiznat, že měla nehodu. Vlastně jí přišlo jako skoro neuvěřitelné, že se to doteď neprovalilo.

"Dobře, ještě mi jen řekni, jestli už přišla platba od posledního klienta, a pak si půjdu lehnout."

"Dorazila dnes v poledne."

"Výborně. Tak dobrou noc. Opatruj se nám."

"I vy mně, tati. Dobrou." Elza se šťastně usmála, když vypínala hovor. Mělo to hned několik důvodů. Stav její matky, chování otce, a také ruka vysokého muže za jejími zády, která jí už odhrnovala pramen vlasů z ramene. Jakmile zaslechl, že se hovor chýlí ke konci, ihned přišel a dožadoval se pozornosti. "Promiň, že to tak trvalo," vydechla. Vzápětí naklonila hlavu na stranu, když se sklonil k její šíji, aby jí tam vtiskl něžný polibek.

"Nevadí mi to," zamumlal. "Však je to tvůj otec a navíc šlo o matku." Odtáhl se a ona se pomalu otočila. "A vzhledem ke tvému výrazu je vše v pořádku," dodal s úsměvem.

"Je, díky bohu. Máma se pomalu léčí," řekla spokojeně.

"To jsem moc rád." Pohladil ji po tváři a krátce se odmlčel. "To znamená, že teď jsi v dobrém rozpoložení, uvolněná..." Větu nechal vyznít do ztracena.

Přimhouřila oči. "Ty máš něco v plánu," vydedukovala.

Levý kout úst pozvedl v samolibém úsměvu. "Mám."

"Že mě to nepřekvapuje," uculila se a založila si ruce na hrudi. "Počkej, budu hádat." Přiložila si ukazováček hravě ke rtům.

"Nechci, abys hádala, ale aby ses svlékla," přikázal tiše.

Obočí jí vyletělo vzhůru. "Sama? Ty mi nepomůžeš?"

Udělal dva kroky vzad, aniž by přerušil oční kontakt. "Ne," řekl jen. "Já se budu dívat."